Dnes je 10. 7. 2020
Zpravodajství
O projektu

Zemřel nejstarší Žid světa. Veterán a námořník.

15. 4. 2020, -rjw- |  Svět

MOSKVA – Necelý měsíc po 106. narozeninách, které oslavil 15. března, zemřel nejstarší Žid světa a veterán 2. světové války Jefim Goldberg. Zprávu přinesl zpravodajský server News VL a JTA. Na sociálních sítích se v pondělí objevily spekulace, že příčinou smrti byl Covid 19. Poslední měsíc strávil na pozorování v nemocnici pro válečné veterány ve Vladivostoku – a tato zpráva serveru VL.RU zřejmě vedla ke spekulacím, že pan Goldberg podlehl koronaviru. Zemřel člověk, jehož životem prošly dějiny 20. století

V médiích je Jefim Chaim Mojsejevič Goldberg vzpomínán především pro svoji válečnou minulost: „Básník, veterán arktických kampaní na ledoborcích a veterán z druhé světové války, tankista a styčný důstojník pluku, velitel malého německého města, který se dvakrát setkal s maršálem Žukovem,“ přebírají z oznámení na instagramovém profilu Muzea automobilů a motorek v Sadgorodě, jehož byl čestným předsedou. (Podobně jako dalších zájmových, vojenských a vlasteneckých klubů.) – Uvádějí též alespoň některá z ocenění SSSR a Běloruska (řád Vlastenecké války 1. a 2. stupně, řád Rudé hvězdy, medaile „Za osvobození Varšavy“, „Za obsazení Berlína“, „Za vítězství nad Německem“ a řada dalších).

Narodil se 15. března 1914 v běloruském městě Borisov. V době jeho narození bylo ještě součástí carského Ruska. Město bylo mnohonárodnostní, a proto od dětství přirozeně ovládal čtyři jazyky: jidiš, ruštinu, běloruštinu a polštinu. Když mu byly tři roky, přišla revoluce. Už od raného mládí se tedy jeho život odehrával v atmosféře velkých změn. Je pravděpodobné, že je rodina vítala: Jefim se učil kovářem a byl členem mládežnické organizace Komsomol.

V roce 1941 byl naverbován k Automobilovému smolenskému batalionu. Po vojně nastoupil na historickou fakultu Učitelského ústavu v Moskvě. To mu pravděpodobně zachránilo život.
Když totiž nacistická vojska přišla do jeho rodného města, povraždila zde všechny židovské obyvatele. Mladý Jefim tak v jediném dni přišel o celou rodinu. Během dalších let zemřeli všichni jeho blízcí. „Stal jsem se jedním z nejnešťastnějších lidí… ten zármutek ve mně zůstal dodnes,“ řekl jako 104letý v rozhovoru pro VL.RU.

V roce 1943 se poprvé ocitl na frontě. Bojoval jako tankista (36. tanková brigáda 1. běloruské fronty), zúčastnil se příprav na obranu Moskvy, bitvy v Kurském oblouku, přes západní Ukrajinu a Polsko se dostal až do Berlína. Byl členem jednotky, která dobyla Říšský sněm a podepsal se na jeho zeď. Po válce se už na dráhu k učitelství nevrátil. – Nejprve zůstal v armádě, kde odsloužil celkem 20 let. Dalších 25 let pracoval jako námořník ve službách Dálněvýchodní mořské paroplavby a dosáhl hodnosti pomocného kapitána. Znamenalo to náročnou práci v arktické oblasti. Čtyřikrát se také podílel na záchranných operacích. O jeho osobním životě se z rozhovoru ani článků nelze dočíst.

Podle serveru Lechaim.ru se zúčastňoval života vladivostocké židovské obce. Národnostně a kulturně však cítil být především Rusem: v ruštině psal své básně, z nichž některé mají silně patriotický náboj (poslední se jmenuje “Chce Rusko válku?”). Když se v citovaném rozhovoru měl vyjádřit k tomu, že někteří Poláci označují Rusy za okupanty, nebylo o jeho postojích pochyb: „Ti, kdo to říkají, nejsou o nic lepší než fašisté. Snad si myslí, že se mohou od velkého Ruska něčím nakazit. Ale my se nikdy nikomu nepoddáme. Na Rusku si už mnozí vylámali zuby – čtyři zájemci o světovládu!“

Nechť je jeho duše přivinuta do svazku živých!