Dnes je 28. 3. 2020
Zpravodajství
O projektu

Vykopávky největšího středověkého židovského hřbitova ve Francii

13. 3. 2020, -rjw- |  Svět

CHÂTEAUROUX – Nové vhledy do zkoumání židovského středověku přináší archeologický průzkum hřbitova v rodišti Gérarda Depardieu. Byl zapomenutý po celá staletí. V letech 2018 a 2019 probíhal v jedné ze zdejších zahrad tajný archeologický výzkum. Objev největšího středověkého židovského hřbitova ve Francii ohlásil tým Národního institutu pro záchranný archeologický výzkum. V Châteroux objevili 46 hrobů dospělých nebo starších adolescentů a dalších 10 dětských hrobů (6 měsíců až 8 let). Ačkoli to nemusí být všechno, co zdejší země skrývá, už teď je jasné, že objevení tohoto hřbitova doplní a možná pozmění naše znalosti o tom, jak žili Židé ve středověké Francii.

Vykopávky probíhaly tajně dva roky

Vykopávky navazují na delší zájem o tuto lokalitu: od roku 1997 v někdejší židovské čtvrti („la Juiverie“, dnešní čtvrť Marine à Châteroux) bádá vedoucí výzkumu, archeolog Philippe Blanchard. Už tehdy zde našel v rámci záchranných archeologických prací asi desítku hrobů. Spolu s dalšími archeology se tehdy rozhodl objev nezveřejňovat, a rovněž vykopávky v minulých dvou letech probíhaly tajně. „Mohlo jít o velmi citlivé téma, jelikož vykopávky mohly vyprovokovat reakce ultraortodoxních [Židů], jelikož judaismus zakazuje manipulaci s kosterními pozůstatky,“ uvedl k tomu Blanchard první březnový pátek.

Průzkum židovských hřbitovů není pro lovce pokladů

Hroby byly hloubeny co nejtěsněji k sobě, což potvrzuje nouzi o prostor, kterou známe i z dalších židovských sídlišť středověku a novověku. Datace hrobů se pohybuje od 12 do 14. století, pravděpodobně tedy skončila vypovězením Židů z Francie roku 1394.
Všechny hroby mají severo-jižní orientaci. Kostry jsou pohřbené s rukama podél těla, na rozdíl od křesťanských pohřbů z té doby nemají ruce zkřížené na hrudi. Děti jsou někdy pohřbené ve „fetální poloze“ (tedy skrčené, podobně jako plod v děloze). Mnoho hlav je ze stran podepřeno kameny. Všichni byli pohřbeni v dřevěných rakvích. Přesto však dosud neexistují jednoznačné důkazy o tom, že jde o židovské pohřebiště. Zatím pro označení hřbitova za židovský mluví lokalita, specifická poloha těl a nepřítomnost křesťanských i jakýchkoli dalších předmětů – Židé do hrobů nedávají žádné dary a mrtvoly jsou oděny do pohřebního roucha (tachrichin), takže na židovských hřbitovech nenacházíme ani knoflíky a další oděvní prvky. Navíc, chudší lidé si pravděpodobně kamenné náhrobky nemohli dovolit. – Odhalit židovský hřbitov tedy není radost pro „lovce pokladů“, kteří se těší na nálezy šperků, růženců, mincí a dalších předmětů.

Zatím žádné náhrobky, brzy však přijde na objevy z laboratoří

Důvod, proč se na hřbitově nenašly žádné náhrobky (macevy), je nasnadě: nejpozději po roce 1394 si je místní lidé rozebrali na stavební materiál. I to je běžný jev nejen na židovských středověkých pohřebištích. „Ve zdech sousedních domů jsme nalezly mimořádně velké kameny,“ uvedl Blanchard s tím, že hypotézu o zazděných náhrobcích je třeba ještě ověřit. – Což bude těžké, protože hebrejské nápisy byly při novém užití pravděpodobně otlučeny. Ačkoli se tím židovské hřbitovy mohou zdát chudé a neatraktivní, dosud netknuté kostry obsahují bohaté informace o životě, vzhledu, zdraví a věku zesnulých. Možná, že brzy spatříme i rekonstrukce jejich tváří. I v sekulární Francii však platí jisté pietní ohledy vůči náboženskému přesvědčení dávno mrtvých lidí: jejich ostatky budou uloženy na zvláštním místě zdejšího hřbitova, kde už dvacet let odpočívají ti, jejichž kostry archeologové odkryli před dvaceti lety. Blanchard pro TOI řekl, že archeologové respektují víru zesnulých ve zmrtvýchvstání, a proto během celého výzkumu pečlivě dbají o to, aby jednotlivé skelety uchovali pohromadě.