Dnes je 11. 12. 2017
Zpravodajství
O projektu

Ve Ferraře bude otevřeno největší italské muzeum věnované historii Židů na Apeninském poloostrově

5. 12. 2017, -mk- |  Svět

FERRARA – Už jen několik dní zbývá do slavnostního otevření Národního muzea italského židovstva a šoa ve Ferraře, které je naplánováno na 12. prosince. V Itálii existuje řada muzeí věnovaných Židům a holocaustu – z nejvýznamnějších jmenujme muzeum ghetta v Benátkách či židovské muzeum v Římě – ta se však profilují regionálně a žádné z nich nemá ambici ilustrovat a přibližovat celé dějiny italských Židů, jejichž přítomnost na Apeninském poloostrově je doložena už dva tisíce let. Nová instituce vznikla v roce 2006 z rozhodnutí italského parlamentu a měla se původně soustředit na období holocaustu – později byl však projekt přepracován tak, aby ukazoval dějiny italských Židů v mnohem širším dějinném kontextu. První expozice bude 13. prosince otevřena v bývalé budově ferrarské věznice. Do roku 2020 je plánováno její rozšíření na další budovy, až nakonec bude rozmístěna na pěti různých místech – číslo symbolicky odkazující na pět knih Tóry.

Dario Disegni, ředitel muzea, řekl k otevření první expozice s ambiciózním názvem „Židé a italská historie: prvních tisíc let“, že jakkoli lidé si jako první spojují židovské dějiny s holocaustem, muzeum se záměrně rozhodlo na otevírací výstavě nezdůraznit právě tuto kapitolu židovských dějin. V centru pozornosti má být významný příspěvek židovské menšiny italské kultuře, a to od samého počátku křesťanského letopočtu.

Původně však byl záměr jiný. Když se o otevření židovského muzea ve Ferraře začalo poprvé mluvit, mělo jít právě o muzeum holocaustu – teprve od roku 2006 se původní projekt změnil tak, že bude muzeum věnováno celé dlouhé a bohaté historii italských Židů.

Umístění v bývalé ferrarské věznici je symbolické a odráží jistou ironii dějin. Zatímco v předvečer druhé světové války představovali italští Židé dobře integrovanou součást italské společnosti, historie je spíš ukazuje jako menšinu podrobovanou různým omezením a „vězněním“ různého druhu. Od 16. století tak Židé v různých italských městech včetně Říma, Florencie a Bologně museli žít v uzavřené části – ghettu, což je výraz původně italský, který vznikl v Benátkách, prvním evropském městě, kde byli Židé jasně prostorově odděleni od zbytku obyvatelstva. Za Mussoliniho fašistické vlády byly postupně přijaty protižidovské zákony a od okupace země nacistickým Německem v roce 1943 začaly deportace Židů do vyhlazovacích táborů na východě Evropy. Těmi prošlo 7000 italských Židů – nejznámějším jejich představitelem je zřejmě spisovatel Primo Levi, autor knihy Je-li toto člověk – a 7700 jich zde zahynulo, což představuje asi 17% tehdejší židovské populace v Itálii.

Na druhou stranu v Itálii v průběhu historie panovaly podmínky relativně mírnější než na jiných místech Evropy a Středomoří, takže zde nacházely útočiště Židé prchající před perzekucemi křesťanského a islámského světa. Itálie se tak stala sídlem aškenázské jidiš kultury, stejně jako sefardského židovství – a tyto komunity se připojily k té nejstarší části Židů, odvlečených do Říma v prvním století n. l. po potlačení protiřímského povstání v Judsku a zboření druhého Chrámu císařem Titem.