Dnes je 15. 9. 2019
Zpravodajství
O projektu

V Bruselu se konala konference Evropské židovské asociace. Horkým tématem jsou evropské volby 2019

10. 11. 2018, -rjw- |  Svět

BRUSEL – V bruselském hotelu Tangla proběhla ve dnech 6. a 7. listopadu výroční konference Evropské židovské asociace (EJA). Je věnována otázkám budoucnosti Židů v zemích EU i evropsko-izraelským vztahům. V příštím roce se konají volby do Evropského parlamentu, v nichž budou všichni Evropané – tedy i evropští Židé – rozhodovat o dalším směřování svého kontinentu. Podle závěrečné deklarace jde především o to, přimět politiky kromě slovních odsouzení antisemitismu k činům. Je třeba vytýčit jasné meze („red lines, not drawn in sand but in concrete“), aby práva židovských menšin nepodléhala změnám politických nálad.

kdy je každodenně ohrožována naše bezpečnost, kdy dochází k opakovaným útokům na náš způsob života a zbožnosti, kdy se sekularismus snaží získat převahu a přehlušit jiné hlasy v oblasti lidských práv a snaží se nás vykreslovat jako barbarské a zpátečnické, kdy BDS opakovaně útočí na Stát Izrael a snaží se delegitimizovat jediný židovský stát světa v rámci ‚nového‘ a posledního vtělení antisemitismu jde, přátelé, o hodně.“

Z pozvánky na výroční konferenci EJA zaznívá pocit ohrožení: Rostoucí kritika izraelské politiky a podpora hnutí BDS. Stále znovu se objevující návrhy zákazu obřízky a zákazu košer porážky. Růst antisemitských projevů v jednotlivých zemích EU. Nevyslovené, ale přítomné je téma „importovaného“ antisemitismu, který si přinášejí někteří imigranti z muslimských zemí.

Není pochyb, že agenda je zároveň jednoznačně proizraelská – spolupořadateli konference jsou dvě izraelská ministerstva. Ohledně vztahů mezi Evropou a Izraelem jde především o docílení co největšího uznání Izraele jakožto židovského národního státu (a Jeruzaléma jako jeho nedílného hlavního města) a omezit vliv propalestinských hnutí typu BDS. – Podle závěrečné deklarace bude EJA před volbami 2019 vyvíjet snahu, aby je kandidáti jednoznačně odsoudili jako antisemitská.

Není populista jako populista

Otázka, jak mají Židé v Evropě hájit svoje zájmy v případě specifických témat, vynesla několik důležitých a kontroverzních bodů. S prvním přišel bývalý předseda římské židovské obce Riccardo Pacifici (vnuk slavného a hrdinského rabína Riccarda Reuvena Pacifici). Ten prohlásil, že mezi pravicovými populistickými stranami je třeba rozlišovat a neházet je do jednoho pytle. Někdy může být takové jednání potřebné.

Získal podporu zakladatele a předsedy EJA Menachema Margolina, chabadnického rabína, známého odsouzením federace maďarských židovských obcí Mazsihisz za odmítnutí spolupráce na kontroverzním památníku šoa, vytvořeného Orbánovou vládou. Ten sice bojuje za postavení neonacistických stran mimo zákon, ale prohlašuje: „Když se nějaká pravicová [v kontextu: pravicově populistická] strana dostane k moci, je třeba s ní mluvit. Pak tu nejde o to, dávat jí košer razítko, ale o budoucnost židovské obce.“

Právě v propůjčování „košer štemplu“ krajně pravicovým stranám a ve spolupráci s nimi vidí nebezpečí Sacha Ghozlan, předseda židovských studentů ve Frankfurtu nebo Sigmount Königsberg, který má v berlínské obci na starosti agendu antisemitismu. Oba se nedávno ostře postavili proti založení židovské sekce AfD. – „Každý čtvrtek demonstruji proti FPÖ, ale ostatní dni s nimi mluvím,“ shrnul to známý ironik Samuel Laster, v narážce na situaci v Rakousku.

Antisemitismus a Labour Party

Britský novinář David Maddox upozornil na situaci u labouristů s tím, že ne všechen antisemitismus a pochází zprava. R. Menachem Margolin k tomu řekl: „Když levice a krajní levice napadají Izrael, neznamená to nic jiného než útok na Židy. Stejně tak se na krajní pravici i krajní levici objevuje agenda, která chce pod pláštíkem práv dětí nebo ochrany zvířat zakázat nábožensky motivovanou obřízku nebo košer porážku.“

Jasné meze a ticho v médiích

Ačkoli EJA podávala konferenci jako zásadní, událost se netěšila velkému mediálnímu pokrytí (na rozdíl od nedávného setkání Federace severoamerických židovských komunit v Tel Avivu). EJA je organizace poměrně mladá (2010), se zřetelným napojením na hnutí Chabad a zabývá se podobnou agendou jako již historicky etablovaný Evropský židovský kongres (1986). S rabínem Menachemem Margolinem jako zakladatelem a předsedou působí trochu jako organizace jedné tváře.

EJA vynesla (opět) důležité otázky i jasnou odpověď – tedy určení mezí toho, o čem se ještě v evropské politice (jednotlivých zemí i v rámci parlamentu EU) povede diskuse a o čem již ne. Cíl je zřejmý: evropští Židé by neměli žít v obavách z nedostatečné ochrany před antisemitismem, ani z toho, že v některé zemi dojde vlivem legislativních změn ke znemožnění některých náboženských praktik. Takové záměry vítají jistě nábožensky orientovaní Židé v zemích, kde je postavení židovských komunit jakkoli ohrožené. Není ale jasné, jakými prostředky chce EJA svých cílů u sekulárních politiků dosáhnout, vyjma obvyklého lobování, které provozují všechny zájmové strany.

Spojení s Evropskou lidovou stranou (European People’s Party, křesťansko-demokratický směr) prostřednictvím europoslance a zároveň člena poradní rady EJA Stefano Maullu může být zajímavé pro všechny, kdo mají zájem na společném prosazování konzervativně náboženské agendy v evropském parlamentu, zvláště tam, kde na sebe narážejí zájmy jednotlivých náboženských a sekularistických skupin.