Dnes je 12. 12. 2017
Zpravodajství
O projektu

Starosta Jedwabného chce exhumaci obětí pogromu z masového hrobu

20. 7. 2016, -mk- |  Svět

VARŠAVA – Spor o historickou roli Poláků během protižidovských pogromů za druhé světové války pokračuje. Poté co minulý týden polská ministryně školství veřejně zpochybnila, že by Poláci měli na svědomí více než tři sta židovských obětí pogromu v městečku Jedwabné, sdělil zdejší starosta deníku Gazeta Wyborcza, že podpoří návrh na exhumaci zemřelých. Tímto způsobem podle něj bude možné potvrdit či vyvrátit roli Poláků v tomto pogromu, jednom z nejméně dvaceti, jež podle historiků Poláci spáchali na pronásledovaném židovském obyvatelstvu během druhé světové války a krátce po ní. Hlasy po exhumaci zaznívají i z polského Ústavu paměti národa. Pokud by se zde totiž našly kulky, bylo by to prý důkazem, že pogrom měli na svědomí němečtí vojáci – jakkoli svědectví přeživších a dalších očitých svědků hovoří o tom, že Židy nahnali do stodoly a zapálili ji ze své vlastní vůle místní polští obyvatelé.

Podle starosty Jedwabného Michaela Chajewského je exhumace zapotřebí proto, aby se stanovil konečný počet mrtvých a také aby se ukázalo, „na koho to vrhá podezření“. Chajewski tvrdí, že podle Ústavu paměti národa „není vůbec jasné“, že pachateli byli Poláci, protože se na místě objevily desítky kulek. V době, kdy k pogromu došlo – přesně před 75 lety, 10. července 1941 v okupovaném Polsku – totiž nesměli Poláci držet střelné zbraně.

Chajewski se proto podle deníku Gazeta Wyborcza chystá podepsat petici volající po exhumaci těl v Jedwabném, kterou šíří krajně pravicová revizionistická historička Ewa Kureková z Lublinu.

O polských pogromech na Židy za druhé světové války a po jejím skončení se dlouho nemluvilo, upozornily na ně až v posledních patnácti letech knihy historika Toma Grosse. V Polsku se jedná o vysoce kontroverzní téma, protože Poláci se svými třemi miliony obětí z druhé světové války nechtějí slyšet, že by jejich národ byl také spolupachatelem válečných hrůz. Také židovských obětí holocaustu byly v Polsku tři miliony a zabíjení neskončilo ani po kapitulaci nacistického Německa. V polských Kielcích například bylo zastřeleno ještě v červenci roku 1946 dvaačtyřicet Židů kvůli vykonstruovanému obvinění z tzv. rituální vraždy.

Pravicový prezident Andrzej Duda vloni krátce po svém zvolení kritizoval svého předchůdce Bronislawa Komorowského za to, že přiznal vinu Poláků na masakru v Jedwabném, a historikovi Tomu Grossovi chtěl dokonce odejmout státní vyznamenání. Ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro, který patří tak jako současný prezident ke straně Právo a spravedlnost, pak letos požadoval postavit mimo zákon spojení „polské tábory smrti“, aby nedošlo k mylné představě, že nacistické koncentrační a vyhlazovací tábory na území Polska mají s Poláky cokoli společného.

Pokud jde o masakr v Jedwabném, už v roce 2001 započaly práce na forenzní exhumaci těl obětí. Ta však byla zastavena z obav, aby nebyl porušen židovský náboženský zákon zakazující zbytečnou exhumaci pohřbených. Nyní však zaznívají hlasy volající po úplné exhumaci těl, a to dokonce i z polského Ústavu paměti národa. Zástupce ředitele ústavu Piotr Gontarczyk například minulý týden řekl, že je „obtížné o této věci vést debatu, dokud nebyla provedena úplná exhumace“. Také Marek Chrzanowski, historik ústavu, který se uchází o ředitelské místo, se domnívá, že je třeba obnovit exhumaci „a dozvědět se pravdu, protože toto poškozuje image Poláků“.