Sedmdesáté výročí konference ve Wannsee
V pátek (20.1.) se v Bruselu sešli zástupci parlamentů řady evropských zemí včetně České republiky, aby si připomněli sedmdesáté výročí konference ve Wannsee. 20. ledna 1942 se v luxusní státní vile v této berlínské čtvrti uskutečnila porada vrcholných státních a stranických představitelů nacistického Německa, jejímž cílem bylo vytyčení systematického plánu „konečného řešení židovské otázky“. Antisemitismus stál v centru nacionálně socialistické ideologie od samého počátku a Židé začali být diskriminováni prakticky ihned poté, co se roku 1933 Adolf Hitler stal říšským kancléřem. Norimberské rasové zákony, vyhlášené r. 1935, zbavily Židy státního občanství a jasně tak stanovily jejich úplné vyloučení z německé společnosti. Až do počátku čtyřicátých let však neexistovala organizovaná koncepce státní politiky, stanovující, jakým způsobem dosáhnout „smetení židovské rasy v Evropě“, jež Hitler prohlásil za svůj životní cíl. Přechod od společenské marginalizace Židů ke snaze o jejich úplné vyhlazení uspíšilo zahájení druhé světové války a obsazení Polska, Pobaltí a velké části evropského území Sovětského svazu, tedy oblastí s velkým židovským osídlením. Přípravou jednotného plánu vyvraždění židovské komunity pověřili vedoucí představitelé režimu Reinharda Heydricha, vysoce postaveného člena SS, šéfa Říšského bezpečnostního úřadu a zastupujícího protektora v Čechách a na Moravě. Z jeho iniciativy se ve Wannsee sešla řada vysokých státních a policejních úředníků, kteří měli Heydrichem vypracovaný plán uvést v život. Jeho podstatou bylo transportování Židů z celé Evropy a francouzských kolonií v severní Africe na nově dobytá území na Východě a jejich následná fyzická likvidace.
Současní historikové zdůrazňují, že role konference ve Wannsee by neměla být přeceňována, neboť hromadné vraždy Židů v Polsku, v Pobaltí a na Ukrajině i první transporty začaly již v průběhu roku 1941 a rovněž myšlenka vyhlazovacích táborů nebyla nová. Není proto správné pokládat tuto událost za „počátek holocaustu“. Berlínská „strategická porada“, na níž byl chladným administrativním jazykem stanoven záměr státu připravit o život přibližně jedenáct miliónů lidí, přesto jasně ukazuje, že vyvraždění židovské komunity bylo politickou prioritou nacistického režimu, na jejímž provádění se měly aktivně podílet všechny složky státní správy. Reinhard Heydrich několik měsíců po konání konference (4. června 1942) podlehl atentátu, dohled nad „konečným řešením“ po něm převzal důstojník SS a Gestapa Adolf Eichmann.