Dnes je 7. 6. 2020
Zpravodajství
O projektu

„Nebeská brána“: Nová synagoga ve Smyrně znamená naději

16. 12. 2019, rjw |  Svět

IZMIR/SMYRNA – První prosincová neděle přinesla židovské obci ve Smyrně začátek nové dějinné etapy: starou, zbořenou synagogu Şaar Aşamayim („Nebeská brána” či „Brána nebes”) nahradilo pětiposchoďové kulturně-náboženské centrum. Smyrna jako prastarý egejský přístav má také úctyhodnou židovskou historii. K tomu patří i několik synagog nedaleko tržiště Kemeralti. Jsou nenápadné, někdy až ošumělé, a jen v některých se konají pravidelně bohoslužby. Zavřená a poškozená je portugalská, na níž lpí „poskvrna“ přítomnosti falešného mesiáše Šabtaje Cvi a jeho přívrženců. V podobně smutném stavu jsou „Ec ha-chajim“ a „Chevra“. Funkční jsou „Bikur cholim“ a největším centrem je „Beit Israel“. Všechny stojí za to navštívit (získat povolení ke vstupu ovšem není vždy snadné).

Synagoga „Šaar ha-šamajim“ představuje ohnisko židovského života v modernější čtvrti Alsancak. Mnozí z místních tu oslavili bar micva, svatbu a další významné okamžiky. Před několika lety se však zjistilo, že statika budovy je v havarijním stavu. Z historického hlediska se nejednalo o cennou historickou památku: původně soukromý dům se zahradou, který obec koupila v roce 1960 neměl velkou architektonickou hodnotu. Budova byla uzavřena a padlo rozhodnutí ji strhnout. – To znamenalo ukončení bohoslužeb a jejich přesouvání jinam, hledání provizorních řešení a hlavně přerušení kontinuity.

Pro obec ve Smyrně, jejíž populace klesla během 20. století ze 40 000 na nynějších 1400, to byla citelná rána. – Uvolněný pozemek ale přinesl otázku po dalším využití, a tím i příležitost jak z pohromy udělat příležitost.

Rozhodnutí nevzdat to je moderní pětipatrové centrum, spojující s modlitebnou sál pro kulturní akce (výstavy, koncerty, přednášky), prostory k neformálnímu setkání a posezení, kanceláře i dobře vybavenou studovnu, atd. Moderní bílá “krabice” sice nepřitáhne turisty, ale vedení obce doufá, že bude atraktivní pro členy, od seniorů (kterých je nejvíc) přes rodiny s dětmi po mládež. – A právě mladí, kteří často volí odchod do Izraele nebo západních zemí potřebují vědět, že v obci mají co najít.
Příběh synagogy „Šaar ha-šamajim” by asi neměl dobrý konec nebýt důležité pomoci jednoho „dobrovolníka“. Tím je architekt Roni Ruso, který zdarma provedl veškeré projektové práce včetně návrhu interiérů.

Dne 1. prosince na (znovu)otevření synagogy „Šaar ha-šamajim” přijel vrchní rabín Isak Haleva, oděný do bílého roucha, vyhrazeného pro největší slavnosti. Pro turecké Židy, setkávající se dlouhodobě s antisemitismem maskovaným za kritiku Izraele a antijudaismem islámských fundamentalistů, má budova mezi izmirskými paneláky symbolický význam: znamená naději, že se tradice tureckého židovství nepřesune do Izraele ani do muzejních expozic. Naději na plnohodnotnou existenci v moderním světě.