Dnes je 16. 6. 2019
Zpravodajství
O projektu

Na výročí Křišťálové noci byla znovuotevřena synagoga v Kaliningradu

10. 11. 2018, -rjw- |  Svět

KRÁLOVEC – Kaliningradská synagoga, která padla za oběť řádění Křišťálové noci byla přesně 80 let po tragických událostech slavnostně znovuotevřena. Jedná se o co možná nejpřesnější kopii architektonicky pozoruhodné stavby. Událost je mementem nejen pro kaliningradskou židovskou komunitu, která je mj. i centrem haskaly a rodištěm filosofa Immanuela Kanta. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 se po území celé Třetí říše konal velký, státem iniciovaný pogrom, který vstoupil do dějin jako Křišťálová noc. V jednotlivých obcích se shromáždily příslušníci SA a spolu s dalšími příznivci nacistického režimu začali brutálně útočit na soukromé i veřejné budovy, které bylo možno označil jako „židovské“: byty a obchody, podniky, spolkové domy, především ale synagogy byly rozbíjeny, drancovány a někdy zapalovány davem, vyjadřujícím „spontánní hněv“.

Ve městě Königsberg, česky zvaném Královec, polsky Królewiec a latinsky Regiomontium, však tato událost znamenala memento. Dnešní Kaliningrad byl už dvě století (od r. 1701) metropolí Východního Pruska. Zde byl osvícenský panovník Friedrich I., „der alte Fritz“, korunován pruským králem. Ve městě po dlouhá léta společně žilo několik národností – Němci, Rusové, Poláci, Litevci, Židé (abychom jmenovali ty nejpočetnější) a několik náboženství: protestantští, pravoslavní a katoličtí křesťané, židé i příslušníci dalších věr, které sem přiváděl obchod: muslimové, arménští křesťané a karaimové.

A samozřejmě, bylo to rodiště a působiště Immanuela Kanta. Jestliže se Němci považovali za „národ Goetha a Kanta“, bylo toto místo jedním z center německé vzdělanosti a kultury. Jako takový byl Kaliningrad i centrum haskaly – židovského osvícenství i na ně navazující židovské sekulární kultury, která nezřídka hledala vzory právě v německé.

Vyrabování a podpálení královecké synagogy v onu listopadovou noc před 80 lety tedy znamenalo definitivní konec jedné éry.

Nová budoucnost s Chabadem

Čtvrteční znovuotevření synagogy bylo velkou událostí: zúčastnily se jí nejen zástupci židovských komunit, ale i politici a diplomaté. Synagoga byla znovupostavena s podporou ruského státu. Rabín Berel Lazar, jeden ze dvou vrchních rabínů Ruské federace a osobní přítel prezidenta Vladimira Putina, slavnostně troubil na šófar před tisícem vážených hostů, shromážděných uvnitř synagogy. Další tisíc lidí sledoval obřady venku, prostřednictvím velké obrazovky. Novináři sledovali, jak rabín Berel Lazar připevňuje na veřeje synagogy novou mezuzu.

Rabín Berel Lazar je členem chasidského hnutí Chabad Lubavič, které se významně zasazuje o obnovu židovského života ve Východní Evropě. Vede náboženská centra, vzdělávací programy pro děti i dospělé, školky. Stoupenci tohoto hnutí tak dnes vedou synagogy i tam, kde se před 2. světovou válkou vyznačovala židovská kultura příklonem k reformnímu či litvackému proudu a silnou asimilací.
Jsme tak svědky paradoxní situace, kdy chasidé obnovili synagogu opozičního proudu a budou v ní zajišťovat bohoslužby – z prostého důvodu, že tento druhý proud nepřežil na místě v takové síle, aby se mohl do takového projektu pustit sám.

Na území Ruské federace k tomu získává výraznou podporu prezidenta Putina, za jehož působení došlo k navrácení řady objektů židovským obcím i obnově řady významných památek. Rabín Berel Lazar mu vyjádřil vděčnost mimo jiné prohlášením, že Židům nastal v současném Rusku „zlatý věk“, neboť zde nikdy nebylo „přátelštější vedení“. – A do značné míry má pravdu: prezident Putin se oficiálně distancuje od „tradičního“ ruského antisemitismu, statistické údaje (vč. k Putinovi kritického centru SOVA) uvádějí mimořádně nízký počet antisemitských útoků (10 pro celé Rusko za 1. polovinu roku 2018). Otázka, nakolik je toto napojování právě na osobu prezidenta Putina dobré vzhledem k jiným aspektům jeho politiky, ovšem momentálně se zdá být pro ruské Židy z pragmatického hlediska výhodné.