Dnes je 9. 8. 2020
Zpravodajství
O projektu

Bývalý koncentrační tábor v Litvě slouží jako místo pro svatby

26. 7. 2016, -mk- |  Svět

KOVNO – Takzvaná Sedmá pevnost v sousedství litevského města Kovno byla za druhé světové války dějištěm masakru tisíců Židů, na jejichž usmrcení se podíleli i litevští kolaboranti s nacistickým Německem. Dnes je místo ve správě Centra pro vojenskou historii, které vybírá vstupné do tohoto romantického vojenského opevnění z 19. století, pořádá komentované historické prohlídky, ale konají se tu i komerční akce jako svatební oslavy, rauty či letní tábory pro děti. Místu se vedle dalších věnuje litevská autorka Ruta Vanagaiteová v knize „Naši lidé“, již napsala spolu s Efraimem Zuroffem z izraelské pobočky Centra Simona Wiesenthala. Podle ní je příběh Sedmé pevnosti dokladem toho, jak málo jsou Litvané ochotni přiznat si temné stránky národní minulosti. Svědčí o tom třeba i zde popsaný případ odkrytí masového hrobu, k jehož ostatkům se zprvu nikdo nehlásil a nálezce uschoval hromady lidských kostí v odpadkových pytlích do skladiště.

Litva má ke své historické roli za druhé světové války problematický přístup. Země připojená násilím k Sovětskému svazu vnímala nacistické okupanty jako svého druhu osvoboditele a dodnes oslavuje jako národní hrdiny své tehdejší politické vůdce kolaborující s nacisty a podílející se na vraždění Židů. Těch zde za holocaustu zahynulo 95 procent. Sedmá pevnost byla jedním z prvních míst hromadného vraždění Židů, zahynulo zde kolem pěti tisíců lidí.

Způsob nakládání s tímto místem, kdy byl bývalý koncentrační tábor i se zdejšími masovými hroby svěřen ke správě soukromé organizaci, využívající ho částečně i ke komerčním účelům, pohoršuje například Jonnyho Danielse, který založil v Polsku organizaci připomínající holocaust. Podle něj by si Litva zasloužila mezinárodní odsouzení.

Podle Vladimira Orlova, ředitele nevládní organizace Centrum pro vojenskou historii, která památku odkoupila a nyní ji spravuje, tvoří místa spojená s holocaustem a zdejší masové hroby obětí vraždění jen malou část pevnosti. Prý sem přicházejí jen turisté na komentovanou prohlídku o historii místa a svatby ani rauty se tu nekonají.

Orlov také popsal vcelku příznačný příběh toho, jak zde objevil jámu s masovým hrobem. „V jámě jsme nalezli vrstvu vápna, z níž trčelo cosi jako bílé klacíky. Byly to kosti zastřelených lidí. Když jsem odtamtud odčerpal vodu a zasunul tam ruku, cítil jsem tam bezpočet kostí. Sahaly do hloubky několika metrů,“ vylíčil Orlov svůj nález. O masový hrob se však litevské úřady ani židovská obec nezajímaly, a tak kosti uložil do odpadkových pytlů ve skladišti. Až poté, co se o věc začal zajímat místní tisk, byly kosti opět na popud zastupitelů Kovna uloženy zpět na místo nálezu.