Dnes je 15. 10. 2019
Zpravodajství
O projektu

Bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan je připomínán jako přítel Izraele. Zemřel ve věku 80 let

20. 8. 2018, -rjw- |  Svět

BERN – V ranních hodinách o šabatu 18. srpna zemřel ve Švýcarsku sedmý generální sekretář OSN a nositel Nobelovy ceny za mír, Kofi Atta Annan. Tento diplomat z Ghany sloužil v letech 1992-1996 jako zástupce generálního tajemníka pro mírové síly OSN. V této pozici zažil byl svědkem válek, jejichž průběh dlouhodobě poškodil pověst OSN, jako střety v bývalé Jugoslávii nebo závěrečnou část občanské války ve Rwandě, ale i výšiny a pády blízkovýchodního mírového procesu. Po opuštění vysokého postu v OSN pokračoval v aktivitách na mezinárodním poli: V roce 2016 se pokoušel jako zvláštní vyslanec OSN a Arabské ligy dojednat mír v Sýrii; od roku 2011 byl předsedou Globální komise pro volby, demokracii a bezpečnost; od září 2016 působil v v Poradní komisi pro Arakánský (Rakhinský) stát v Barmě. Co se týká Izraele, nejpozoruhodnějším Annanovým pomníkem zde je vyhlídková kavárna „Cafe Annan“ na Golanských výšinách. Již několik let hravě propojuje Annanovi příjmení s hebrejským slovem „oblak“.

Devět let, kdy byl Kofi Annan v úřadu generálního sekretáře (1997-2006), byly roky mizejících vyhlídek na pokojné vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu. Jeho postoj tehdy nebyl rozhodně považován za proizraelský, jak by se dalo očekávat vzhledem k protestantskému zázemí a původu z Izraeli tradičně nakloněné Ghany. Nedal se však označit ani za propalestinský. Annan si vůči oběma stranám udržoval svůj pověstný kultivovaný odstup.

Když na přelomu tisíciletí propukla Intifáda al-Aksá, byly výroky Kofiho Annana vnímány jako jednostranná kritika Izraele. V roce 2002, když Izrael během vlny sebevražedných útoků poslal do měst na Západním břehu opět vojáky, navrhoval Annan dokonce intervenci mírových sil OSN na Západním břehu. Nezískal pro ni ale podporu. Stejně kritické byly jeho postoje během druhé války v Libanonu (léto 2006).

Kofi Annan byl stoupencem dvojstátního řešení blízkovýchodního konfliktu – tedy onoho přístupu, jehož podpora dosáhla krátce před jeho smrtí historického minima. A zároveň, Annan byl jedním z těch, kdo pevně věřil, že izraelsko-palestinský konflikt je řešitelný, a to výlučně politickými prostředky. V roce 2003 prohlásil, že je klíčové, aby politici nedovolili extremistům zničit mírový proces (rozhovor pro Rešet Bet, cit. Times of Israel). Když o tři roky později opouštěl funkci generálního tajemníka, byl už mírový proces v troskách.

Bojovník proti antisemitismu

Jako takový se v době úřadu netěšil přílišné oblibě izraelské pravice. Reakce na jeho smrt se proto mohou zdát překvapivé. Premiér Netanjahu o Annanovi řekl: „Budeme si ho připomínat jako člověka, který byl velmi aktivní na mezinárodní scéně a který bojoval proti antisemitismu a popírání holocaustu.“ Ministerstvo zahraničních věcí pak vydalo prohlášení, že Annan byl „pilířem multilaterální diplomacie“ a že „stál proti delegitimizaci Izraele, rezolutně bojoval proti popírání holokaustu a roku 2006 podpořil iniciativu OSN o zavedení mezinárodního dne připomínky holokaustu.“

Pokud jde o téma šoa, Kofi Annan k němu získal na konci života osobní vztah, když se podruhé oženil. Strýcem jeho ženy byl Raoul Wallenberg, švédský diplomat, který zachránil život tisícům maďarských Židů.

Mírový proces

Kofi Annan byl kritický vůči silovým řešením izraelských „jestřábů“ (na pravici i levici), vůči výstavbě osad a dalším konkrétním jevům izraelské politiky, nepopíral ovšem právo izraelského státu na existenci jakožto Izraele. Naopak, při návštěvě Jeruzaléma odmítl rezoluci OSN z roku 1975, že „sionismus je forma rasismu a rasové diskriminace“.

On sám k tomu kdysi řekl: „Někteří asi cítí uspokojení z toho, že Generální shromáždění OSN opakovaně schvaluje rezoluce a svolává konference, při nichž odsuzuje chování Izraele. Měli by se však také ptát, zda tyto kroky přinesou nějakou hmatatelnou úlevu nebo výhody pro Palestince. Rezoluce už jsou vyhlašovány desítky let. Roste počet zvláštních komisí, schůzí, oddělení a skupin. Mělo něco z toho skutečný vliv na politiku Izraele, kromě toho, že se v Izraeli a u mnoha jeho podporovatelů posílila představa, že tato ohromná organizace je příliš jednostranná na to, aby měla hrát důležitou roli v blízkovýchodním mírovém procesu?“ (Times of Israel).