Dnes je 10. 7. 2020
Zpravodajství
O projektu

Židovské muzeum v Praze získalo do sbírek unikátní fotografie a korespondenci spisovatele Karla Poláčka

15. 6. 2016, -red,jg- |  Z domova

PRAHA – Konvolut zcela mimořádných materiálů souvisejících s osobností Karla Poláčka a jeho blízké přítelkyně Dory Vaňákové získalo Židovské muzeum v Praze díky velkorysému daru paní Zuzany Bílkové. Maminka dárkyně Anna Vlková bydlela na začátku války spolu s rodiči ve stejném domě v ulici Ruská 1024 v Praze Vršovicích jako Karel Poláček s Dorou Vaňákovou. Dobré sousedské vztahy, které časem přerostly v přátelské, upevnilo i vlastnictví štěňat jezevčíka z jednoho vrhu. Psi Bibina a Mydlinka sehráli nezanedbatelnou roli v životě obyvatel domu. Součástí darovaného souboru je například i humorný dopis, který Poláček píše jménem psa Bibiny její majitelce Anně Vlkové. Jedinečnými artefakty je však osm dopisnic z Terezína, které Poláček zasílal Oskaru Weiszovi, bratru Dory Vaňákové, který žil v Praze v tzv. smíšeném manželství, a v nichž spisovatel se svou družkou vzpomínají na své přátele a děkují jim za balíky s jídlem poslané do terezínského ghetta.

Fotografická část daru zahrnuje mimo portrétních fotografií Karla Poláčka a Dory Vaňákové zejména cenné záběry z civilního života obyvatel domu ve Vršovicích. Na střešní terase domu byla pořízena řada momentek ještě počátkem léta roku 1943, tedy jen pár dnů před nástupem Karla Poláčka a Dory Vaňákové do transportu, kterým byli oba deportováni 5. července 1943 do ghetta v Terezíně. Na jedné z posledních fotografií se usmívá do objektivu Karel Poláček spolu s maminkou dárkyně, tehdy mladou Annou Vlkovou.

Důvěru projevil Karel Poláček rodině Vlkových i tím, že si u ní uschoval cestovní pas, parte tatínka Jindřicha Poláčka a fotografie-dopisnice bratra Arnošta z bojišť v první světové válce. Knihu „Hedvika a Ludvík“ dostala Anna Vlková s věnováním „…aneb návod, kterak ctíti rodiče (včetně starého Václava a matku Annu) 14. 7. 1942“. I tyto dokumenty jsou nově zařazeny do sbírek Židovského muzea v Praze.

Pro Židovské muzeum představuje ovšem zvlášť jedinečné obohacení jeho sbírek soubor osmi dopisnic z Terezína. Vězni terezínského ghetta směli psát pouze na dopisnicích, které byla nucena vydávat židovská samospráva. Stejně jako veškerá pošta mezi ghettem a protektorátem prošly i tyto dopisnice cenzurou. Všechny mají společného adresáta v osobě Oskara Weisze v Praze-Michli, bratra Dory Vaňákové, který žil v tzv. smíšeném manželství.

Tři dopisnice Karla Poláčka datované od listopadu 1943 do února 1944 vypovídají o blízkém vztahu nejen k adresátovi Oskaru Weiszovi, ale odkazují i na společné známé v bydlišti ve Vršovicích před deportací. Přátelé v Praze, které Poláček s Dorou Vaňákovou museli opustit, se je i nadále snažili dle možností informovat o svých běžných každodenních starostech. Posílali jim do ghetta také balíky s jídlem a drobnými potřebami, za něž Poláček v dopisnicích děkuje. To, že Poláček i v ghettu vzpomínal na zážitky se sousedy z vršovického činžáku, dokládá v  dopisnici z Terezína soucitná zmínka o smrti jezevčíka Bibiny. Rovněž tři dopisnice, odeslané Dorou Vaňákovou i jménem Karla Poláčka, dokumentují spojení se světem, který byl pro ně nenávratně ztracený. Desátý z podzimních transportů v říjnu 1944 do Osvětimi – Březinky, jež jsou označovány jako likvidační, se stal osudným i Karlu Poláčkovi a Doře Vaňákové.