Dnes je 12. 12. 2017
Zpravodajství
O projektu

Zemřela „první dáma cembala“, klavíristka a hudební pedagožka Zuzana Růžičková

2. 10. 2017, -mk- |  Z domova

PRAHA – Ve věku devadesáti let zemřela 29. září vynikající cembalistka a klavíristka a světoznámá interpretka Bachova díla Zuzana Růžičková. Narodila se v česky mluvící, sokolsky laděné židovské rodině v Plzni roku 1927 a od mládí byla vedená k hudbě a ke hře na klavír. Hudební vzdělání si prohlubovala i po roce 1941, kdy byla s oběma rodiči deportována do Terezína. Její otec zemřel o dva roky později v Terezíně, Zuzana Růžičková byla i s matkou deportována do takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau a později do tábora Bergen-Belsen. Z celé širší rodiny přežily jen ony dvě. Po válce se Zuzana Růžičková toužila věnovat hudbě a svůj sen si naplnila. Byla dokonce první, kdo v letech 1965-1975 nahrál kompletní Bachovo dílo pro klávesové nástroje – a tento komplet pětatřiceti dlouhohrajících desek je dodnes unikátním dílem, oceňovaným pro jeho rozsah a originalitu.

Jak píše server Kam po Česku, připomínající osudy Zuzany Růžičkové a její rodiny, pocházel její otec pravděpodobně z rodu protestantských Čechů, kteří se v době pobělohorské vzepřeli rekatolizaci a raději přijali židovskou víru. Z matčiny strany pocházela z rodiny Ledererů, kteří založili rukavičkářské dílny a obchod. V dětství prý slavili tak jako mnoho asimilovaných židovských rodin svátky křesťanské stejně jako židovské, dostalo se jí klasického vzdělání a do nástupu protektorátu prý nezažila od svého okolí ani náznak antisemitismu. Od té doby se jí život radikálně změnil, musela nosit židovskou hvězdu a u nich doma probíhají razie gestapa – ještě dříve než kvůli jejich židovství je to kvůli aktivnímu členství v sokolském hnutí.

V Terezíně se Zuzana Růžičková věnovala potají studiu hebrejštiny i latiny: „Za půlku denního přídělu chleba jsme brali hodinu latiny u profesora Kestenbauma, jednoho z nejvýznamnějších klasických filologů z vídeňské univerzity,“ cituje její vzpomínku server Kam po Česku. V terezínském ghettu se také setkala s interprety jako Rafael Schächter, Karel Berman, Karel Ančerl a zpívala Verdiho Rekviem, Prodanou nevěstu, Brundibára. Na sklonku roku 1943 byla transportována do Osvětimi, kde prožila půl roku v takzvaném terezínském rodinném táboře. Jelikož sem přijela s druhou vlnou transportů, v její skupině se konala v květnu 1944 selekce a dva tisíce vězňů, mezi nimi i Zuzana Růžičková a její matka, je posláno nejprve na odklízecí práce do Hamburku a nakonec v únoru 1945 do tábora Bergen-Belsen. Ze strašlivých podmínek zde vládnoucích se 15. dubna 1945 přeživší vězňové dozvědí, že Němci prchli. Když se v srpnu 1945 po pobytu v karanténě (v lágru panovala epidemie skvrnitého tyfu) přijely spolu s matkou do rodné Plzně, zjistily, že sedmnáct členů jejich rodiny se nevrátilo.

Po válce se Zuzana Růžičková věnovala hudbě, koncertování, nahrávání a také pedagogické činnosti. Dlouho působila jako sólistka České filharmonie, sólově koncertovala po celém světě a účastnila se významných mezinárodních hudebních festivalů. Jejím manželem byl skladatel Viktor Kalabis, který ji vedle celoživotního zájmu o hudbu barokní, zejména Bachovu, přivedl také k moderní hudbě dvacátého století. Zuzana Růžičková byla nositelkou řady ocenění: v roce 2003 dostala od prezidenta medaili Za zásluhy II. stupně a byla také nositelkou francouzského titulu Rytíře umění a literatury. Do poslední chvíle svého dlouhého života byla aktivní, vyučovala a podílela se na přípravě knih. Zemřela po krátké vážné nemoci 29. září.