Dnes je 10. 7. 2020
Zpravodajství
O projektu

Společně u počítače: Šabat a naděje v době koronavirové

27. 3. 2020, -rjw- |  Z domova

PRAHA – Koronavirus citelně zasahuje do všech oblastí života, včetně náboženských zvyklostí. Z hlediska ortodoxní halachy zůstává aktivní používání elektrických zařízení během Šabatu nepřípustné a výjimky platí jen v ohrožení života. Progresivní židovská společenství přecházejí masivně na internetové sdílení (nejen) šabatových bohoslužeb. Česká komunita „Ec chajim“ bude tento pátek již podruhé přenášet bohoslužbu k uvítání Šabatu.

Podle rabínského studenta Davida Maxy, který bohoslužby vede, se minulý pátek večer připojilo 57-60 domácností. „Byla to vlastně společná virtuální šabatová večeře. Viděli jsme se navzájem – pokud jsme chtěli – říkali si, co máme na stolech, lidé v domácnostech zpívali,“ vypráví David Maxa pro Ztis.cz. „Je zajímavé, že se k nám připojili i lidé, kteří normálně do synagogy nechodí, pro některé to bylo dokonce poprvé, co se zúčastnili oslavy Šabatu.“ Programy, užívané původně k videokonferencím a skupinovým chatům teď volí řada reformních, rekonstruktivních i konzervativních komunit po celé planetě; jako minjan (minimální počet osob pro konání bohoslužby) se počítá deset nábožensky dospělých osob, zapojených přes elektronická zařízení.
„Důvodem, proč jsme se rozhodli toto udělat a proč budeme pokračovat, je podpora lidí v tom, aby zůstávali doma,“ vysvětluje Maxa. „Teď je potřeba se izolovat, abychom chránili sebe i druhé lidi. Zároveň si uvědomujeme, jak velkou roli hraje v židovství komunita, jak moc chybí, když člověk nemůže s komunitou být, setkávat se.“

Havdala jako sdílení naděje

V sobotu večer stejným způsobem konala havdala (ukončení Šabatu), připojilo se asi 45 domácností. Vždy se také zúčastnilo několik hostů ze zahraničí. Nynější situace ovlivnila také volbu hlavního tématu zamyšlení: nebyla jím paraša (oddíl Tóry), ale největší důraz byl právě na obřad havdaly a jeden z hlavních rozměrů tohoto rituálu, totiž naděje. David Maxa ukazuje, jak je midraš, spojující havdalu s prvním člověkem Adamem, barvitý a dramatický:
„Adam je vyhnán z Ráje a Hospodin říká, že mu had rozdrtí patu. Nastává večer a na Adama padá strach z temnoty a hadů, kteří ho mohou ve tmě přepadnout. A v tu chvíli mu Hospodin dává sloupec ohně, který je pro něj znamením naděje. Ten sloupec symbolizuje havdalová svíce, většinou spletená ze šesti knotů, symbolizujících všední dny týdne. Její světlo máme nechat zablesknout na svých nehtech. A pokud jsme bez svíčky, je psáno, že se máme podívat na hvězdy a spojit naději s tím světlem, které na nás dopadá z temného nebe. – Sdílet tento obřad je hluboký prožitek, zvláště v této době, kdy všichni pociťujeme strach z neznámého. Havdala je naší nadějí do příštích dnů.“

Vyhlídky do budoucna?

Komunita „Ec chajim“ měla začít s pravidelnými šabatovými bohoslužbami až po Maxově jmenování rabínem, ale mimořádná situace vše urychlila – a přidala virtuální rozměr. Samotného Maxu a jeho rodinu zastihlo uzavření hranic v Praze, kde byli na oslavě svátku Purim. Na otázku, zda pandemie neohrožuje jeho smichu (jmenování rabínem) odpovídá, že termín zatím platí a jeho škola (Abraham Geiger College) je poměrně optimistická. Závěrečnou práci už ale musel odeslat poštou. „Jednu dobrou stránku to má,“ dodává Maxa. „Začínáme si uvědomovat, jak moc potřebujeme druhé lidi. Najednou si uvědomujeme, že nám na nich záleží, píšeme nebo voláme, jak se jim vede. A paradoxně jsme najednou rádi za ten internet, který jsme dřív kritizovali za to, jak nám narušuje vztahy – a teď ho nám umožňuje, abychom o sobě vůbec mohli vědět. A vlastně i to, abychom se mohli modlit nejen ve stejnou dobu, ale opravdu spolu.“