Dnes je 16. 11. 2018
Zpravodajství
O projektu

Postavička „Žida“ na Prvorepublikovém dni vyvolala na sociálních sítích vlnu kritiky

5. 9. 2018, -rjw- |  Z domova

PRAHA – Vlnu pobouření na sociálních sítích vyvolalo amatérské video z víkendové akce Prvorepublikový den, pořádané dne 2. září městskou částí Praha 3. Na videu se objeví postava Žida v černém kabátě a v klobouku, s dlouhými vousy a vymáhá vrácení vypůjčených peněz. Pod sdíleným videem se brzy objevila řada komentářů. Někteří to vnímali jako typický antisemitský stereotyp, další jako nepovedený vtípek, jiní v tom viděli prostě jednu z mnoha pitoreskních postaviček toho odpoledne. Připomínky 100 let od založení Československa totiž mají na Žižkově pestrou podobu mnoha různých programů. Není divu, vždyť podle některých je to zároveň 100 let od vyhlášení Spojených států Žižkovských, legendárních (a mírně řečeno kontroverzních) činů Franty Sauera atd. V tomto duchu se neslo – nakolik lze soudit z fotografií – zábavné „prvorepublikové“ odpoledne na Vítkově.

Dobová vojenská přehlídka, ukázky předmětů každodenní potřeby, starých hraček i dnes již polozapomenuté hry pro děti, představovaly s písničkami a divadelními scénkami odpolední zábavu pro celou rodinu. Jak už to při podobných akcích někdy bývá, snahy o historickou rekonstrukci se pojily s popularizovanými představami o tom, „jak to tenkrát bylo“.

Zábavné odpoledne a lichvář Rosenkranz

Jedna z členek židovské komunity, která na akci přišla s dítětem, byla zaskočena, když se na hlavní scéně objevil vousatý židovský lichvář a začal vymáhat po moderátorovi peníze. Zapnula kameru a vystoupení nahrála. Nakolik lze rekonstruovat zápletku, fousatý pán v černém se domáhá zaplacení jakéhosi peněžního dluhu, který podle hlavního protagonisty patří „panu továrníkovi“. Mezitím přijdou dva policisté, jeden uniformovaný, druhý v civilu, a žádají oba, aby se legitimovali. Vymahač se to snaží „ukecat“: „A je to nutné, pane inšpektor, vždyť my se přece známe.“ Na to dostane odpověď: „Rosenkranz, my se známe, ne… co ta lichva minulej rok? … No nebudeme zdržovat, pane vrchní, odveďte ho na direkci. – A dem!“ – Lichváře odvádějí. „No a já se radši pomalu vytratím, než si mě taky všimnou,“ říká k publiku hlavní hrdina a mizí ze scény.

Další den návštěvnice video sdílela s otázkou zda, „lidé na Praze 3 podporují antisemitské názory, které byly tehdy na vzestupu, ačkoli se Masaryk a Beneš snažili prezentovat jinou filosofii?“

Názory a diskuse

Diskutující vyjadřovali různé názory, od obvinění dotyčné z pokusů o „myšlenkovou inkvizici“ po návrhy upozornit na „nechutnou“ akci ČTK. „Čemu se všichni najednou tak diví,“ říká pro Ztis.cz Martin Šmok. „Vždyť to takhle bylo vždycky! Vtípky o Židech, považované za ‚židovský humor‘, narážky… ve veřejném prostoru už stereotypy o Židech dávno nahradily jakékoliv zbytky reality.“ „Nemyslím si, že je smyslem vyvolat antisemitismus. Ale je to dost trapný, zbytečný a navíc to ani není vtipný,” myslí si o scéně bývalá rezidentka Moishe House Nina Adlerová. „Je to český humor,“ zhodnotila to jiná komentující. „Češi si dělají legraci ze všeho i ze sebe samotných.“

Vyjádření Prahy 3

Ztis.cz oslovil tiskovou mluvčí Prahy 3 a získal toto vyjádření: Akce Prvorepublikový den na Žižkově měla návštěvníky prostřednictvím scének přenést do doby první republiky, a to například i prostřednictvím nejrůznějších stereotypů postav. Inspiraci pro tyto postavy poskytla klasická díla československého kinematografie a literatury: Hříšní lidé města pražského, Četnické humoresky, Dobrý voják Švejk, Uctivá poklona, pane Kohn – kde jsou vykreslovány rozmanité stereotypy, které představují nešvary tehdejší doby a které jsou všeobecně rozšířené a známé. Např. mladý pan továrník, který si půjčuje peníze a nevrací, účetní, který vede dvojí účetnictví pro místní továrnu, inspektor policie obklopený děvami i židovský lichvář a další. V žádném případě se nejednalo o podporu antisemitismu, ale o pokus nastínit obraz doby, který v tehdejší nejen československé, ale i evropské společnosti přetrvával. Praha 3 nesdílí protižidovské postoje a je nám líto, pokud někdo nabyl tohoto dojmu.

Jak zobrazovat Židy v humorných scénkách (když je nechceme vynechávat)?

Podle snímků na stránkách Prahy 3 se Rosenkranz objevoval mezi dalšími stylizovanými postavičkami jako lehké děvy, paničky pod háčkovanými slunečníky a „žižkovští Pepíci“. Kapela „Hašlerka“ k tomu hrála písně od Karla Hašlera (sic!). Rosenkranz půjčoval vojákům peníze, zatímco v Jedové chýši zatkli kriminálníka „Šedivýho Tónu“.

Žižkov ukazoval stereotyp První republiky (a částečně i doby před ní), stereotyp samotných Žižkováků a s tím i stereotyp Židů. Diskuse, která kvůli tomu na sociálních sítích vznikla, je podnětná nejen ve vztahu k Židům: Vynáší znovu otázku, jak pracovat v kultuře s těmi stereotypy, které jsou už v kultuře – nebo alespoň v některých jejích vrstvách – historicky přítomné. Otevřená společnost si hledá meze humoru (k němuž patří stylizace a karikatura). Dělá to na jedné straně s vědomím toho, jakou roli sehrávaly stereotypní karikatury v propagandách totalitních hnutí – a na druhé straně se zkušeností, jak slepou uličkou jsou veškeré pokusy o cenzuru.