Dnes je 22. 7. 2017
Zpravodajství
O projektu

Poslanci schválili přidání dvou památečních dnů, jeden z nich připomene vyhlazení „terezínského rodinného tábora“

29. 6. 2017, -mk- |  Z domova

PRAHA – Už jen podpis prezidenta schází k tomu, aby byla definitivně stvrzena novela českého zákona o státních svátcích a významných dnech, kterou navrhla skupina poslanců z celého politického spektra v čele se sociálnědemokratickým poslancem Robinem Bohnischem. Podle novely by do kalendářů od příštího roku měly nově přibýt dva nové památeční dny. První z nich, „Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince“, by měl 9. března připomenout vyhlazení takzvaného rodinného tábora v Osvětimi. Jedná se historicky největší hromadnou vraždu československých občanů, kdy nacisté během jediné noci z 8. na 9. března 1944 usmrtili v plynových komorách 3791 lidí. Druhým novým svátkem se má stát „Den hrdinů druhého odboje“ a připadne na 18. června. Připomínat má památku československých výsadkářů v pražské Resslově ulici v roce 1942. Sněmovna schválila senátní úpravu zákona 119 hlasy ze 126 přítomných poslanců.

Výjimečný status takzvaného terezínského rodinného tábora, kde mohli vězni zůstat pohromadě a bez selekce žít v relativně příznivých podmínkách po dobu několika měsíců, než byli hromadně posláni na smrt, zůstává pro historiky hádankou. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je teorie, že ho nacisté chtěli využít k propagandistickým účelům podobně, jako předtím naaranžovali terezínské ghetto před návštěvou delegace Mezinárodního červeného kříže.

Tak jako vězni v tomto zvláštním táboře mohli zůstat žít bez selekce po příjezdu do Osvětimi, byli také na smrt posláni všichni bez výjimky – přeživší se zachránili jen náhodou. Dodnes také není jasné, zda se v den hromadné vraždy plánovala vzpoura pod vedením tehdejšího mládežnického předáka Jakoba Edelsteina. Jisté je, že tisíce československých Židů vstupovaly do plynových komor s vědomím toho, že kráčejí na smrt – na rozdíl od většiny těch, co byli na smrt posláni rovnou příjezdové rampy a měli věřit, že jdou do sprch. Svědectví zaznamenávají, že českoslovenští Židé z terezínského rodinného tábora vstupovali do plynových komor se zpěvem české hymny Kde domov můj a sionistické hymny Hatikva na rtech.