Dnes je 16. 6. 2019
Zpravodajství
O projektu

Památník rozloučení „Wintonových dětí“ byl poničen. Poškození není nové – lidé jej míjeli

10. 6. 2019, -rjw- |  Z domova

PRAHA – Neznámý vandal poničil památník, který na pražském Wilsonově nádraží nechaly na památků svých rodičů postavit takzvané „Wintonovy děti“. K vandalskému činu došlo podle všeho už minimálně před týdnem, ale kolemjdoucí nenapadlo případ oznámit dříve. Z 669 dětí, které se Nicholasu Wintonovi podařilo zachránit od března do září 1939 z okupovaného Československa, byla převážná většina židovského původu. A převážná většina jich právě zde viděla své rodiče naposledy; pokud se zbytku rodin nějakým zázrakem nepodařilo uprchnout, skončili v koncentračních táborech. Jen málokteří přežili. Na „okně“ je nyní prasklina – někomu památník zjevně vadil.

V neděli 9. června ráno oznámila novinářka Judita Matyášová policii, že někdo zřejmě úmyslně poškodil Památník rozloučení. Kdosi cílenou ranou poškodil skleněnou část Památníku rozloučení (Farewell Memorial), repliku okna ve dveřích vagónu III. třídy, s otisky dvou párů dětských rukou na jedné straně a čtyř dospělých rukou na straně druhé. Připomíná tak poslední okmžiky, které většina dětí, zachráněných Nicholasem Wintonem, strávila se svými rodiči. Na poškození Juditu Matyášovou upozornila kolegyně Lea Surovcová, s níž před dvěma lety vznik památníku dokumentovaly.

„Policisté zjistili, že se oznámení zakládá na pravdě a v současné době probíhají standardní úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci. Škoda, která vznikla, nebyla vyčíslena,“ řekl pro Český rozhlas mluvčí pražské policie Jan Rybanský. Vyšetřování je ovšem ztíženo tím, že od události uplynul minimálně týden.

Smutek a zklamání

Památník je dílem Stuarta Mason (návrh) a skláře Jana Huňáta. Otisky rukou patří Mileně Grainfell-Bainsové a Zuzaně Marešové, dvěma z někdejších „Wintonových dětí“. Dětské ruce „dodala“ jejich pravnoučata. Památník byl slavnostně odhalen 27. května 2017.

Zuzana Marešová k vandalskému činu napsala: „Nejenže bylo poničeno dílo, které jsme tak dlouho pracně a usilovně budovali, ale hlavně proto, že byla de facto pošlapaná naše vzpomínka na rodiče, kterým byl památník věnován. Věděl ten, který památník poničil, jaké to je být v sedmi letech násilně odloučen od rodičů a vidět je zoufale plakat? Asi ne.”