Dnes je 8. 7. 2020
Zpravodajství
O projektu

Návrat svitku Tóry do Olomouce, aneb jak k tomu došlo

21. 10. 2017, Roman Gronský pro Chajejnu |  Z domova

OLOMOUC – Při pátrání po rodinných kořenech a osudech členů naší rodiny jsem v roce 2015 dostal z USA informaci, že nejen že dva svitky olomoucké Tóry přežily nacistické běsnění, ale že fyzicky existují v USA – jeden v New Jersey a druhý v Kalifornii. Jak je mnohým známo, byly za německé okupace svitky Tór z českých a moravských synagog sváženy z celého protektorátu Čechy a Morava do Ústředního židovského muzea v Praze. Zde byly pečlivě katalogizovány a shromažďovány. Protože šlo „jen o jakési role papíru“ neměly pro okupanty naštěstí žádnou materiální hodnotu. Když okupanti a později i komunisté pominuli jejich mnohem vyšší hodnotu duchovní, vydržely na zaprášených policích synagogy v Praze – Michli až do r. 1964. Tehdy z důvodu získání tvrdé zahraniční měny došlo k jejich prodeji československým státem prostřednictvím PZO Artia, kdy konvolut 1564 českých a moravských svitků včetně řady z nich i s původními pláštíky, odvezly dva nákladní automobily do Velké Británie.

V následujících letech pak bylo díky péči nového majitele přistoupeno k  pečlivému zrestaurování většiny z nich Davidem Brandem (*1928 – †2015), ortodoxním „soferem“, který 27 let v Londýně pracoval na restaurování svitků tór z Československa a tím je v podstatě zachránil pro další generace. Protože bylo dohodnuto, že se svitky Tóry z Československa nestanou obchodním artiklem, byly po jejich restaurování distribuovány jako dlouhodobé zápůjčky židovským komunitám na celém světě.

Jak se olomoucká Tóra dostala do USA

V londýnské Westminster synagogue vznikla nadace Memorial Scrolls Trust (MST), která všechny tyto svitky Tór „obhospodařuje“, tj. jedná o dlouhodobých zápůjčkách, příp. o jejich vrácení v případě, že židovská komunita přestala fungovat apod. Do dnešních dnů bylo tak již 1400 svitků Tóry zapůjčeno 1200 židovským komunitám, ale i jiným organizacím na celém světě od Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, států jižní Ameriky, Izraele, ale více než 1000 jich je v USA. I když londýnská Westminster synagogue není ortodoxní komunitou, dává přednost zápůjčkám těm komunitám, které košer svitky Tóry používají ke svým náboženským účelům. Tak byly i olomoucké svitky Tóry zapůjčeny již v 70. letech 20. století do USA.

Obsáhlá sbírka ve Westminsteru

Nadace MST také vytvořila v části Westminster synagogue muzejní expozici se 130 svitky Tór, kde je kromě svitků Tór také přes 400 pláštíků na Tóru, která je jednou z největších na světě. Co se týká stříbrných štítů, nástavců nebo korun na Tóru, jsou zde vystaveny také, ale jedná se o předměty zapůjčené ze Židovského muzea v Praze, se kterým Westminster synagogue úzce spolupracuje. Díky sponzorům z USA jsou postupně všechny materiály digitalizovány tak, aby bylo podchyceno celých uplynulých více než padesát let těchto zápůjček. Mimo jiné je snahou MST zmapovat historii svitků a navázat užší spojení mezi MST a zapůjčiteli. Svitek Tóry není chápán jen jako náboženský předmět, ale je nutno na něj nahlížet jako na svědka přeživšího šoa. Tyto svitky nehrají pak v komunitě, kde jsou zapůjčeny jen svou duchovní a náboženskou úlohu, ale jsou významným předmětem spojujícím celou komunitu uvnitř, spojují minulost s přítomností a působí i navenek.

Pátrání pokračuje

To byl impuls, který vyprovokoval mé další pátrání zjistit něco více. Mé snažení bylo korunováno malým dílčím úspěchem v prosinci 2015. Dostal jsem odpověď na mé emaily od rabína Thomase Salomona z Westminsterské synagogy a Jeffrey Ohrensteina, šéfa Memorial Scrolls Trust (MST). Již z korespondence jsem věděl, že jeden svitek Tóry je v New Jersey a druhý nedaleko San Francisca v Kalifornii. Tím byl zahájen můj intenzivní písemný kontakt, který vyvrcholil dohodnutím osobních schůzek v Londýně koncem roku 2015 a v březnu 2016. Až do této mé návštěvy vše probíhalo na mojí osobní neoficiální rovině, protože nebylo vůbec zřejmé, že někdy dojde k návratu některého ze svitků Tóry do Olomouce a zda je vůbec reálné, aby k tomu došlo.

Vstup olomoucké židovské obce

Po jednání v Londýně na počátku r. 2016 jsem již s menšími obavami navštívil předsedu Židovské obce Olomouc (ŽOO) Petra Papouška, abych jej seznámil s výsledkem mého pátrání a tím byla zahájena oficielní korespondence mezi ŽOO a MST. S Jeffreym jsem ale zůstal v pravidelném písemném i osobním kontaktu a tak jsem se s ním opět osobně sešel v listopadu 2016 v New Yorku, v den uctění památky prvních obětí holocaustu – v den výročí vražděných Židů v průběhu tzv. Křišťálové noci 9. 11. 1938. Zde totiž v tento výroční den v nemocnici s hospicem Calvary Hospital v Bronxu, v severovýchodní části Mannhattanu, došlo ke slavnostnímu předání jednoho svitku Tóry z konvolutu 1564 českých a moravských svitků Tóry prodaných v r. 1964 Československem do Británie.

Domažlice a jejich svitek

Tento svitek tóry MST č. 515 pochází z Domažlic a je z r. 1880. Domažlice měly v r. 1922 1528 obyvatel, z nichž bylo 33 židovského vyznání. Memorial Scrolls Trust jej v listopadu 1987 zapůjčil do Calvary Hospital na žádost kantora Naomi Grosse, ale až v listopadu 2015 započala finančně náročná realizace projektu opravy tohoto svitku Tóry, aby byl košer. Tohoto úkolu se ujal rabín a sofer Levi Selwyn, který svitek tóry v Miami opravil zejména díky finanční podpoře nadace Charles R. and Winifred R. Weber Foundation, ale i za pomoci velké řady dalších individuelních dárců. Jestliže zhotovení nového svitku Tóry v Izraeli přijde minimálně na $35 000, pak oprava starého originálního svitku Tóry může být dražší, ale jak jsem již zdůraznil, duchovní úloha historického svitku Tóry spojujícího celou komunitu, spojení minulosti s přítomností, je nevyčíslitelná.

Při této příležitosti došlo také díky mé iniciativě k prvnímu osobnímu setkání Jeffreyho Ohrensteina se členem naší ŽNO Paulem Rausnitzem, který v tu dobu byl v NYC a který při tomto setkání přislíbil finanční podporu případné opravy olomouckého svitku Tóry, protože bylo již jasné, že můžeme doufat v návrat olomouckého svitku Tóry z Kalifornie.

Návrat košer Tóry z Kalifornie

Od té doby postupovala celá záležitost pomalu, ale jistě vpřed a brzy po řadě multilaterálních jednání jsme se opět s Jeffreym osobně setkali v jeho londýnské kanceláři 26. května tohoto roku. To mi již sdělil, že kalifornská židovská komunita Peninsular Sinai ve Foster City (nedaleko San Francisca) definitivně odsouhlasila předání olomouckého svitku Tóry MST č. 740 z r. 1880 (který dostala zapůjčen v r. 1970) do Olomouce s tím, že ale musí zpět přijít košer, tj. že každé jednotlivé písmenko i slovo musí být intaktní a že část nákladů na jeho opravu společně s MST zajistí. Současně také bylo dohodnuto, že ke slavnostnímu vrácení dojde v rámci Dnů židovské kultury v říjnu 2017 v Olomouci. Kalifornská židovská komunita vypsala sbírku na opravu olomouckého svitku Tóry a opravou pověřila rabína a sofera Moshe Druina, který na její opravě strávil ve svém domově na Floridě téměř pět měsíců. Sám pak o tomto svitku řekl: „Tato Tóra se vrací do svého domova a bude nejen šťastná, že se vrací domů, ale také že je zdravá“.

Historický primát

Dobrá věc se podařila i za nemalého finančního přispění Paula Rausnitze a vnesení téměř ztraceného svitku olomoucké Tóry 22. října 2017 v přítomnosti rabína Corey Helfanda z Peninsular Sinai ve Foster City je tak vyvrcholením nejen mého malého vkladu do jeho objevení, ale zejména úspěšným završením řady jednání předsedy židovské obce Olomouc Petra Papouška.

Dlouhodobá zápůjčka olomouckého svitku Tóry je historicky první zápůjčkou, kdy se z konvolutu 1564 svitků Tóry prodaných v r. 1964 Československem vrací svitek Tóry židovské komunitě, ve které tento svitek sloužil. Není bez zajímavosti, že olomoucký svitek Tóry MST č. 740 nebyl úplně odtržen od olomoucké židovské komunity – manželkou kantora Peninsular Sinai ve Foster City Dorona Shapira je totiž praneteř Otty Karpfena, jejíž babičce Lisl (Elisabeth Karpfen *10.10.1914 – †30.11.2014 – významné předválečné olomoucké židovské sportovkyni – výborné tenistce a jedné z prvních československých pilotek) se podařilo včas před válkou emigrovat do USA.