Dnes je 20. 8. 2019
Zpravodajství
O projektu

Ec chajim: Ohlašuje se nová společensko-náboženská iniciativa pro Židy v Praze

22. 2. 2019, -rjw- |  Z domova

PRAHA – První akcí, hudebním Kabalat šabat, se dne 8. března (1. Adar II.) chystá na scénu vstoupit nová iniciativa, zaměřující se podle slov z pozvánky na rozvoj progresivního, židovského, náboženského, společenského a intelektuálního života v Praze. Setkání povede rabínský student David Maxa, hosty budou rabín Edward Van Voolen a profesor Ralph Selig z Abraham Geiger College. Přednášku na téma „Židovská identita v Praze 21. století” přednese tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus. Předsedkyně Anna Nosková přiblížila pro Ztis.cz duchovní význam názvu iniciativy i její historické pozadí: „Ec chajim (אץ חיים) je biblický pojem, který v doslovném překladu do češtiny zní “strom života”, ale obrazně řečeno představuje v židovské tradici Tóru, jejíž učení, moudrost a univerzálnost přirovnává tradice poeticky ke stromu.“

A dále předsedkyně vypráví: „Děti uvězněné za války v terezínském ghettu zasadily v roce 1943 společně s rabínem Richardem Federem na Tu bi-švat, Nový rok stromů, malou sazeničku stromečku. Ten na rozdíl od většiny dětí přežil válku a vyrostl ve statný kmen s mnoha větvemi a listy. Dnes jsou jeho odnože symbolicky vysázeny od Izraele, Evropy až po USA a Kanadu, stejně jako čeští Židé.“ „Jakožto přímí potomci a rodinní příslušníci těchto dětí jsme právě jednu takovouto sazeničku tohoto ‚Ec chajim‘, Stromu života, zasadili během nedávného Tu bi-švatu v Praze, abychom symbolicky navázali na to, co zde bylo násilně a tragicky přerváno dvěma totalitami: totiž mnohovrstevnatý, pluralitní a progresivní judaismus, jehož jedním z center předválečná Praha byla,“ uvádí Nosková.

Klezmerová kapela s tancem po kiduši ukazuje, že iniciativa Ec chajim se snaží otevírat dveře k židovské kultuře i takovými způsoby, které přísná ortodoxie, zakazující hru na hudební nástroje jako formu práce, během šabatu neschvaluje. V progresivních komunitách to ovšem není nemožné, ostatně, varhany v šabatové liturgii opravdu navazují na zvyklosti předválečného reformního judaismu.

Není to první iniciativa tohoto druhu, pokusy o zavedení akcí, které by propojily liberálně smýšlející české Židy, se od 90. let objevily už několikrát, s různou mírou ohlasu i podnětnosti. Žádné z nich se zatím nepodařilo být jednotícím platformou pro všechny stoupence progresivního židovství (ačkoli některé tuto ambici měly). Je možné, že rozmanitost a silná vnitřní proměnlivost k tomuto proudu patří – a může být naopak obohacující. „Není náhodou, že začínáme právě 8. března, ve výročí likvidace Rodinného tábora v Terezíně,” dodává Anna Nosková. „Chceme nejen uctít památku obětí šoa, ale také ukázat, že české židovství žije a nikdo a nic ho nedokáže zničit.“