Dnes je 25. 5. 2019
Zpravodajství
O projektu

Den památky obětí holocaustu: V Senátu zazněla svědectví přeživších i smutného dneška

25. 1. 2019, -tz, jg- |  Z domova

PRAHA – Již po čtrnácté se v pátek 25. ledna uskutečnilo ve Valdštejnském paláci v Praze vzpomínkové setkání při příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Setkání uspořádaly Federace židovských obcí v ČR a Nadační fond obětem holocaustu ve spolupráci s Kanceláří Senátu Parlamentu ČR. Záštitu nad ním převzal předseda Senátu Jaroslav Kubera. Ten ve svém úvodním projevu řekl: „Antisemitismus je snaha přenést zodpovědnost, vinu na někoho jiného a jeho za to trestat. Proto se vždy ostře stavím se svými kolegy proti projevům antisemitismu, ať ho provádějí v rámci vládní politiky v Teheránu či v Irsku nebo u nás doma.“ V písemné zdravici oslovil shromáždění předseda vlády ČR Andrej Babiš. Projev přednesl bývalý vězeň nacistického tábora Auschwitz-Birkenau Jiří Fišer, který ve svém osobním poselství požádal, abychom „nemlčeli a v zárodku odhalovali všechny projevy intolerance, antisemitismu, rasové nenávisti i omezování svobody.“ To podle dalších řečníků stále platí – i když se jedná o takové projevy ve virtuálním světě.

Jiří Fišer ve svém příspěvku zavzpomínal na dobu, kdy se stal jako dítě spolu se svým bratrem-dvojčetem pokusným objektem Josefa Mengeleho, poté, co v plynových komorách Osvětimi zemřela jeho matka i desetiletá sestra Věra. „Pravidelně nás vyšetřoval, porovnával míry, váhy, otisky prstů, délky nehtů a mnohé jiné údaje. Každý měsíc nám odebíral krev na laboratorní rozbory. Jindy nám naočkoval látky, které například způsobovaly horečnaté onemocnění, a potom sledoval, zda reakce a průběh nemoci je u obou dvojčat stejný. Byli jsme děti a zejména z počátku jsme se domnívali, že jsme opravdu nemocní a že nás doktor léčí, abychom se co nejdříve uzdravili,“ sdělil s tím, že právě skutečnost, že byli s bratrem děti, jim pomohla přežít. „Brali jsme vše jako nutné zlo, ze kterého jsme neměli rozum. Proto jsme prožité hrůzy snášeli jinak a s větší lhostejností a nadějí než dospělí. Velký pocit zděšení se dostavil až později, po válce, když jsme se dozvídali, co se dělo v jiných odděleních… Jako jediní z rodiny jsme přežili. Místo jména jsme měli jen vytetovaná čísla. Rodiče a domov jsme neměli,“ dodal.

Vesnice pro lůzu

Za romskou menšinu promluvila psycholožka Monika Mihaličková. S přítomnými se podělila o svou zkušenost z pořádání kampaně, která měla za cíl zvýšit mezi českými Romy povědomost o důležitosti voleb, konkrétně těch posledních komunálních a senátních. „Na co jsme v průběhu těchto voleb naráželi, bylo mnohdy dech beroucí,“ řekla, přičemž se podělila o výroky, jež v průběhu kampaně zazněly. „Co všechno si představíte, když se řekne: Vystavíme vesnici pro lůzu; Ani deratizační prostředky na tu havěť nestačí; Nepřizpůsobivé není třeba řešit, ale vyřešit?“ „Omlouvám se přítomným přeživším. Myslím, že si ani nedokážu představit, co vše se vám teď honí hlavou. Údajně i můj dědeček, kterého já jsem nezažila, měl na předloktí vytetované číslo. Jeho dva bratry do lágru ani nedovezli. Jednoho zastřelili a druhého oběsili. Děda ty hrůzy přežil, ale nikdy o nich nechtěl mluvit. Nechci, aby se něco podobného opakovalo. Proto jsem se rozhodla tomuto jednání postavit a podala jsem trestní oznámení,“ sdělila.

Začíná to slovem

Že je nutné, aby autoři nenávistných projevů měli za svá slova odpovědnost i na sociálích sítích online, zmínil i předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek, který měl závěrečný projev: „Je třeba znát naši minulost, abychom se poučili a bránili se, proti všem projevům, které vedou a končí v Osvětimi. Bez pochopení naší minulosti to není možné. Nenávist a přenášení vlastních problémů na druhé je staré jako lidstvo samo. Začíná to slovem, napsanou větou a končí činem. Tak jako tomu bylo při posledním útoku na synagogu v říjnu 2018 v USA. Je třeba jednoznačně označit projevy nenávisti na internetu a sociálních platformách, bojovat proti nim a hnát k odpovědnosti autory.“

Shromáždění se zúčastnila i komisařka Evropské Unie Věra Jourová. V kulturní části zazněly koncertní skladby Gideona Kleina, Janota Roskina a Ericha Adlera v podání Táni Wajs, Amaliye Abdurashidové a Daniely Grygarové. I letos se slavnostního vzpomínkového setkání zúčastnili ti, kteří přežili nacistické koncentrační tábory, zástupci organizací, které tyto bývalé vězně sdružují, např. Terezínská iniciativa, Historická skupina Osvětim, Ukrývané děti, ad., senátoři a senátorky, zástupci diplomatického sboru, arcibiskup pražský, vrchní zemský rabín a další významné osobnosti veřejného života.

Před 74 lety, 27. ledna 1945, byl Sovětskou armádou osvobozen komplex koncentračních a vyhlazovacích táborů, nechvalně známých jako Auschwitz-Birkenau. Spojenecké armády pak postupně osvobozovaly koncentrační tábory na východě i na západě Evropy a svět se tak s hrůzou začal dovídat o zvěrstvech, spáchaných zde nacistickým režimem. 27. leden je v tomto poznání považován za zlomový, a proto je od r. 2004 připomínán jako významný den, a to nejen v České republice. V listopadu 2005 byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů za Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.