Rubrika: Z domova

Český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg během své nedávné krátké návštěvy Izraele poskytl mimo jiné obsáhlý exkluzivní rozhovor internetovému deníku Times of Israel, kde se vyjádřil hned k několika zásadním tématům izraelské zahraniční politiky. Jak vyplynulo z jeho odpovědí, mnohé úmysly či kroky současné vlády vnímá kriticky. Uvedl například, že neschvaluje plánovanou výstavbu osad v koridoru E1, což je jediné spojení mezi Jeruzalémem a palestinskými teritorii – takovýto postup označil český ministr zahraničí za nepřijatelnou a zbytečnou provokaci. Plán na výstavbu v této oblasti ovšem na naléhání USA izraelský premiér Netanjahu v těchto dnech zastavil, jak o tom v úterý (7.5.) informovala izraelská média. Schwarzenberg v interview dále hovořil o označování výrobků ze židovských osad jako produktů pocházejících z „okupovaných palestinských území“. Vysvětlil, že tento způsob označování plně přijímá, neboť prý se jedná o „mezinárodně uznávaný termín“ a Česká republika se v tomto ohledu drží politiky EU, která uznává stát Izrael v hranicích před rokem 1967 a teritoria za zelenou linií považuje za „okupovaná“. Schwarzenberg se rovněž kriticky vyjádřil k nedávným izraelským útokům na Sýrii, jejichž cílem bylo zničení raket íránské provenience, které měly být převezeny do Libanonu a předány Hizballáhu. Upozornil, že se jednalo o vojenský zásah odporující mezinárodnímu právu. Stejným případem by byl podle něj případný preventivní útok na íránská jaderná zařízení. Takovéto vojenské operace podle ministrových slov „nelze podpořit, ačkoli je možné je chápat“. Na otázku, zda tedy Izrael nemá právo na sebeobranu, prohlásil, že právo na sebeobranu má jistě každý, problémem ovšem je rozpoznat, kdy skutečně již jde o sebeobranu proti reálnému nebezpečí. Posledním velkým tématem rozhovoru pro Times of Israel byla žádost Izraele, aby byl libanonský Hizballáh připojen na seznam teroristických organizací EU. Usilovat o prohlášení Hizballáhu za teroristy je podle Schwarzenberga absurdní, nereálné a je to součástí „propagandistické války“. Problém prý spočívá v tom, že je Hizballáh nejen vojenskou organizací operující na izraelské hranici a nyní také v Sýrii, nýbrž také Libanonem uznávanou politickou stranou. Skutečnost, že členové Hizballáhu zasedají v libanonské vládě, tedy podle Schwarzenberga celou věc značně komplikuje. Schwarzenberg v rozhovoru pro Times of Israel potvrdil, že Česká republika je věrným přítelem Izraele, nemusí však s jeho politikou ve všem souhlasit. Mluvčí izraelského ministerstva zahraničí Jigal Palmor ke Schwarzenbergově kritice poznamenal, že „Češi jsou našimi natolik dobrými přáteli, že Izrael tuto kritiku vidí jako konstruktivní“.

Desátý ročník pochodu proti antisemitismu nazvaný Pochod dobré vůle byl zahájen v neděli 21.4. ve dvě hodiny odpoledne na náměstí Franze Kafky v centru Prahy. Prošel Maiselovou ulicí k Josefovu a pokračoval přes náměstí Jana Palacha a Mánesův most na Klárov. Zde se uskutečnila související akce Kulturou proti antisemitismu, během níž mohli účastníci například shlédnout dramatizaci deníku přeživší holocaustu Helgy Weissové-Hoškové či vyslechnout pozdrav izraelského velvyslance Jaakova Levyho. Ten připomněl 65. výročí existence státu Izrael a dodal, že „Izrael je jedinou demokratickou zemí na světě, jejíž existence zůstává i po 65 letech ohrožována. Je ohrožován íránskou teokracií, která popírá, že kdy existoval holocaust, která by ráda s pomocí nukleárních hlavic a raketových nosičů uskutečnila holocaust nový. Je ohrožován teroristickými organizacemi jako Hammás či al-Káida – jedna z podobných v minulém týdnu odpálila na izraelský Eilat tři rakety.“ Na veřejném shromáždění promluvil i předseda senátu Přemysl Sobotka, který se také vyjádřil k současné světové politické situaci. „Musíme mít na očích celou přepestrou internacionálu zla, ať již páchá atentáty proti nevinným bezbranným lidem v Bostonu či straší raketami někde v Severní Korei či pásmu Gazy. Nejde zdaleka jen o sílu a nebezpečnost raket, ale o sílu fanatismu a nenávisti, která odmítá toleranci a soužití mezi lidmi a která považuje demokratické systémy za slabé jen proto, že nabízejí svobodný prostor pro co nejširší možné spektrum názorů a způsobů života.“

Na dnešek (8.4.) připadl letos Jom ha-šoa, tedy Den holocaustu, během nějž si nejen Židé po celém světě připomínají milióny obětí umučené za druhé světové války a potažmo i povstání ve Varšavském ghettu, k němuž došlo právě v tomto období (19.4.–16.5.1943). Kromě veřejného předčítání jmen českých obětí nacismu na pražském Náměstí míru pořádá Nadační fond obětem holocaustu (NFOH) společně s Institutem Terezínské iniciativy konferenci s tématem Odpor proti nacistickému režimu. Veřejného předčítání jmen se zúčastnily osobnosti činné ve veřejném i politickém životě, přeživší a pamětníci, ale také kolemjdoucí. Tereza Štěpková z Institutu Terezínské iniciativy dodává: „Jsme velice rádi, když lidé, kteří vystoupí z tramvaje, projdou kolem, podívají se, co se tady děje a vezmou si třeba naši brožurku. Stává se často, že se zapojí do čtení, když mají čas.“

Pražské Centrum židovských studií FF UK uvede 2.-4. dubna workshop režiséra Lukáše Přibyla, který seznámí účastníky s nejrůznějšími filmovými ztvárněními tématu holocaustu, a to jak v dokumentární, tak v hrané tvorbě. Na pořadu budou i debaty na téma, jak se film vyrovnává s temnou kapitolou světové historie, a řešit se budou otázky, s nimiž se po desetiletí snaží vypořádat diváci, kritici, tvůrci i historici, například: Existují etické hranice filmové reprezentace? Lze definovat odpovědný či nezodpovědný přístup k historické fikci? Co všechno je a není součástí paměti, jakým způsobem se na historii pamatuje, jak lidé sbírají a zprostředkovávají zkušenosti, jaké jsou dopady jednotlivých způsobů zobrazování a interpretace holocaustu? Mohou se filmy o holocaustu přiblížit holocaustu skutečnému? Jak filmy o holocaustu ovlivnily povědomí veřejnosti? Mění se produkce filmů o holocaustu s dobou? Jaké jsou politické, sociální, psychologické, náboženské a teologické reakce na holocaust a jak jsou zobrazovány ve filmové tvorbě? Je možné mít z esteticky dobře zpracovaného vyobrazení zvěrstev druhé světové války potěšení? Jaké jsou kulturní důsledky převodu této historické události na plátno? Existuje něco jako fantazie o prožití holocaustu či identifikace s holocaustem? Jakým způsobem se ve filmech odráží a zobrazuje genderový diskurs? Celý workshop bude postaven na promítání celých filmů či ukázek, které budou doprovázet diskuze. Bude rozdělen do hlavních témat, ta však nebudou striktně oddělena – pojednávaná témata a pojmy se budou spíše vrstvit a rozvíjet. Největší důraz bude položen na českou a evropskou tvorbu, nebude však opomenuta ani americká kinematografie. Workshop proběhne na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, zahájen bude 2.4. v učebně číslo 3 ve dvě hodiny odpoledne a skončí 4.4. v učebně číslo 6 v půl desáté večer.

Vzhledem ke skutečnosti, že lidská kostní dřeň nese určité genetické znaky podle prostředí, v němž ten který jedinec žije, mají nejrůznější etnické menšiny obvykle velký problém najít vhodné dárce. Tomáš Svoboda z Fakultní nemocnice v Plzni, kde sídlí Národní registr kostní dřeně, vysvětluje: „Tyto znaky jsou dědičné a jejich určitá kombinace je charakteristická pro konkrétní geografické prostředí. Pro českého pacienta prakticky není možné najít dárce mezi černochy nebo Romy (ti pocházejí z oblasti přední Indie) a zase obráceně.“ Z tohoto důvodu se židovská obec rozhodla vyzvat své členy i nečleny židovského původu, aby darovali kostní dřeň, neboť tím někomu jinému mohou zachránit život. Organizátorka akce Kateřina Mikulcová dodává, že je „jedno, zda se jedná o lidi, kteří jsou považováni za halachické Židy, tedy z matčiny strany, či lidi, kteří mají oba židovské rodiče, nebo pocházející ze smíšených manželství klidně i ve druhé či třetí generaci.“ Ideálními dárci jsou lidé mezi osmnácti a pětatřiceti lety, u žen jde pouze o ty, které ještě nebyly těhotné, těhotenstvím se totiž ve dřeni objevují namísto dvou krvinek tři. Obec pořádá takovouto akci již podruhé. „V minulosti probíhala podobná kampaň a akce zaměřená na dárce z řad Romů nebo lidí s arabskými nebo třeba kurdskými předky žijícími v Česku,“ upřesňuje ještě Kateřina Mikulcová. Židé, kteří májem zájem věnovat kostní dřeň, si nechají odebrat vzorek krve, z nějž se posléze zjistí, zda jsou vhodnými dárci. Budou-li souhlasit, budou zařazeni do registru, což ovšem neznamená, že musí kostní dřeň darovat. K tomu dojde pouze v případě, že ji bude skutečně nějaký pacient na světě potřebovat.

Každoročně pořádaná filmová přehlídka Febiofest má letos na programu pět izraelských filmů, z nichž některé se budou ucházet i o festivalové ceny. V rámci dvacátého ročníku festivalu, jehož pražská část byla zahájena ve čtvrtek (14.3.), budou diváci moci shlédnout čtyři celovečerní filmy a jeden středometrážní snímek. Mezi izraelskými filmy, jež se představí na Febiofestu, je například drama Boží sousedé (Ha-mašgichim) režiséra Michaela Jaeše, zasazený do neutěšeného prostředí předměstského sídliště, v němž se střetávají místní obyvatelé s ultraortodoxními fundamentalisty. Film získal několik cen izraelské filmové akademie za rok 2012 a úspěšně byl uveden i na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Nelehkou sociální situaci chudších lidí v atmosféře ekonomické krize líčí film Idana Hubela Narušitel (Menatek ha-majim). Izraelsko-palestinskými vztahy se zabývá snímek Michaela Majera Ve tmě (Alata). Na Febiofestu bude k vidění i volné pokračování mimořádně úspěšného filmu Ejtana Foxe Josi a Jagger (2002) nazvaný Josi (Ha-sipur šel Josi). Příběh filmu líčí osudy jednoho z hrdinů prvního filmu, jenž po deseti letech stále zápasí se stíny minulosti a nemůže se vyrovnat se smrtí svého milence, který padl, když oba sloužili v armádě za první libanonské války. Zmíněným středometrážním snímkem je úsměvné romantické road-movie Aja, líčící setkání finského hudebníka a izraelské dívky na cestě napříč Izraelem. Po skončení pražské části festivalu budou některé snímky vidění i ve dvanácti dalších městech Čech, Moravy a Slezska. Febiofest souběžně probíhá i na Slovensku.

V pondělí uplynulo 65 let od státního převratu v tehdejším Československu, jímž skončilo tříleté období relativní demokracie a započala komunistická diktatura. Tato změna měla dalekosáhlé důsledky pro všechny společenské vrstvy v zemi a hluboce poznamenána jí byl i židovská komunita. Na rozdíl od předchozí totalitní diktatury se komunistický režim oficiálně nestavěl k židovskému náboženství ani národu nepřátelsky a boj proti rasovým předsudkům patřil k jeho proklamovaným zásadám. Mnoho sekulárně založených československých Židů proto ke komunistické straně chovalo zpočátku nelíčené sympatie. K tomu přispívala i traumatická zkušenost holocaustu a vysoká prestiž Sovětského svazu jakožto mocnosti, jež měla hlavní podíl na porážce nacistického Německa. Mnoho Židů bylo nejen mezi řadovými členy KSČ, ale i mezi nejdůležitějšími členy jejího vedení s přímým podílem na tvorbě stranické politiky. Právě osud prominentních židovských komunistů však dokládá rozpor teoretického a praktického přístupu komunistického režimu vůči Židům. Vykonstruované politické procesy s generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Stránským a dalšími vysoce postavenými židovskými komunisty byly mimo jiné důsledkem změny přístupu sovětského bloku k Izraeli – počáteční sympatie vystřídalo kategorické nepřátelství. Následkem toho byli Židé v komunistických zemích často prezentováni jako „agenti světového sionismu“ či přinejmenším „asociální kosmopolité“. Jako takoví pak patřili židovští prominenti mezi přirozené kandidáty na „obětní beránky“ režimu. Odpor komunistické vlády vůči jakýmkoli projevům náboženské víry ve veřejném životě pak vehnal věřící Židy stejně jako stoupence dalších vyznání do jakési vnitřní emigrace. Stálým problémem bylo i nepřátelství vlády ke Státu Izrael, s nímž ČSSR stejně jako téměř celý sovětský blok po šestidenní válce přerušila diplomatické styky. Naděje na zlepšení situace přinesl rok 1968, kdy v rámci reforem tzv. Pražského jara začal tisk svobodněji informovat o Izraeli. Kromě toho se v tomto roce uskutečnila i významná kulturní akce nebývalých rozměrů – výstava Millennium Iudaicum Bohemicum, oslavující tisíc let existence židovské komunity v českých zemích. Legendární se stala nahrávka projevu herce Jana Wericha, jenž na vernisáži této výstavy vysoce ocenil přínos Židů k rozkvětu české kultury, ale také se jednoznačně postavil proti ostrakizaci Izraele a židovského náboženství v naší zemi. Sovětská okupace v srpnu 1968 vyvolala velkou vlnu emigrace československých Židů do Izraele a v rámci všeobecné kulturní stagnace došlo i umlčení projevů židovské kultury, přestože některé významné instituce, zejména Státní židovské muzeum v Praze, působily i nadále (došlo však k přerušení výuky hebrejštiny na pražské filosofické fakultě, jediné universitní instituci v ČSSR, jež se zabývala judaistickými studii). Mnoho židovských intelektuálů se aktivně zapojilo do disidentského hnutí, z něhož vzešly osobnosti, jež po pádu režimu měly zásadní podíl na obnově svobodné židovské kultury a jejího opětovného vzestupu u nás. Spisovatel Karol Sidon, jenž byl pro své postoje v roce 1968 a podpis Charty 77 všestranně perzekuován a posléze donucen k emigraci, se po rabínských studiích v Německu a Izraeli a návratu z exilu stal vrchním zemským rabínem a tento post zastává dodnes. Kontinuitu s duchovním světem předválečného aškenázského judaismu si mladší generace československých Židů zachovala díky působení výrazných náboženských osobností, jež získaly tradiční vzdělání ještě před nacistickou okupací nebo těsně po skončení války. Mezi nimi sehráli významnou roli vrchní rabíni Richard Feder (1875 – 1970) a Gustav Sicher (1880 – 1960), kantor pražské náboženské obce Viktor Feuerlicht (1918–2003) či jeho brněnský kolega Arnošt Neufeld (1921 – 2005). Díky autentickému zájmu českých a slovenských Židů o jejich duchovní kořeny se jim podařilo přečkat čtyřicet nesnadných let vlády nepřátelsky naladěné strany a položit základy pro nový rozkvět v podmínkách obnovené svobody po roce 1989.

V úterý (19.2.) začal v budově Okresního soudu pro Brno-venkov proces se sedmnácti muži a jednou ženou, kteří jsou obviněni z propagace neonacismu. Obžalovaným hrozí až osm let vězení a před soudem stanuli, neboť na sérii koncertů „opěvovali rasistické a nacistické ideje hitlerovského Německa“. Žalobce Milan Richter ve své obžalovací řeči uvedl, že obvinění „v mnoha částech České republiky pořádali hlavně koncerty neonacistických kapel. Ty zpívaly texty oslavující Adolfa Hitlera a třetí říši, vyzývaly k násilí proti menšinám a jinak propagovaly neonacistické smýšlení.“ Jeden z koncertů se konal v roce 2008 v Ochozi u Brna a účastníci, jichž bylo na pět set, si zde mohli zakoupit i cd nosiče a také „propagační materiály s neonacistickou tematikou“. Na této akci vystoupila mimo jiné i švédská zpěvačka Saga, která podle obžaloby zpívala například písně od britské kapely Skrewdriver a několik jich věnovala také zemřelému americkému rasistovi Davidu Laneovi.

27.1. 1945 byl Rudou armádou osvobozen koncentrační tábor v Osvětimi a v roce 2005 prohlásilo Valné shromáždění OSN toto datum za Mezinárodní den památky obětí holocaustu. V tento den si tedy celý svět každoročně připomíná utrpení miliónů Židů, Romů a dalších lidí pronásledovaných a mučených nacistickým režimem za druhé světové války. Výročí bylo připomenuto též u nás. 25. leda uspořádala Federace židovských obcí v České republice (FŽO) a Nadační fond obětem holocaustu (NFOH) společně s kanceláří Senátu Parlamentu ČR slavnostní setkání, jehož se kromě členů Senátu zúčastnili představitelé organizací sdružujících bývalé vězně koncentračních táborů a dalších obětí nacismu, velvyslanci, velvyslankyně a diplomaté, vrchní zemský rabín a další významné osobnosti kulturního, politického i náboženského života. Záštitu nad setkáním převzal předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch a předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslava Němcová. Kromě nich během setkání promluvila také místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková (ČSSD), která prohlásila, že „největším popřením památky obětí holocaustu by bylo, pokud by lidé dovolili, aby se podobná tragédie kdekoli opakovala.“ Varovala ještě „před ignorancí plynoucí z neznalosti historických faktů a rozdmycháváním nenávisti, nacionalismu, rasismu a xenofobie, které vždy vedly ke zločinům proti lidskosti.“ Na setkání také vystoupil nedávno zvolený předseda FŽO Petr Papoušek, který svůj projev zakončil výzvou, že je třeba být „aktivní proti myšlenkám, které se snaží zlehčovat naši historii. Proti myšlenkám, které potlačují právo jedince na lidskou důstojnost, svobodu náboženského vyznání. Proti myšlenkám, které jsou skrytě rasistické a degradují naši společnost. Je třeba, aby političtí představitelé na všech úrovních nesklouzávali k jednoduchým řešením a jejich symbolům. Jedním z důkazů tohoto problému je právě zakončená volební kampaň. Ne všichni jsme hrdinové, ale můžeme se pokusit jimi být.“