Dnes je 23. 4. 2017
Zpravodajství
O projektu

Zrada se zrnky pravdy: Amos Oz ve svém novém románu zkoumá cenu za vznik izraelského státu

8. 3. 2017, Magdalena Křížová pro Respekt.cz |  Nové knihy

Co když nebyl Jidáš Iškariotský zrádcem Ježíše, ale jediným, kdo opravdu uvěřil v jeho božství? Jediným, kdo nepochyboval, že jeho učitel na kříži nezemře, nýbrž z něj sestoupí a tímto zázrakem strhne srdce všech lidí? Nebyl paradoxně Jidáš, vnímaný po celé křesťanské dějiny jako archetyp proradného a hamižného Žida, prvním a jediným opravdovým křesťanem, který však víru ztratil a ze zoufalství se oběsil? Amos Oz, v jehož novém románu Jidáš tyto otázky zaznívají, si už několik desetiletí drží status nejúspěšnějšího izraelského spisovatele současnosti. Dokázal přiblížit složitou realitu tamní společnosti (román Černá skříňka) i atmosféru vzniku státu (autobiografický Příběh o lásce a tmě) a stejně tak je znám svým veřejným působením, kdy se coby přední levicový intelektuál staví na stranu izraelsko-palestinského dialogu. Přestože na rozdíl od mladších, radikálnějších kolegů přímo neodmítá sionismus s jeho myšlenkou židovského národního státu, je jeho hlas v současné vypjaté situaci vnímán značně kontroverzně. A snad právě proto, že byl sám nejednou označen za odpadlíka, sáhl Oz po motivu zrady – podobně jako ve své novele Panter ve sklepě.

Zchudlý student Šmuel Aš vezme kvůli otcovu bankrotu neobvyklou práci: za byt a stravu má každý večer dělat společníka stařičkému profesorovi Geršomu Waldovi a přít se s ním ve věčných debatách. Tato kostra skýtá Ozovi rámec, v němž může rozehrát místy kratochvilnou, místy vážnou sérii úvah. A jakkoli je jejich tón snad až příliš mentorský a argumentace někdy v zájmu intelektuální hry lehce přitažená, spisovatel znovu potvrdil, jak pronikavé a jasnozřivé postřehy nabízí. Kromě „alternativního pohledu“ na Jidáše zde zazní třeba analýza iracionálního strachu arabské společnosti z démonizovaných Židů, který přiživila izraelská válka za nezávislost a všechny konflikty následující. A zejména výklad titulního fenoménu zrady: „Kdo má sílu se změnit, bude vždycky považován za zrádce těmi, kteří změny schopni nejsou, nechápou ji a každou změnu si oškliví,“ říká Šmuel stařičkému profesorovi.

Schopnost změny

Tím hlavním rozporem, nad nímž se dohadují, ovšem není postava Jidáše ani otázka židovsko-křesťanských vztahů, o nichž Šmuel píše na univerzitě práci. Je jím odkaz jiného „zrádce“ – zemřelého Šaltiela Abravanela, v jehož domě se příběh odehrává na přelomu let 1959 a 1960. Tady žije trojice hlavních hrdinů, kam kromě Šmuela a Walda patří ještě tajemná Atalja, do níž se Šmuel zamiluje. Jak postupně hrdina spolu se čtenáři odkrývá, dříve přesvědčený sionista a Ben Gurionův spolupracovník Abravanel dospěl k přesvědčení, že myšlenka židovského státu je omylem a sen o návratu Židů do historické pravlasti nelze uskutečnit skrze konflikt s Araby. Navrhoval, že oba národy mají žít mimo rámec národních států, které považoval za gojiše naches, gójskou libůstku – nejlépe v jakési formě soužití pod mezinárodním mandátem. Stejně jako Jidáš je tak Abravanel ocejchován soudruhy ze sionistického hnutí coby „zrádce“ a zemře v izolaci, zatímco mladý židovský stát se žene z jednoho válečného konfliktu do druhého.

Celou recenzi si můžete přečíst na webu Respekt.cz