Dnes je 25. 7. 2017
Zpravodajství
O projektu

Kápo z Tel Avivu: Když Židé stáli před izraelským soudem za kolaboraci s nacisty

20. 12. 2015, -jg- |  Nové knihy

TEL AVIV – Neobyčejné soudní procesy s Židy, kteří byli v 50. letech v Izraeli zatčeni za kolaboraci s nacisty, představuje nově vydaná kniha s názvem „Kápo z Allenbyho ulice” (Kapo on Allenby). Izraelský historik Itamar Levin v ní popisuje méně známé příběhy lidí, kteří byli v Izraeli, kam se po válce přistěhovali, souzeni za pomoc nacistům. Fenomén Židů stojících před soudem za spolupodíl na holocaustu je výjimečný a bezprecedentní. Zákon dovolující trestně stíhat nacistické kolaboranty prošel v Knesetu roku 1950 a podle dobového tisku bylo na základě tohoto paragrafu obviněno celkem 120 Izraelců. V sedmi případech se jednalo o křesťany, zbytek byli Židé. Po většině z těchto obvinění však soud nenásledoval a dodnes se uchovaly spisy jen 23 žalob. Devět z nich skončilo s osvobozujícím rozsudkem a čtrnáct odsouzením, přičemž průměrný trest byl 17 měsíců ve vězení.

Časově se kniha svým předmětem zkoumání zařazuje mezi dva významné poválečné soudní procesy, norimberský tribunál, který se odehrál na sklonku čtyřicátých let v Německu, a Eichmannův proces, který se uskutečnil v Izraeli v roce 1961. Podle dobového izraelského deníku Cherut bylo „v Izraeli lokalizováno 120 osob podezřelých ze zločinů proti židovskému národu”. Byl mezi nimi například lékař z kliniky v Chadeře, prodavačka zmrzliny z Nachalat Binjamin nebo číšník z telavivské kavárny Pasaz. Některé z obžalob, jak se záhy zjistilo, neměly nic společného s holocaustem a šlo jen o osobní pomstu. Itamar Levin odhaduje, že nakonec bylo podáno asi 40 soudních žalob, dodnes se však dochovalo jen 23 z nich. O některé spisy, které byly tehdy ještě ručně psány, přišel izraelský státní archiv při povodních, jiné se během let jednoduše ztratily a zbylé jsou ve velmi špatném stavu.

Levin se tak opíral i o dobový izraelský tisk, kde nebyly výjimkou ani titulky typu: „Izraelský ministr obrany obviněn z toho, že byl kápo“ nebo „V ženě přivezené do porodnice zdravotní sestra poznala kápa z vilenského ghetta“. Kápo je označení pro Žida, který v koncentračních táborech nebo ghettech pracoval ve prospěch nacistů, ale přitom i on byl jejich vězněm. Svědecké výpovědi plné násilností, ponižování nebo zrady spoluvězňů je tak i po letech neobyčejně těžké číst. Svědci často o kápech říkali, že se chovali „ještě hůře, než samotní nacisté“. Rozsudky, které padaly, byly většinou odnětí svobody v délce několika měsíců. Jediný rozsudek smrti byl vynesen v případě Jechezkela Ingstera, kápa z koncentračního tábora Gross-Rosen. Nejvyšší soud nicméně přijal jeho odvolání a rozsudek změnil na trest odnětí svobody a později mu dokonce byla prominuta i část z něho. Ingster zemřel několik dní po svém propuštění.