Dnes je 12. 12. 2018
Zpravodajství
O projektu

Ilegální kniha? Sborník, který vyšel v Polsku o zabíjení Židů během války, může mít potíže se zákonem

13. 4. 2018, -rjw- |  Nové knihy

VARŠAVA – „Dále je noc“ – tak se jmenuje dvoudílný soubor historických studií o „židovských strategiích přežití“ v Polsku během šoa, kterou vydalo varšavské Centrum pro studium genocidy Židů. Tím nezbytně pojednává o chování Poláků při likvidaci ghett a jejich roli v osudech Židů, kteří z vražedné mašinérie uprchli. Stane se tak první knihou, která „vyzkouší“ kontroverzní zákon, trestající jakoukoli zmínku obviňující Polsko a Poláky ze spolupráce na vyvražďování Židů pokutou nebo až tříletým vězením. Devět historiků zveřejnilo výsledky několikaletých bádání, vycházejících z policejních protokolů, vzpomínek a svědectví. A ty nepotvrzují obraz, který by o sobě některé části polské společnosti – včetně nové vlády a jejích stoupenců – chtěli mít: Totiž obraz Poláků výlučně jako národa hrdinů, bojujících proti nacismu, případně coby obětí nacistického útlaku.

Na základě zkoumání dobových dokumentů a svědectví dospívají autoři k závěru téměř opačnému: „Z našich výzkumů vyplývá, že většina Židů, kteří se pokoušeli zachránit (tj. uprchlých z ghett, sběrných míst, transportů atd.) byla zabita přímo Poláky nebo ve spolupráci s nimi.“

Historické studie nepopírají hrdinství všech polských sousedů, kteří Židům během války pomohli. Za jakoukoli pomoc jedinému Židovi na útěku platil trest smrti. Pomocí se rozumělo i neoznámit, pokud někdo takovou osobu viděl. Bylo zřejmé, že další pronásledování postihne příbuzné. Úspěch nasazení vlastního života přitom závisel na velmi nejistém faktoru: totiž zda se stejně hrdinsky zachovají i ti druzí, které uprchlík dále potká. A nikdo nevěděl, jak dlouho bude nejistota trvat.

Není tedy divu, že „poměr mezi smrtí Žida, který hledal pomoc a poskytnutím pomoci byl dvě ku jedné“, jak říká editorka knihy, Barbara Engelkingová. Druhý editor knihy, Jan Grabowski, se v rozhovoru pro televizi TV 24 výslovně obrací proti polskému narativu o válečných událostech, vnímající Poláky výhradně jako oběti. „Máme tendenci vytvářet si idealizovaný obraz minulosti. Když například jdeme do muzea, vidíme minulost přefiltrovanou jakýmisi „růžovými“ brýlemi. Je třeba se zamyslet nad tím, proč Židům pomohla jen malá část tehdejší polské společnosti,“ uvedl Grabowski.

Protipolský narativ?

V Polsku kniha vyvolala bouřlivé reakce, ačkoli většina lidí ji může znát jen prostřednictvím recenze v časopise Newsweek (resp. jeho polské mutaci – oficiálně kniha vyjde až 22. dubna). Ta vyšla 8. dubna jako hlavní článek s názvem: „Jak Poláci vraždili Židy: Z každých tří Židů, kteří v době války utekli Němcům, zabili dva Poláci.“ Aleksandra Pawlická se ve svém textu přímo opřela do nového zákona národní paměti. „Strana Právo a spravedlnost (PiS) chce s jeho pomocí přepisovat dějiny holocaustu, bez historie Jedwabneho, filmů jako „Aftermath“ (Pokłosie), Ida a stovek vědeckých prací, v nichž se píše o podílu Poláku na vraždění Židů.“
Díky výrazné titulní stránce se historický sborník stal celospolečenským tématem a z různých komentářů se o něm dovídají lidé mimo okruh běžných zájemců a novodobé dějiny.

Pro část polské společnosti je kniha „kontroverzní“. Sociolog Antoni Zdislaw Kaminski na dotaz TVP Info vyjádřil podezření, že se autoři „nezbavili emocí a sklony k nadhodnocování, což může poněkud snižovat objektivitu. Neboť tito lidé jsou ve zkoumané problematice osobně zaangažovaní.“

Články na serverech jako „Objektivní pravda“ (PrawdaObjektywna) obviňují autory z protipolského narativu, i přímo z toho, že Poláky líčí jako „bestie vraždící Židy“. To vše v situaci, kdy izraelský prezident spolu s polským prezidentem Andrzejem Dudou navštívil u příležitosti Jom ha-šoa bývalý koncentrační tábor v Osvětimi. Rivlin veřejně vyjádřil respekt k „hledání duše Polska“, k němuž v současnosti dochází. Zároveň však varoval před tím, aby nová zákonná úprava nebránila ve zkoumání historických skutečností.