Hostinec (Austeria) Juliana Stryjkowského

„Považuji Hostinec za veledílo, za nejlepší polskou knihu po druhé světové válce. Kdybych měl sestavit seznam nejlepších knih od roku 1945 dodnes, dal bych Hostinec na první místo.“
Tato slova si zapsal do deníku 10. srpna 1996, dva dny poté, co J. Stryjkowski zemřel,
spisovatel a kritik Gustaw Herling-Grudziński. Jsou to hlasy vyvolané z onoho světa, které mluví židovsky,i když používají polských slov. To není výtka, to je poklona – adresovaná nejen autorovi, ale i polské kultuře, která poskytuje (nebo by aspoň měla poskytovat) místo tomuto druhu židovské literatury. Židovská polština existovala před holocaustem vedle polštiny litevské a ukrajinské, a díky Stryjkowskému úplně nezanikla. Týmž polsko—židovským jazykem, o němž nevím, do jaké míry je přeložitelný, byl rovněž napsán Hostinec, kde tento jazyk možná hraje důležitější roli než popisované události a děje. Je to klíč ke kultuře, která už neexistuje, píše o knize v doslovu Henryk Grynberg. Dílo Hostinec /Austeria/ je známé hlavně svým filmovým zpracováním v režii Jerzyho Kawalerowicze. Českým čtenářům se Stryjkowského podivuhodný text, odehrávající se v předvečer první světové války v jednom haličském hostinci, dostává do rukou poprvé.

Julian Stryjkowski (1905–1996) se narodil na dnešní Ukrajině v chasidské rodině a na univerzitě ve Lvově vystudoval polštinu a literaturu. Své pravé jméno, Pesach Stark, si změnil během II. Světové války, když začal v Moskvě pracovat pro týdeník Wolna Polska. Tento pseudonym si již ponechal. Po válce se vrátil do Polska a stal se ředitelem pobočky Polské tiskové agentury. Kromě své románové a povídkové tvorby se věnoval i překladatelské činnosti.