Dnes je 26. 6. 2019
Zpravodajství
O projektu

Bývalý americký velvyslanec v ČR napsal knihu o Praze, obyvatelích Petschkovy vily a demokracii

30. 9. 2018, -jg- |  Nové knihy

WASHINGTON – Jako „boj za demokracii v posledních 100 letech v Evropě a ve Spojených státech“ a „příběh o životě pětice pozoruhodných lidí, kteří obývali jeden z nejkrásnějších domů v Praze“ představil někdejší americký velvyslanec v České republice a poradce prezidenta Obamy Norman Eisen svou novou knihu s názvem „Poslední palác“ (The Last Palace). Oním domem-palácem je pražská vila Otto Petschka, neoklasicistní budova, která je dnes sídlem amerického velvyslanectví a jež se v letech 2011 až 2014 stala Eisenovým domovem. „Palác“ o 150 pokojích byl postaven v letech 1924 až 1930 pražským židovským bankéřem Petschkem a kromě jeho příběhu Eisen v knize vypráví i příběh dalších obyvatel vily: Rudolfa Toussainta, německého generála, co žil v okupované Praze během 2. světové války, a dvou amerických velvyslanců: Laurence Steinharda, který byl prvním ambasadorem USA poté, co byla Praha osvobozena od nacistů, a Shirley Temple-Blackové, dětské herecké hvězdy, která byla na témže postu během rozpadu Sovětského svazu.

Součástí vyprávění je i příběh Eisenovy matky, československé přeživší holocaust, která emigrovala do Ameriky a jejíhož syna později do Prahy přivedla americká vláda. „Tato kniha je o střídajících se cyklech demokracie a neliberalismu,“ řekl Eisen izraelskému deníku Haaretz, když mluvil o relevantnosti své knihy k politické realitě roku 2018. To, co sám nazývá „střídajícími se cykly demokracie a neliberalismu“, se podle něj v současnosti odehrává ve všech částech světa, „ve Spojených státech, ve východní Evropě, v Turecku. Je to globální boj,“ vyjmenovává.

Co se týká zachování demokracie, je Eisen optimistický a tvrdí, že demokracie nakonec zvítězí, a že je si třeba být vědom oněch střídajících se cyklů. Jedním dechem ale dodává, že demokracii je těžké udržet, protože vyžaduje velké úsilí a závazky. „Se svobodami je nesnadné se potýkat. Demokracie od nás, od občanů, hodně vyžaduje. Není sama sebe zachovávající a potřebuje být ochraňována. A tento systém je velmi nesnadné udržet. Potřebujete k tomu lídry, politické strany, média a občany, kteří jsou ochotní přejít do protiútoku, kdykoliv dojde ke skluzu.“

O Trumpovi se domnívá, že je značně osobitý, ale že nejde o historicky výjimečnou postavu. „Má mnoho replik jak v různých dobách historie, tak v současné Evropě. Když se podíváte na vlády v Polsku, Maďarsku, Itálii, a také teď v České republice, uvidíte velmi podobné postavy, které sdílejí tentýž politický styl podněcování, nenávisti a strachu,“ říká Eisen. A do téže kategorie pro některé překvapivě řadí i současného předsedu britských Labouristů Corbyna, který je podle něj „jednoznačný antisemita“.

Země, k níž Eisen cítí silné pouto, je Izrael, ohledně jehož politického vývoje rovněž cítí obavy. „Myslím, že obecně je izraelská demokracie živá, ale nejsem příznivcem nedávného zákona o národním státě. Myslím, že prosazení takové legislativy byla chyba,“ říká o zákoně, který definuje Izrael jako stát židovského národa. „Izrael nedosáhl v antidemokratickém nárůstu tak daleko, jako některé ostatní země, ale tento trend je znepokojující. Mám však pocit, že zde existuje hodně vnitřního odporu k pokusům izraelskou demokracii oslabit a mám víru, že tato snaha o oslabení selže,“ dodal.

Eisen, který sám sebe považuje za tradici dodržujícího Žida, se o životě a pražském pobytu jednoho z obyvatel vily, německého generála Toussainta, dozvěděl od jeho vnuka, který v současnosti žije v Německu – a mluvili spolu v moderní hebrejštině. „Je to velmi pobožný člověk, který se v souvislosti s tím, čím byl jeho dědeček, seznámil s přeživším holocaustu a naučil se od něj hebrejsky,“ říká Eisen. Jsou to právě příběhy postav jeho knihy, které mu „daly naději, že demokracie zvítězí ve 21. století právě tak, jak zvítězila ve století dvacátém.“