Dnes je 25. 9. 2017
Zpravodajství
O projektu

Kwanzaa: Svátek sedmiramenného svícnu, který se snadno splete s Chanukou

1. 1. 2017, -rjw- |  Náboženství

Letos prvního ledna je nejen poslední den Chanuky, ale i svátku Kwanzaa. Slyšíte o něm poprvé? Budete se možná divit, ale někteří černošští Židé v USA a Kanadě mají touhle dobou rozsvícené svícny dva – kromě chanukije ještě sedmiramenný. Ten druhý se jmenuje kinara a má krátkou, ale podivuhodnou historii. Proklínaná i obdivovaná šedesátá léta přinesla kromě hippies, sexuální revoluce a Jewish Renewal také emancipaci Afroameričanů. K objevování a utváření vlastní kultury patřila idea pan-afrikanismu, spory o sebepojetí v rámci afroamerických komunit a snaha o vytvoření vlastních symbolů a svátků. Roku 1966 tak vznikla Kwanzaa – svahilsky „svátek prvních plodů“. Každoročně v týdnu od 26. prosince do 1. ledna ji jako oslavu afrického dědictví slaví v USA kolem dvou milionů lidí, k nimž se připojují další tisíce z celého světa – v Kanadě, Francii, na Jamajce a v Brazílii.

Obvykle se dočteme, že svátek Kwanzaa vytvořil Maulana Karenga, aby „černoši měli alternativu k existujícím svátkům a příležitost slavit sebe a svoji historii, a ne jen přejímat praktiky většinové společnosti“. A do určité míry je to pravda, jenomže: Svátky prvních plodů – „prvotin“ – známe z tradičních afrických společenství (např. Zuluů, Matabelů, Lovedů, Masajů), ale i z Núbie, Etiopie či starověkého Egypta, anebo z Blízkého východu. Vždyť i Šavuot z biblické tradice jsou oslavou prvních plodů.

Koneckonců, když se urodí něco k jídlu, je to příležitost k oslavě… až na to, že v prosinci se toho moc nerodí a „první plody“ je třeba chápat metaforicky. Kwanzaa proto bývá někdy označována za typicky postmoderní svátek, spojující starobylé symboly s moderním politickým programem.

Podobnost s Chanukou čistě náhodná?

Ústředním bodem Kwanzy je zapalování sedmi svíček: Nalevo jsou tři červené, uprostřed jedna černá a napravo tři zelené. Podobně jako u chanukije se rozsvěcejí postupně (ovšem zleva doprava), až svítí všech sedm. Žádná ze svíček však nemá roli „sluhy“ – všechny se zapalují přímo. Jejich barvy mají symbolický význam: černá barva symbolizuje africký lid, červená jeho boj, a zelená naději a budoucnost.

Při pohledu na Afroameričanky v tradičních šatech, zapalujících na rodinném stole jednotlivá světla, se samozřejmě pozorovateli vtírá myšlenka, nakolik se Karenga nechal inspirovat chanukijí. On sám o tom podle dostupných zdrojů nikde nemluvil a není ani zmínka, že by se ho na to někdo výslovně ptal. Podobnosti se ale nabízejí – a jsou hlubší než primitivně samolibá představa: Příslušníci dvou společenství, bojujících věky o svou identitu, si připomínají svou historii právě v nejtemnějším období roku. Rodiny se scházejí po celý týden ke společnému stolu a slibují si chránit a rozmnožovat svoje dědictví jako světlo na svícnech.

Obě společenství si připomínají, že za své sebeurčení a přežití musela bojovat: u Chanuky je to příběh Makabejských a u Kwanzy červené svíčky na kinaře. K oběma svátkům patří i další symboly jako olivový olej (Chanuka) a obilí, kukuřice nebo společné pití z poháru (Kwanzaa).

Americký tavicí kotel

Dárky, ty jsou u Chanuky i Kwanzy vedlejší, pro děti a pro radost. Nenosí je žádný pohádkový dědeček, dávají je rodiče a příbuzní, a u Kwanzy to vždycky má být kniha (sic!) anebo nějaký symbol kulturního dědictví. A tak se během let oboje, Kwanzaa i Chanuka, staly i symbolem nepodléhání konzumu, který období slunovratu provází.

Vzhledem k promíšenému charakteru americké populace se dnes najde nemálo rodin, kde kromě Chanuky slaví i Kwanzu. K Afroameričanům se navíc připojují i aktivisté, oslavující v podobné solidaritě, s jakou někteří křesťané rozsvěcují chanuková světla. Zvláštní důvod pak k tomu mají černošští konvertité a jejich potomci z vlny, která byla motivována rozchodem s křesťanstvím, vnucovaným často otrokům bílými pány. V americkém tavicím kotli pak vzniká i to, co se označuje HanuKwanzMas.