Dnes je 26. 6. 2019
Zpravodajství
O projektu

Izraelský vrchní rabinát navrhl nová, přísnější pravidla pro uznávání diasporních rabínských soudů

1. 6. 2018, -rjw- |  Náboženství

JERUZALÉM – Kdo je (letos) Žid? Kdo ženatý, rozvedený – a kdo mamzer? Izraelský vrchní rabinát navrhl nové zpřísnění pravidel pro uznávání rabínských soudů. Tento týden o tom v Knesetu diskutovali zástupci izraelského Vrchního rabinátu s poslanci. Podle navrhovatelů jde o vytvoření jasných norem, podle kritiků je to další vzájemné odcizení izraelského a diasporního židovstva. Vrchní rabinát zveřejnil seznam kritérií, které bude muset napříště splňovat uznávaný rabínský soud v diaspoře. To ovlivní, zda bude uznáván židovský status konvertity v Izraeli (a tedy i možnost židovského sňatku), dále uznání sňatků a rozvodů. Nejedná se přitom o vymezení vůči progresivním proudům judaismu, ale právě vůči jednotlivým směrům uvnitř ortodoxie a tzn. moderní ortodoxie či neoortodoxie. Primárně se týká rabínských soudů v USA a Kanadě.

Ben Sales v článku pro JTA si všímá, že dokument je napsán v minulém čase, což může vést k výkladu, že k ne/uznávání konverzí může docházet i zpětně: tedy že ti, kdo mají dnes v Izraeli židovský status na základě léta starého platného gijuru, by mohli po neuznání rabínského soudu o svůj židovský status přijít. (Mohli by ale absolvovat novou konverzi v Izraeli.)

Větší problém by ovšem bylo zpětné zneplatnění rozvodu: dítě ženy, jejíž rozvod (a tedy ani nový sňatek) není uznán, je tzn. mamzer a nesmí vstoupit do náboženského sňatku s většinou Židů. A pro takové případy už náhradní řešení není. Možná to ale autor článku vidí příliš černě. Podívejme se tady na výčet kritérií.

Který rabínský soud je uznávaný?

Aby byl (ortodoxní) rabínský soud uznávaný, musí být trvalou a celoročně fungující institucí. To by napříště vyloučilo ad hoc ustavování rabínských soudů pro rozhodnutí o konkrétní kauze. Taková praxe byla v minulých staletích známá, ještě před několika desetiletími se takto řešily záležitosti různých komunit v zemích bývalého východního bloku. Zároveň s sebou nese specifické problémy, protože představitelé místních obcí nejsou často schopni rozeznat status člověka, který jim ukáže osvědčení o obdržení rabínské smichy a pak nabídne placené služby, které se později ukáží být neplatné. Pro zneplatnění rozhodnutí samozřejmě stačí neuznání kteréhokoli ze tří členů rabínského soudu.

Všichni rabíni by tedy měli pocházet z uznávaných náboženských učilišť a mít rovněž smichu od uznávaného rabína. S tím mají problém některé liberální ješivy, jako newyorkská Yeshivat Chovevei Torah. Její zakladatel, rabín Avi Weiss, podle Vrchního rabinátu nedodržuje dostatečně židovské zákony, a proto roku 2014 byla v Izraeli zneplatněna jím provedená konverze.

Rabíni platného rabínského soudu musí být uznáváni hlavní ortodoxní organizací v příslušné zemi. To do dynamických vztahů v židovských komunitách vnáší nový prvek. Jak známo, kdo byl autoritou včera, už jí dnes být nemusí (a naopak). Žadatel o rozhodnutí nemusí různé spory zaznamenat, zvláště pokud je žadatelem o konverzi.

Jedna komunita – jeden rabínský soud. Toto pravidlo upravuje vztahy v rozrůzněných komunitách, zvláště ve velkoměstech, kde dnes příslušníci jedné komunity mohou přednést svoji záležitost různým rabínským soudům. Taková situace může samozřejmě přinášet specifické potíže, zvláště v případech, kdy lidé nespokojení s rozhodnutím jednoho rabínského soudu dosáhnou příznivějšího výsledku u jiného. Stávající návrh by ovšem znamenal, že některé rabínské soudy budou zrušeny takříkajíc „pro nadbytečnost“ – a otázka je, podle jakých kritérií se bude rozhodovat.

Židovský Vatikán a propast mezi Izraelem a diasporou?

Současný vývoj znamená odklon od decentralizované podoby judaismu, založené na autoritě místních rabínských soudů. Kritici proto obviňují Vrchní izraelský rabinát, dnes už vedený příslušníky ultra-ortodoxie, že usilují o celosvětový monopol se „židovským Vatikánem“ v Jeruzalémě.

Všichni jsou si zároveň vědomi, že v Izraeli není náboženská sféra plně oddělena od státní (jak tomu naopak je ve většině západních demokracií), takže náboženská rozhodnutí jednotlivých komunit ovlivňují například nárok na získání izraelského občanství. V rozvojových zemích a zemích třetího světa to otevírá příležitosti pro korupci. – Konverze k judaismu je totiž možností, jak se stát plnoprávným občanem jedné z nejvyspělejších zemí světa, se všemi ekonomickými privilegii, které to přináší.

Jasný a jednoduchý návod na řešení je v nedohlednu a pravděpodobně neexistuje způsob, který by nikomu neublížil. Doufejme, že všechny diskutující strany mají na paměti zodpovědnost, která na nich spočívá. Konečná podoba úpravy ani datum, kdy by měla vstoupit v platnost, ještě nejsou známy. To je příležitost pro diskusi v Izraeli i diaspoře. Bude to diskuse o dalším směřování židovské ortodoxie.