Dnes je 19. 9. 2019
Zpravodajství
O projektu

„Komediant“ odmala: Zemřel Max Berliner, argentinský propagátor jidiš

1. 9. 2019, -rjw- |  Kultura

BUENOS AIRES – V požehnaném věku takřka 100 let (zbývaly 2 měsíce) zemřel 29. srpna Max Berliner. Ačkoli v českém prostředí nebyl příliš známý, v latinskoamerickém světě je Berlinerovo jméno pojmem nejen v oblasti divadla a filmu, ale i popularizace židovské kultury. Ačkoli Max Berliner spatřil světlo tohoto rozporuplného světa roku 1919 (někdy se uvádí 1920) ve Varšavě jako nejmladší ze čtyř sourozenců, na rodné Polsko se téměř nepamatoval: když mu byly dva roky, rozhodli se jeho rodiče pro emigraci do Argentiny. Jako řemeslníci se zde mohli dobře uchytit – tatínek, který byl bronzař, dostal práci v továrně na postele, maminka švadlena vyráběla korzety a opasky. Do povědomí českých diváků nejspíš vstoupil jako popletený dědeček z filmu „Jenom člověk“.

Žili v dělnické čtvrti Once, dnes proslavené architekturou stylu Art deco. To, že zpočátku neuměli španělsky ani slovo, nebylo fatální překážkou – v Buenos Aires i jinde se vytvořily velké aškenázské komunity, kde pro začátek vystačili s rodnou jidiš.

V těchto enklávách kvetla i jidiš kultura, přičemž některá díla si postupně naházela cestu i k nežidovskému publiku. Shodou okolností byl tak byl pětiletý Max obsazen o role ve hře „Imigranti“ od Šoloma Alejchema. A tím začala jeho divadelní dráha. – Jak sám říkal, divadlo pro něj znamenalo život. Přitom bylo víceméně od začátku jasné, že jeho místo bude v komediálních kusech.

Z dětských rolí, ochotnických a malých scén se postupně propracoval do „velkého“ divadla i filmu. Vystudoval herectví a režii a prosadil se jako známá osobnost argentinské kultury. Zároveň však, jako „člověk dvou světů“, pracoval téměř neustále ve dvou jazykových a kulturních rejstřících: aškenázsko-jidiš a jihoamericko-španělském.

Do povědomí českých diváků nejspíš vstoupil jako popletený dědeček z filmu „Jenom člověk“ (Seres queridos – Only Human, 2004). V komedii o lásce dívky ze staré španělsko-židovské rodiny a palestinského mladíka si zahráli i další členové Berlinerovy skupiny „Divadlo pro všecky“. Ne každý divák si přitom všimne drobných šťouchanců na adresu „dobrých sefardských rodin“.

„Jidiš musí být jazyk, ne dialekt“

Velmi brzy viděl, že zatímco sefardským Židům se v Argentině celkem daří uchovávat si dědictví ladino kultury, druhá a třetí generace aškenázských přistěhovalců jidiš opouští. Napnul proto velké síly, aby se mu podařilo udržet jidiš jako živý jazyk.

Založil divadlo Artea (1955-1971), které mělo na programu díla světoznámých autorů, včetně jidiš tvorby ve španělštině a světové v jidiš: „Dva roky tam byla na programu ‚Skleněný zvěřinec‘ v jidiš,“ vzpomínal Max Berliner v Jidiš musí být jazyk, ne dialekt. Je mnoho lidí, kteří za jidiš bojují jako já. Je dobře, že když vzniknul Stát Izrael, stala se jeho jazykem hebrejština, ale jidiš nemůžete odstranit. Šest milionů zavražděných v koncentračních táborech mluvilo jidiš.“

Mistr černého humoru

Max Berliner ovšem nebyl stoupencem onoho sentimentálně-idylického obrazu východoevropského židovství, jaké známe ze stylizovaných západních podání „Šumaře na střeše“. Zejména v pozdějších letech se zabýval aktuálními tématy a nebral si přitom servítky. Sarkastický humor byl takříkajíc jeho celoživotní strategií.

V roce 2000 založil skupinu „Divadlo pro všecky“ (Teatro para todos), s níž uvedl mimo jiné bilingvní španělsko-jidiš hru „Shopping Auschwitz“. K jejímu sepsání Berlinera přimělo, když se dověděl, že v Osvětimi bylo otevřeno pro návštěvníky nákupní centrum a stánek s hamburgery. Tento protest vůči komercializaci a turistice spojené s připomínkou šoa se ovšem z pochopitelných důvodů příliš nehraje… „Abych pravdu řekl, měl jsem s tím dost problémů,“ přiznal Berliner.

Ačkoli se Berlinerovy snahy mohou jevit jako marný boj proti historickým danostem, jednu zásluhu mu nelze upřít: i díky němu je jidiš dosud živým jazykem, v němž vznikají nové a originální texty.

Podle sdělení rodiny bude Max Berliner pohřben 10. října ve staré části židovského hřbitova ve čtvrti La Talablada.