Dnes je 22. 5. 2018
Zpravodajství
O projektu

Izraelskou státní cenu za literaturu dostane David Grossman

13. 2. 2018, -mk- |  Kultura

JERUZALÉM – Cenu Izraele za literaturu, jedno z nejprestižnějších literárních ocenění pro hebrejsky píšící autory, dostane letos spisovatel David Grossman (nar. 1954). Autor, který publikuje od 70. let a jehož knihy jsou známé z řady českých překladů i tuzemským čtenářům, byl komisí vedenou profesorem Avnerem Holtzmanem označen jako „jeden z nejpronikavějších, nejjímavějších a nejvlivnějších hlasů v naší literatuře“. David Grossman je mimo jiné autorem postmoderního románu o holocaustu Viz: Láska (1986), románu Žena prchá před zprávou (2008) a nejnověji útlejší prózy Vejde kůň do baru (2014), která byla vloni v anglickém překladu oceněna prestižní Man Bookerovou cenou, jejíž se Grossman stal prvním izraelským nositelem. Kromě uvedených knih je Grossman českým čtenářům známý i souborem Pohádky pro Itamara a Rút (česky 2011) a románem pro mládež Mít s kým běžet (2000).

Jak uvedl panel poroty Ceny Izraele, Grossmanovy romány, povídky, reportáže i dětské knihy vynikají imaginací, hlubokou moudrostí, lidskou citlivostí, morálním postojem a jedinečným jazykem. Připomněl také, že je jedním z nejvýše oceňovaných a milovaných izraelských autorů ve světě. Jeho knihy byly přeloženy do dvaačtyřiceti jazyků, za ty české vděčíme Jindřichu Vackovi, Petru Himmelovi, Lence Bukovské a Marianě Fischer.

Ve svém poděkování porotě se David Grossman vrátil ke svému staršímu románu Kniha vnitřní gramatiky, který popisuje „malou, symbiotickou rodinu v Jeruzalémě, která se příliš neliší od té, v níž jsem vyrůstal“. A pokračoval: „Než byla tato kniha vydána, usoudil jsem, že mí rodiče mají právo přečíst si ji dřív než ostatní. Přečetli si ji a táta řekl: Je to pěkný příběh, ale opravdu si myslíš, že ho pochopí někdo mimo naši rodinu? Od té doby pokaždé, když vidím tuhle knížku v překladu do dalšího jazyka, říkám: Vidíš, tati? Pochopili to. A vlastně takhle bych chtěl, aby lidé mé knihy četli, v Izraeli i v cizích zemích, v hebrejštině a v čínštině a v tamilštině, a táta aby si dál myslel, že jim může rozumět jenom naše rodina.“