Dnes je 25. 9. 2017
Zpravodajství
O projektu

Britský režisér Ken Loach nabádá k bojkotu Izraele, zatímco jeho filmy se léta hrají po celé zemi

17. 7. 2017, -jg- |  Kultura

LONDÝN – Příkrý kritik „izraelského apartheidu“ a neúnavný bojovník za jeho bojkot, legendární britský režisér Ken Loach, čelí v médiích obvinění, že ačkoliv ostatní umělce vyzývá ke kulturnímu bojkotu židovského státu, sám v něm na promítání svých filmů vydělává, a to již řadu let. Nejprve na to upozornil britský židovský list The Jewish Chronicle: Ve stejnou chvíli, kdy Loach obnovil svůj apel na hudební skupinu Radiohead, aby zrušila svůj zářijový koncert v Tel Avivu, jeho Zlatou palmou oceněný snímek Já, Daniel Blake, se promítal v řadě nejen telavivských kin. Vyjádření Rebeccy O’Brianové, Loachovy producentky, že distribuční firma Wild Bunch učinila prodej práv „nedopatřením“, bez vědomí režiséra Loache nebo jeho produkce, však vzala brzy za své, když Loachův dlouholetý izraelský distributor Guy Shani namítl, že Loache i jeho producentku zná už leta a že od něj bez jakýchkoliv připomínek inkasují platby za filmy „každý rok“, už od roku 1993. Zprávu o tom přinesl britský deník Guardian. Ken Loach vyzval ke kulturnímu bojkotu Izraele například během letošního filmového festivalu v Karlových Varech.

„Od roku 1993, kdy jsme zakoupili první film, Pršící kameny, jsme koupili i všechna další Loachova díla, kromě dvou. Nikdy jsme přitom neměli žádné problémy filmy zakoupit a diváci společnosti Lev cinemas (řetězce izraelských kin, který Shani vlastní) jsou velmi svobodomyslní a věří ve svobodu projevu. Takže Loach trestá špatné lidi, nebo se o to snaží,“ řekl Guardianu Shani. „Nemohu vám ani říct, jak je to absurdní. Jeho filmy promítáme leta a každý rok mu za to platím. Jeho poslední film Já, Daniel Blake, měl v Izraeli opravdu úspěch. Měli jsme dokonce několik soukromých projekcí tohoto díla pro zaměstnance izraelských vládních institucí, protože je zajímalo téma filmu,“ dodal s tím, že Loach pravděpodobně sám sebe z bojkotu Izraele, k němuž ostatní často velmi silně nabádá, vyčleňuje.

Seriozní byznys

Producentka Rebecca O’Brianová ale trvá na tom, že na vině je chyba distribuční společnosti. „Říkali jsme jim mnohokrát, aby nic neprodávali do Izraele. Ale co se stalo tentokrát – jako už mnohokrát předtím – je to, že v Cannes se věci dějí velmi rychle a pracovník firmy na juniorské pozici prostě film do Izraele prodal a zapomněl, že jsme zakázali jej tam prodávat.

To ale odmítá Guy Shani. „Musíte vědět, jak to ve filmovém podnikání funguje. Neprodáte film jen tak někomu, o kom si režisér nepřeje, aby jej dostal. Je to seriozní byznys. Máte seznamy regionů a oni v nich dovolují prodej zemi po zemi a potom ještě potřebujete povolení jak od producenta, tak režiséra. Navíc zde máte mezilidské vazby, a když jste prodejní agent, režisér je pro vás velmi důležitý a samozřejmě si to s ním nechcete rozházet,“ říká Shani.

„Ó můj bože, film byl prodán do Izraele! To je opravdu špatné..“

Podle O’Brianové se však jedná jen o nešťastnou náhodu, která se stala „dvakrát či třikrát.“ „Věci se dějí tak rychle, chcete, aby dělali svou práci a prodali film a náhle zpětně zaznamenáte: O můj bože, film byl prodán do Izraele, to je opravdu špatné. Jsme na ně naštvaní, ale co se prodalo, už nejde vzít zpět,“ tvrdí producentka. Vincent Maraval, šéf distribuční společnosti Wild Bunch se mezitím vyslovi na obranu režiséra Kena Loache: „Jsme mezinárodní prodejce filmů Já, Daniel Blake a Ken po nás chtěl, abychom neprodávali film do Izraele. Udělali jsme to proti jeho vůli,“ napsal na svůj twitterový účet. Podle producentky O’Brianové by se mělo napříště zajistit, aby prodejní smlouva specificky obsahovala klauzuli o zákazu prodeje filmů do Izraele. „Teď to vypadá, že za všechno může Ken, ale můžu za to já, že jsem ho dostala do této pozice svou nedbalostí. Je to moje práce, a ne Kenova, zajistit, aby se takové věci napříště nestávaly,“ kaje se producentka O’Brianová.