Dnes je 20. 7. 2019
Zpravodajství
O projektu

Válka informací a PR: 53 z 62 zabitých patřilo k militantní skupině a smrt osmiměsíční Lajly G.

19. 5. 2018, -rjw- |  Komentáře a analýzy

GAZA – Protesty v Gaze a jejich potírání se netýkají jen protestujících a vojáků, mezi nimiž je ostnatý drát: Veškeré dění je zároveň určeno těm, kteří se dívají na fotografie a videa ze střetů a sledují zprávy (obou stran). Během zostřujících se bojů vysílala vláda v Gaze i jednotliví účastníci protestů dramatické snímky, které nebylo potřeba komentovat. Izraelská vláda se snažila dokázat, že protesty nejsou spontánním vzedmutím trpících obyvatel z Gazy, ale že za nepokoji stojí Hamás a podle prohlášení Šin Bet z počátku tohoto týdne je finančně podporuje Írán. Objevila se svědectví o tom, že Hamás má zájem na vysokém počtu obětí, že záměrně verbuje ženy a děti, aby tak získal pozornost světových médií. – Marně.

Informace z výslechů Šin Bet nelze ověřit, výpovědi proti Hamásu, které získali novináři, byly anonymní. Fotografie a videa ukazují rozhněvané lidi, kteří vědomě riskují život. Diváci vidí výraz jejich tváří, očí, slyší rozhněvané i zoufalé hlasy, křik, pláč. Mohou se s nimi ztotožnit; izraelští vojáci v uniformách a se zakrytými obličeji působí naopak neosobně a odlidštěně.

Pravda obrazů; pravda slov

Slovní argumentace, i kdyby byla sebepřesvědčivější, bude vždycky pokulhávat za informací a dojmem, které už stihl zprostředkovat obraz. Argumentace izraelské strany v posledních dnech je navíc souvislým upozorňováním, vysvětlováním a přesvědčováním světového diváctva, že nemá tak docela věřit svým očím:

Významný představitel Hamásu, Dr. Salah Abdaavil, například v palestinské televizi prohlásil, že 50 z celkem 62 mrtvých z pondělního střetu byli aktivisté Hamásu (snímek rozhovoru tweetoval ve středu mluvčí IDF). Islámský džihád v úterý zveřejnil prohlášení, že 3 z mrtvých patřili k jeho členům. IDF v té době identifikovala jako militanty některé z extrémistických skupin jen 24 zabitých.

Další izraelská média upozornila na rozhovor, který poskytl jeden z představitelů Hamásu, Mahmúd al-Zahar arabské televizní stanici Al-Džazíra. Řekl při něm: „Toto není mírový odpor. Copak se tato možnost [ozbrojeného odporu] zmenšila? Ne. Naopak, roste a rozvíjí se. Takže když mluvíme o ‚pokojném odporu‘, klameme veřejnost. Toto je pokojný odpor, který podporují ozbrojené síly a bezpečnostními agentury a který má mimořádnou podporu obyvatelstva.“ (Překlad do angličtiny poskytl institut Middle East Media Research Institute).

Prezentace pro globálního diváka

V jednom se reakce mluvčích obou stran se nechtěně shodují: Za současného stavu médií nejde při válkách a nepokojích jenom o střety samotné. V případě Velkého pochodu návratu má přinejmenším stejnou roli prezentace střetů na Twitteru, Instagramu a Facebooku, která probíhá téměř současně a formuje celosvětové veřejné mínění během hodin až desítek minut.

Nejsilnější účinek mají fotografie mrtvých, například osmiměsíční Lajla Anwar al-Ghandourové, která údajně zemřela po inhalaci slzného plynu. Krátce nato sdělil, pod záminkou anonymity, gazanský lékař agentuře AFP, že holčička měla vrozenou vadu a že nevěří, že její smrt byla způsobena slzným plynem vystřeleným do demonstrací izraelskou armádou. Ještě v pondělí pak vydalo palestinské ministerstvo zdravotnictví zprávu, že smrt nemusela nastat v důsledku politických střetů dospělých.

Informaci, že dívenka zemřela po nadýchání slzným plynem a stala se tak jednou z 62 obětí toho dne, převzala na svých stránkách Al-Džazíra. Během následujících hodin se snímky malé Lajly začaly virálně šířit internetem a druhý den po pohřbu byla již „tváří krveprolití“.

Podobně silný byl snímek Fádího Abú Saláha, který byl zastřelen, když se demonstrací zúčastnil na invalidním vozíku. Abú Saláh totiž při izraelském bombardování Gazy roku 2008 přišel o obě nohy. – Snímky zabitých (kombinované obvykle se snímky za života) v sobě mají jednoznačnost informace a rozměr, nazývaný v PR žargonu „háelpéčko“: Hluboký lidský příběh.

Na takové údery se izraelským úřadům těžko reaguje. Kontrovat videozáznamy dětí, posílaných při demonstracích proti izraelským vojákům, nebo ukázkami drsně militantní výchovy některých muslimských dětí je slabší odvar, už proto, že nejsou konkrétní, adresné, příběhové.

„Ve válce PR nám dal Hamás knock-out“

IDF je nyní v pozici toho, kdo se musí hájit. A to je z hlediska války informací a reprezentací pozice slabší. Nepomůže přitom pravdivá informace, že když palestinské nemocnice volaly do světa o pomoc, vyslal Izrael do Gazy dva kamiony zdravotnického materiálu, který zdejší vláda Hamásu odmítla přijmout. – Koneckonců, zranění způsobily izraelské střely.

Pragmaticky řečeno, záběry lidí protestujících s minimálními zbraněmi proti dobře ozbrojeným vojákům vyvolaly u podstatné části světového diváctva sympatie a záběry zraněných a mrtvých vyvolaly soucit. Jedna soupeřící strana, která se (ať už právem či neprávem) považuje za jejich zástupce, z tohoto soucitu může vytěžit celosvětovou podporu.

Izraelská vláda teď může už jen globálního diváka přesvědčovat, že právě vyvolání soucitu a sympatií byl záměr, s nímž Hamás tisíce protestujících do beznadějné situace dostal. Tím však ještě nezíská vyvolané emoce na svoji stranu, navíc tím de facto přiznává, že se IDF nechala v plné zbroji vlákat do mediální pasti.

Shrnuto slovy mluvčího IDF v promluvě adresované Židům v USA: „Izraeli se nepodařilo minimalizovat počty obětí v Gaze. Ve válce PR nám dal Hamás knock-out.“