Dnes je 22. 5. 2018
Zpravodajství
O projektu

Izraeli je 70

16. 5. 2018, -David Harris, AJC- |  Komentáře a analýzy

Tento měsíc slaví Izrael své 70. výročí. Na začátek musím vyložit karty – co se týče Izraele, nejsem zcela nestranný. Po staletí se Židé na celém světě modlili za návrat na Sion a my jsme ti šťastlivci, kteří se dočkali naplnění těchto modliteb. Založením státu v r. 1948 byla naplněna vize domova a útočiště pro Židy odevšad a odkudkoliv, byla bezvýhradně nastolena demokracie a vláda zákonů a došlo k velkolepému vědeckému, kulturnímu a ekonomickému rozkvětu. A když si člověk uvědomí, že sousedé Izraele se ho od samého začátku pokoušeli zničit, tak příběh Izraele je o to více pozoruhodný. Žádná jiná země nečelila tolika protivenstvím a nezažila takový stupeň nikdy nekončící mezinárodní démonizace od mnoha zemí, které zrezignovaly na veškeré principy i etiku. A přesto Izraelci nikdy nepodlehli mentalitě ohrožení, nikdy je neopustila hluboká touha po míru a vždy byli ochotni podstoupit jakýkoliv risk pro dosažení tohoto míru – jak se ukázalo v r. 1979 při dohodách s Egyptem a v r. 1994 s Jordánskem, nebo v r. 2005 při jednostranném odchodu z Gazy. A doufejme, že jednoho dne, až vedoucí palestinské osobnosti přijmou realitu Izraele a legitimitu sebeurčení Židů, dojde i k dohodě s Palestinou.

Samozřejmě, že budování státu je nekonečně obtížný proces. V případě Izraele tento proces probíhal za napjaté situace, kdy si místní arabská komunita činila nárok na stejnou zemi a tragicky odmítla návrh Spojených národů v r. 1947 rozdělit tuto zemi na dva státy – arabský a izraelský. Arabský svět chtěl izolovat, demoralizovat a v konečném důsledku zničit židovský stát a tak musel Izrael věnovat velkou část svého omezeného rozpočtu na obranu a při tom se zároveň zabývat budováním národní identity a hledáním společenské shody mezi zeměpisně, jazykově, sociálně a kulturně různorodou populací.

Stejně jako mnohé jiné pulsující demokracie i Izrael na sobě dále pracuje. Samozřejmě, že i zde dochází k chybám, jako je třeba nepřiměřené a nevhodné vměšování náboženství do politiky, neomluvitelná marginalizace neortodoxních židovských směrů a nedokončená, i když velmi obtížná, integrace izraelských Arabů do hlavního proudu.

Ale tyto výzvy, ať už jsou jakkoliv důležité, nesmějí zastínit výjimečné úspěchy Izraele.
Během 70. let Izrael nastolil úspěšnou a prosperující demokracii, v této oblasti výjimečnou, ve které Nejvyšší soud je kdykoliv připraven přehlasovat jak ministerského předsedu, tak i vojenské vedení, v parlamentu se projednávají různorodá stanoviska, vyrostla silná a zdravá společnost a je zde také nezávislý tisk.

Vznikla záviděníhodná ekonomika založená na ohromujících inovacích a nejvyspělejších technologiích, HNP na hlavu o mnoho překračuje kombinaci HNP 4 sousedících zemí – Egypta, Jordánska, Libanonu a Sýrie. Izrael je členem OECD, stal se celosvětovým výzkumným a vývojovým centrem a je magnetem pro mezinárodní přímé investice.

Izrael je domovem univerzit a výzkumných center, která přispívají k posouvání hranic světové vědy v mnoha směrech a mnoho jejich členů jsou nositeli Nobelových cen.

Jeho vojenská síla, která patří mezi nejvyspělejší armády světa – vždy pod civilní kontrolou – je zárukou přežití v neklidném sousedství, které Izrael obklopuje. Zároveň však se vždy snaží o přísné dodržování vojenských pravidel chování platných v demokratickém světě, bohužel však nedodržovaných jeho nepřáteli, kteří posílají děti do první linie a ukrývají se v mešitách, školách a nemocnicích.

Izraelci jsou jeden z nejzdravějších národů na světě, očekávaná délka života je zde delší než třeba v USA, a je třeba zmínit, že se pravidelně umísťují na prvních místech mezi ostatními zeměmi v ročním hodnocení tzv. „indexu štěstí“.

Zdejší úspěšný kulturní život je velmi obdivován za hranicemi Izraele a starodávný jazyk, hebrejština, jazyk proroků, byla láskyplně integrována do moderního života tak, aby do sebe vstřebala i slovník současného světa.

I přes některé extremistické názory bylo vytvořeno prostředí respektující jiné náboženské skupiny a to včetně Baha´i, křesťanství i islámu, a jejich postavení v světě víry. Může jiný stát této oblasti říci to samé?

Izrael vybudoval zemědělství, které může učit rozvíjející se národy, jak lze proměnit neúrodnou půdu v úrodná pole rodící ovoce, zeleninu, bavlnu a květiny.
Oprostěte se od každodenní várky informací a dezinformací a zamyslete se nad průběhem těchto sedmi desetiletí. Pohlédněte na roky následující po temnotě holocaustu a obdivujte zázračný návrat zdecimovaných lidí, kteří se vrátili do tohoto úzkého pruhu země – země našich předků – a povedlo se jim, i přes všechna úskalí, vybudovat moderní, živoucí stát.

Co říci nakonec, příběh Izraele představuje uskutečnění nádherné, 3 500 let staré vize spojení země, víry, jazyka a lidí. Je to jedinečný příběh houževnatosti, odhodlání, hrdinství a obrody. A konec konců velkou metaforou vítězství naděje nad zoufalstvím.

David Harris je výkonným ředitelem American Jewish Committee, nejstarší americké židovské organizace, ustavené v listopadu 1906, s cílem bojovat za práva Židů – a všech ostatních – doma i v zahraničí