Dnes je 20. 8. 2019
Zpravodajství
O projektu

Hromadná alija z Indie: Členové Bnej Menaše imigrují do Izraele

17. 2. 2017, -rjw- |  Komentáře a analýzy

JERUZALÉM – Přes sto členů indické komunity Bnej Menaše přesídlilo tento týden do Izraele v rámci „Operace Menaše“. Skupina se usadí v Nazaret Ilit, městě v oblasti severního Izraele, obývané především Araby. Jedná se o několikátou aliju pozoruhodné komunity, která své židovství „objevila“ v sedmdesátých letech. Přestože nejde o první (a snad ani poslední) vlnu, těší se značné mediální pozornosti. Členové Bnej Menaše pocházejí ze tří etnicky blízkých skupin, Mizo, Kuki a Čin. Jejich prapředkové přišli do Indie patrně z východu: Většina kmenů mluví tibeto-barmskými jazyky, odpovídají tomu i výsledky genetických výzkumů z let 2003-4. V legendách si podrželi vzpomínku na odchod z pravlasti zvané Sinlung či Činlung. Podle dochovaných záznamů vyznávali ještě v 19. století různé podoby animismu, k němuž patřil též rituální lov lebek.

Do koloniální Indie mířila řada misionářů, Mizo-Kuki-Čin obrátili velšští baptisté. Misionáři tehdy konvertitům přikazovali odvrátit se od původního folkloru; když došlo v letech 1919-24 ke změně praxe, začali nadaní lidé v Mizo-Kuki-Čin sepisovat vlastní hymny, spojující původní legendy s křesťanskými prvky. Zároveň už od 19. století někteří misionáři hledali a „objevovali“ potomky deseti ztracených kmenů Izraele, s touhou uspíšit druhý příchod Ježíše na zemi. Není jasné, nakolik se podobné pokusy objevily v souvislosti s dnešními Bnej Menaše, ale nebylo by to nepravděpodobné. Tím spíše, že podle některých legend vedla cesta do Indie z pravlasti Sinlung přes Persii, Afghánistán, Tibet a Čínu.

Historie: Od animismu k judaismu

V 60. letech se začala část Mizo-Kuki-Čin křesťanů navracet k tomu, co považovali za náboženství Y’shuy – Ježíše. Začali tak přejímat některé židovské zvyky jako svěcení soboty místo neděle, stravovací předpisy apod. Na samém konci 60. let se setkali s mesiánskými Židy a 31. května 1972 byla založena Manipur Jewish Organization – první „židovská obec“ v severovýchodní Indii. Nejpozději v té době došlo ke ztotožnění legendárního prapředka Manmasiho se biblickým Menašem, praotcem jednoho z izraelských kmenů. Postupem se času se však komunita posouvala směrem k ortodoxnímu (aškenázskému) judaismu, studovala jeho tradice a přejímala i jeho liturgické zvyklosti. Když se v 80. letech objevil v Manipuru rabín Eliyahu Avichail, pojmenoval již židovsky sebeidentifikovanou skupinu „Bnej Menaše“.

Jeho organizace Amishav snažila o prosazení práva návratu pro Bnej Menaše a jejich přijetí za plnoprávné Židy. Někteří z komunity přesídlili do Izraele v 90. letech a absolvovali zde pod vedením vrchního rabinátu normativní náboženskou konverzi (gijur). V roce 2004 se do Manipuru vypravila delegace z Vrchního rabinátu, aby přezkoumala, zda se jedná skutečně o Židy. Setkala se s muži v klasických talitech a háčkovaných kipách. V dubnu 2005 pak vrchní sefardský rabín Šlomo Amar formálně uznal Bnej Menaše za potomky jednoho z deseti ztracených kmenů Izraele. Díky tomu se mohou všichni příslušníci Bnej Menaše stát právoplatnými občany Státu Izrael, musí ovšem v určené době vykonat konverzi podle předpisů Vrchního rabinátu.

Operace Menaše

Snahy o přesidlování různých vzdálených komunit jako jsou ruští Subotnici či kryptožidovské komunity z Latinské Ameriky se objevují už dávno. Obvykle jsou – podobně jako u křesťanských misionářů – motivované snahou přiblížit mesiánský věk. Ideově i personálně spřízněné organizace Shavei a Amishai se zároveň dle podle informací na svých internetových stránkách snaží čelit „bezprecedentní demografické a spirituální krizi židovského lidu“. Nově příchozí často usazují na Západním břehu, před rokem 2004 v židovských osadách v Pásmu Gazy, nyní také v národnostně smíšených oblastech severního Izraele.

Za to si opakovaně vysloužily kritiku od izraelské levice. Ozývají se i hlasy, že „návrat“ těchto komunit je zneužívání ekonomické situace na straně jedné a snahou dostat se mezi privilegované obyvatele planety na straně druhé. Také u nich však vládne sestupný vývoj: „Operace Menaše“ (se 102 imigranty oproti loňským 712) má zjevně připomínat slavné akce minulého století jako „Operace Ezra a Nehemja“ nebo „Operace Létající koberec“, při nichž JDC přemisťovala do Izraele ohrožené irácké a jemenské Židy. Dnešní situace je však jiná: Bnej Menaše se nenacházejí na nepřátelském území, indicko-izraelské vztahy jsou na velmi dobré úrovni, problémy s oficiálním zákazem konverzí v Indii se daří obcházet a kompromisně řešit. Členům komunity může naopak hrozit nebezpečí v čím dál nepřehlednější situaci na Západním břehu.

Organizace Shavei v čele s Michaelem Freundem, náměstkem ředitele komunikací v první Netanjahuově vládě, ovšem slibovala přivézt do Izraele celou komunitu Bnej Menaše do konce roku 2013. Zdá se, že jde o další snahu o mediální posílení narativu extrémní situace a „záchrany“, který v posledních letech přestává fungovat.