Židovská krev je levná. Proč MOV odmítá minutu ticha
Pár posledních měsíců prožíváme soustředěnou snahu prosadit, aby Mezinárodní olympijský výbor vyhradil při zahajovací ceremonii jednu minutu ticha na paměť izraelských sportovců, který byli zavražděni – nikoli zabiti, ale zavražděni – při mnichovských hrách roku 1972. Letošní olympiáda v Londýně potrvá 17 dní. To znamená 24 480 minut. Ačkoli ti, kdo podepsali petici, žádají jen jedinou z těchto minut, že zřejmé, že jejich úsilí nikam nepovede. Než se zamyslíme nad tím, proč MOV klade tak zásadní odpor, připomeňme si, co se před čtyřiceti lety v Mnichově stalo. Když se olympiáda vrátila roku 1972 do Německa, německá vláda usilovala o to, aby ani náznakem nepřipomínaly berlínské hry v roce 1936, které se vyznačovalo těžkou rukou nacistického militarismu. Němci chtěli, aby to byly „Šťastné hry“. Nepočítalo se s bezpečností – když si sportovci zapomněli identifikační odznak, bez zábran přeskočili plot kolem olympijské vesnice. Všechno mělo být uvolněné. Němci měli novou tvář, a tu chtěli ukázat světu.