Dnes je 25. 5. 2019
Zpravodajství
O projektu

Zemřel rebbe kaliverských chasidů. „Pokusný objekt“ Mengeleho a autor největšího náboženského komentáře k šoa

29. 4. 2019, -rjw- |  Izrael

JERUZALÉM – V neděli zemřel rabín Menachem Mendel Taub, v pořadí sedmý velký rebbe z maďarské chasidské dynastie, založené Jicchakem Izákem Taubem z Kalivu (maď. Nagykalló; 1744-1821). Ještě téhož dne spočinulo rabínovo tělo na úpatí Olivetské hory. Pohřbu se zúčastnily tisíce lidí. Menachem Mendel Taub se narodil v roce 1923 v Transylvánii. Jeho životní dráha byla jasná: jako pokračovatel rodové tradice byl od raného dětství vychováván pro rabínskou dráhu. Jak bylo zvykem, rodina mu našla nevěstu a než překročil dvacítku, stanul pod chupou s Chanou Sárou Šapirovou. Z jejich spojení měl vzejít příští velký rebbe. Život manželského páru ale brzy narušila válka. Na jaře 1944 byli s dalšími maďarskými Židy deportováni do Osvětimi. Během selekce byl rabín Taub vybrán, aby sloužil nacistickému lékaři Josefu Mengelemu jako lidský materiál pro „vědecké“ pokusy.

Přežil a byl deportován do Varšavského ghetta, Vratislavi, a nakonec do Bergen-Belsenu, kde se dočkal osvobození. Většina jeho příbuzných však byla zavražděna.

Šema Jisrael a připomínka

„Viděl jsem, jak vrhali lidi do ohně,“ řekl pro noviny Makor Rišon v roce 2001. „Jeden, než ho zabili, křičel: ‚Jestli někdo z vás přežije, nezapomeňte za mě říkat Kadiš!‘“ – Když stejná smrt hrozila jemu samotnému, začal prý křičet modlitbu Šema Jisrael a v duchu sliboval Hospodinu, že jestli přežije, bude ji odříkávat celým svým životem.

Půl roku po skončení války se ve Švédsku shledal s manželkou. V té době už začínalo být jasné, že sadistické pokusy nezůstaly bez následků. Rabínu Taubovi nerostly ve tváři vousy – nemohl zplodit potomka. Zůstane tajemstvím obou mladých lidí, jak tuto osudovou ránu překonali. Čekala je dlouhá cesta, patnáct let v americkém Clevelandu (1947-62) a po aliji do Izraele etablování kaliverských chasidů v Rišon le-Cijon a pak v Bnej Braku.

„Když už byla ta strašná šoa pryč, začal jsem přemýšlet, jak zachovat připomínku všech těch svatých obětí. Kdo za ně odříká Kadiš? Kdo o tom bude vyprávět? Kdo bude říkat Šema Jisrael?“

Vytvořit charedi Jad Vašem

Poslední rabín kaliverské dynastie zasvětil život připomínce a modlitbě. V situaci, kdy část charedi společnosti nechtěla o šoa příliš mluvit a sekulární izraelská společnost vyzdvihovala židovskou houževnatost a především odboj, rozhodl se připomínat oběti zcela nábožensky. Dodejme, že to bylo v době, kdy se část Izraelců styděla za pasivní oběti nacistického běsnění, které „šly jak ovce na porážku“ a kdy řada někdejších chasidů odložila vlivem děsivých zkušeností náboženství.

Rabín Taub začal podporovat přeživší, aby o svých zkušenostech mluvili, a to dávno před rozšířením sběru vzpomínek. Zároveň vyzýval, aby na všech pietních aktech bylo recitováno „Šema Jisrael“. První slova této modlitby se stala názvem jeho životního díla, největšího náboženského komentáře k tématu šoa (v roce 2002 vyšel anglicky). Ve snaze připomenout „rabíny a studenty ješiv, kteří zůstali věrni příkazům až do konce“ dokonce navrhl vytvořit charedi památník typu Jad Vašem. Měl být věnován zvláště těm, kdo „bránili duši židovského lidu“. Plán ale kvůli určitému překryvu s agendou existujících muzeí, a hlavně nedostatku financí, zůstal nezrealizován.

Zlomený rabín

Během rebbeho života došlo k rozdělení kaliverských chasidů. Jeho bratranec v USA nyní vede pokračující odvozenou dynastii, která se přejmenovala na „Kalover“, zatímco jeruzalémský „Kaliver“ je nyní bez rodového nástupce. Lze spekulovat, zda by k rozdělení došlo, kdyby rabín Taub měl dědice.

Několikrát se stal terčem kritiky v charedi kruzích, například když se pět měsíců po smrti Chany Sáry oženil s pětapadesátiletou Šendel Malnikovou. Diskuse vyvolal i značný věkový rozdíl mezi oběma snoubenci. Na rozdíl od řady chasidských kolegů přednášel i nežidovskému publiku. A navíc, kaliverský rebbe zastával nábožensko-sionistické pozice, které jsou pro řadu chasidů neakceptovatelné.

Naposledy se tak projevil v otevřeném dopise, jímž Donaldu Trumpovi veřejně poděkoval za uznání Jeruzaléma hlavním městem Izraele. V silně osobním tónu rabín prozradil, jak se cítí: „Můj drahý prezidente, nyní je mi přes 90 a jsem ze všeho zlomený,“ uvedl v něm doslova. A skutečně, křehkého muže v brokátových pláštích jako by nikdy neopouštěl hluboký smutek. I na oficiálních fotografiích na rudém trůně působí tento vládce křehce a nejistě.

Přesto se mu podařilo „dát hlas duchovnímu hrdinství Židů v době holocaustu,“ jak řekl v kondolenci prezident Rivlin. „Jeho dílo má ohlas zvláště nyní, kdy zdvojnásobujeme odhodlání pamatovat a nikdy nezapomenout.“