Dnes je 23. 3. 2019
Zpravodajství
O projektu

Ve věku 54 let zemřela vdova po zesnulém astronautu Ilanu Ramonovi, Rona

18. 12. 2018, -jg- |  Izrael

TEL AVIV – Jako blesk z čistého nebe zasáhla v neděli 16. prosince Izrael zpráva o smrti Rony Ramonové. Ve svých 54 letech podlehla rakovině slinivky. Byla vdovou po prvním izraelském astronautovi Ilanu Ramonovi, po němž a jejich předčasně zesnulém synovi Asafovi je mj. pojmenováno nové mezinárodní letiště na jihu země. „Rona Ramonová od nás odešla tak, jak mezi námi žila – ušlechtilá, jasná a plná víry. Ilan a Asaf se dotkli oblohy, Rona našich srdcí. Nikdy nezapomeneme, jak jste se znovu postavila z trosek, jak jste nekonečnou bolest obdařila smyslem, jak vaše tvořivost naplnila nekonečnou prázdnotu. Dál budeme inspirováni vašim světlem, světlem, které jste dala těm, kdo pokračují, navzdory bolesti, a kdo tvoří z temnoty, a budeme hledět na oblohu a vyhledávat vás – tři jasné hvězdy,“ pronesl izraelský prezident Reuven Rivlin. Po Ilanu a Asafu jde tak již o třetí úmrtí v rámci jedné, mezi Izraelci všeobecně známé, rodiny, která měla na zemi a její občany podstatný vliv. V následujících řádcích se pokusíme vysvětlit, jaký.

Rona Ramonová se narodila roku 1964 v Kirjat Ono, což je dnes předměstí Tel Avivu, rodičům, kteří se sem coby velmi mladí lidé v ranných dnech vzniku státu Izrael přistěhovali z Turecka. Se svým budoucím mužem se seznámila krátce po absolvování povinné základní vojenské služby, kterou sloužila u výsadkářů. Její manžel Ilan Ramon, syn přeživších holocaust, byl jedním z elitních izraelských pilotů, kteří zasáhli v roce 1981 jaderný reaktor v Osiraku, čímž zabránili Iráku za vlády Saddáma Husajna, aby získal jaderné zbraně. Většina mezinárodního společenství tehdy tento útok odsoudila. Rona a Ilan se vzali o pět let později, v roce 1986. Rona pracovala jako učitelka sportu, fyzioterapeutka a vedla i fyzioterapeutickou kliniku. Toho se ale vzdala roku 1998, kdy byl Ilan vybrán jako první izraelský astronaut, aby se připojil k posádce raketoplánu Columbia a rodina se tehdy přestěhovala do amerického Houstonu.

Ilan Ramon chtěl na své vesmírné misi reprezentoval židovský národ, a tak spolu s Ronou dospěli k několika životním rozhodnutím: Ačkoliv do té doby sami nedodržovali pravidla kašrutu ani šabat, Ilan se rozhodl je dodržovat během své mise ve vesmíru. A jelikož tam neexistuje denní čas, jak jej známe na Zemi, musel se o začátku a konci šabatu i ohledně pravidel kašrutu poradit s rabínem.

Malinká Tóra s velkým příběhem

Dále vzal s sebou do vesmíru svitek Tóry. Nebyl to však zcela běžný svitek, ale jen několik málo centimetrů vysoký, s pohnutou minulostí. Během holocaustu tento svitek propašoval do koncentračního tábora Bergen Belsen nizozemský rabín Dasberg, aby z něj mohl číst při své bar micva tehdy třináctiletý chlapec Joachim Joseph. Josephovi rabín později jedinečný svitek dal, pod podmínkou, že se o něm jednou svět dozví. Joseph válku přežil, přestěhoval se do Izraele a stal se Ramonovým profesorem astrofyziky na telavivské univerzitě.

Ilan Ramon převzal od svého profesora malý svitek Tóry a vzal jej s sebou do vesmíru. Světová veřejnost se o jeho osudu dozvěděla předtím, než Ramon ve svých 48 letech tragicky zahynul dne 1. února 2013, kdy se raketoplán Columbia v důsledku poškození tepelného štítu ve výšce 63 km rozpadl. Celá sedmičlenná posádka přitom zemřela. Kromě maličké Tóry s sebou Ramon vzal na svou misi i kresbu „Měsíční krajina“ od vězně terezínského ghetta a vedoucího terezínského dětského časopisu, českého rodáka Petra Ginze. Petr však holocaust nepřežil, ve svých 16 letech roku 1944 zahynul v plynové komoře v Osvětimi.

Další tragédie, smrt a naděje v mír

Po tragické havárii se ovdovělá Rona vrátila se čtyřmi dětmi do Izraele, zapsala se na kurzy tvůrčího psaní a pomáhala lidem, jež zasáhla smrt blízkého člověka, se s novou situací vypořádat. Když jí její syn Asaf v jeho 18 letech sdělil, že chce následovat kroky svého otce a připojit se k armádnímu letectvu, neměla tehdy námitek. „Napsala jsem mu tehdy dopis, že mu dávám svolení, aby začal žít svůj vlastní život,“ řekla. Asaf se stal pilotem IDF, avšak tragédie zasáhla rodinu ještě jednou. Roku 2009 při leteckém cvičení havarovala stíhačka F-16, kterou Asaf Ramon pilotoval, a nehodu nepřežil. „Zármutek byl velký a vypořádat se s ním bylo nesnesitelné. Ale věděla jsem, že mám lidi, pro které musím žít a to bylo jasné a přesvědčující,“ sdělila Rona.

Asaf byl pohřben vedle svého otce na pozemku na hřbitově v Mošavu Nahalal, který si Rona původně zakoupila pro sebe. Později založila Ramonovu nadaci, která pořádá vědecké a edukační programy, aby napomohla mladým lidem realizovat jejich akademický a společenský potenciál. Dále přednášela o vypořádávání se se smutkem a ztrátou blízkých, pořádala na toto téma workshopy a dávala soukromá sezení. Na Den izraelské nezávislosti roku 2016 zažehla na hoře Herzl v Jeruzalémě pochodeň na zahájení oslav. „Zapaluji tuto pochodeň na památku svých milovaných.. Ilana a Asafa, kteří byli majákem a světlem naplnění mých vizí. Na památku pilotů vzdušných sil všech generací, kteří nás ochraňují ze shora. Na památku astronautů, kteří pokračují v přelomové práci pro lidstvo. A na počest mých dětí a všech báječných mladých lidí, kteří vyrůstají s láskou pro svého bližního; a pro Izrael a naději v mír,“ řekla.

Tal, Jiftach a Noa jsou jména tří Asafových sourozenců, dětí Rony a Ilana, kteří po nich zůstali. Podle přání zesnulé bude Ronino tělo zkremováno, prý proto, aby byly pozůstalé děti ušetřeny pohřbu dalšího člena rodiny. Pro poslední rozloučení bude rakev Rony Ramonové vystavena pro návštěvy z řad veřejnosti v Centru pro mír a porozumění Šimona Perese v telavivké Jafě, ve středu 19. prosince od 9 do 13 hodin. Rodina bude následně držet tradiční obřad šiva v Peresově centru ve čtvrtek, neděli a pondělí, vždy od 10 do 13 a od 17 do 19 hodin.