Dnes je 15. 12. 2019
Zpravodajství
O projektu

Tiša be-av: Chrámovou horu letos navštívil rekordní počet Židů

11. 8. 2019, -rjw- |  Izrael

JERUZALÉM – Letos se v kalendáři sešly židovský půst Tiša be-av a muslimský Svátek oběti (Íd al-adhá). Takové situace si vždy vynutí zvláštní vyjednávání ohledně Chrámové hory a někdy se neobejdou bez násilí. Bez násilností se to neobešlo ani tentokrát. Podle izraelsko-jordánských dohod z roku 1967 je během muslimských svátků uzavřen na Chrámovou horu přístup jinověrcům. Výjimkou jsou případy, kdy židovské a muslimské svátky připadnou na stejné datum. V takových případech nastávají jednání a bezpečnostní opatření. Dopoledne došlo k blíže nespecifikovaným střetům, po nichž zůstalo 14 raněných muslimů, z toho jeden těžce. Na izraelské straně byli zraněni 4 policisté. Policie pak objekt na krátkou dobu uzavřela. Židovské návštěvníky doprovázeli na místo policisté, muslimští výtržníci po nich házeli židle a další předměty. Znovu byla svatyně otevřena během odpoledních návštěvních hodin, kdy na Chrámovou horu opět přicházely skupiny Židů v doprovodu policie.

Odpoledne bylo podle všeho klidnější. Místo však bylo svědkem hlasových soubojů, při nichž se vyznavači obou náboženství pokoušeli přehlušit modlitby těch druhých.

Návštěvnost Chrámové hory přitom rapidně roste, během posledních let se zčtyřnásobila. Ministr veřejné bezpečnosti Gilad Erdan oznámil, že během neděle navštívilo Chrámovou horu 1729 Židů, což je přes tři sta víc oproti loňskému údaji 1440 osob. Ministr policii poděkoval za udržení pořádku a „posílení židovské suverenity nad Chrámovou horou“.

Křivda a podezíravost

Obě strany mají totiž ve vztahu Chrámové hory (arab. Harám aš-Šaríf) pocit křivdy: pro Židy je to místo velké nábožensko-historické tragédie; oplakávají zde pád Šalomounova chrámu zbořeného r. 586 př.o.l. Babylóňany a později Herodova chrámu, zničeného Římany; s tímto místem spojují obnovu chrámové bohoslužby a příchod mesiánského věku.

Muslimové vnímají, že Skalní dóm a mešita al-Aksá, postavené na tomto místě k uctění místa, z něhož měl podle muslimské tradice (či jedné z tradic) vystoupit na nebesa, je pro Židy překážkou v pokusech o obnovu jejich Chrámu. Zesíleně vnímají pokusy židovských extremistů o zničení těchto svatyň, jež patří k všelidskému dědictví. A prostí muslimští věřící snadno podléhají propagandistickým brožurkám jež tvrdí, že na místě žádný židovský chrám nestál a že jde sionistickou lež s cílem posvátná místa nelegálně obsadit.

Jinými slovy: obě strany mají dojem, že jim jejich svatá místa někdo krade.

Židé mají půst: Zboření jeruzalémského Chrámu…

Jeden z nejsmutnějších dnů židovského roku připadl letos právě na 11. srpna. Stovky Židů si chtějí každoročně tento den připomenout přímo na místě, kde Chrám kdysi stával. Další se drží tradice, podle níž je vstup na samotné místo zapovězen (není totiž zcela jisté, kde stávala nedotknutelná Svatyně svatých) a modlí se u Západní zdi, v místní synagoze nebo doma.

Návštěva chrámového okrsku, na němž nyní stojí Skalní dóm a další objekty pod muslimskou správou, může mít různou podobu. Velká část Židů věří, že Chrám vypálený 10. srpna 70 o.l. vojevůdcem Titem bude obnoven po příchodu očekávaného Mesiáše. Někteří ovšem příchod mesiášského věku očekávají v blízké době a existují okrajové skupiny, snažící se (vzdor rabínským zákazům) tento příchod různě uspíšit. Příkladem může být Chrámový institut (hebr. Machon ha-mikdaš), známý vytvářením zlaté chrámové výbavy a oděvem pro velekněze, nebo skupina Aktivisté Chrámové hory, která obnovuje zvířecí oběti.

Pro většinu lidí je ale postní návštěva Chrámové hory věcí zbožnosti, případně politické manifestace nároku na celý Jeruzalém, včetně této části, důležité pro muslimy. Zbožní Židé se pak celý den zříkají jídla a pití, mytí a zdobení těla včetně make-upu, nošení kožené obuvi a veškerých potěšení.

…muslimové oslavu: Svátek oběti

Pro muslimy je Íd al-Adhá jedním z největších svátků muslimského kalendáře, na který se děti těší podobně, jako většina evropských na Vánoce. Připomíná ochotu Abraháma, společného praotce tří monoteistických náboženství, obětovat svého syna Izmaele (v židovské a křesťanské tradici šlo o Izáka) a synovu ochotu nechat se zabít. Konec příběhu je ve všech tradicích stejný: milovaného syna nahradí beran a syn se stane dalším v řadě patriarchů. – Ke zvykům patří obětování ovce, jejíž maso se rozdělí na tři díly: jeden rodině, druhý přátelům a známým, třetí chudým. A samozřejmě, návštěvy příbuzných, sváteční jídlo, nové šaty, dárky, předsváteční uklízení…

Pro palestinsko-izraelské muslimy, z nichž někteří věří (podobně jako Židé), že k obětování mělo dojít na kameni ve Skalním dómu – ano, na tom kameni, kde patrně stávala ona Svatyně svatých – má tento svátek ještě zesílený význam: ta velká událost se stala „u nich doma“. Citová vazba k příběhu a místu se pak snadno propojí s politickým nárokem na území a bojem za „věc vyššího významu“.