Dnes je 18. 8. 2019
Zpravodajství
O projektu

Izrael oslavil 71. Den nezávislosti: Ocenil i tuniskou přeživší holocaustu a pěstounku 52 dětí, židovských i arabských

9. 5. 2019, -jg- |  Izrael

JERUZALÉM – Rozsvítit jednu z dvanácti loučí při státní ceremonii v předvečer Dne nezávislosti patří mezi nejvyšší izraelská ocenění. Letos ve středu 8. května jednu zažehla Marie Nachmiasová (93), která uprchla před nacistickou invazí z Tuniska a dnes se v Izraeli těší z početného biologického potomstva, které čítá rovných sto rodinných členů, včetně pravnoučat. Život ale Marii Nachmiasové rozdal ještě další karty a tak se stalo, že během pětadvaceti let postupně jako pěstounka vychovala 52 opuštěných dětí, židovských i arabských. Některé z nich byly zdravotně postižené, jiné zas jednoduše opuštěné v nemocnicích po svém narození. Jako uznání za její laskavost a soucit s nejslabšími členy společnosti byla letos vybrána k zapálení jedné z 12 loučí, které symbolizují 12 kmenů Izraele, při ceremonii, která se tradičně odehrává na Herzelově hoře v Jeruzalémě. Vládou pověřená komise, která Nachmiasovou navrhla, uvedla, že „udělala vše, co bylo v jejích silách, aby těmto dětem poskytla teplý a stabilní domov“.

Komise rovněž poznamenala, že Marie Nachmiasová patří ke generaci židovských přistěhovalců, kteří položili „základy vzájemné pomoci a pomoci potřebným v izraelské společnosti“. Některé z jejích 52 dětí v pěstounské péči u ní zůstaly jen pár týdnů, jiné pár měsíců a další zas léta. „Jedenáct z nich mi zemřelo v náručí, tak velmi byli nemocní,“ řekla reportérce listu Haaretz, která její rodinu ještě před ceremonií navštívila. K tomu měla ještě čtyři vlastní dcery a čtyři syny. Sama však říká, že mohla mít vlastních dětí šestnáct, protože k tomu prodělala i osm potratů.

Z Tunisanky uprchlíkem

Život neměla Marie Nachmiasová lehký už od mládí. Když si ve svých 16 letech brala ve svém rodném Tunisku o šest let staršího Avrahama, přerušili jejich předsvatební obřad, kdy se ruce nevěsty pomalovávají hennou, nacističtí vojáci, kteří sháněli jídlo. Snoubenci se tedy vzali až o půl roku později, když se v roce 1951 dostali do Izraele. Ještě než se usadili v městě Afula v Jizreelském údolí, čekalo je ještě několik let života v „maabaře“, stanovém uprchlickém táboře, jaké byly v počátcích státu Izrael stavěny pro židovské uprchlíky z arabských zemí. Avraham se stal v Izraeli rentgenovým technikem, Marie předtím, než se stala pěstounkou v domácnosti, vystřídala povolání uklízečky, švadleny a kuchařky.

Cesta k pěstounství

Jak se ale k pěstounské péči dostala? Vše to začlo za Jomkipurské války roku 1973, kdy byl těžce zraněn její nejmladší syn Šaul, jenž sloužil jako vojenský paramedik. Kritický stav ale přežil a když o pár let později vystudoval na univerzitě sociální práci a nakonec se i stal sociálním pracovníkem, zavolal jednoho dne ze své kanceláře matce: „Právě naši sociálku navštívil muž s malou holčičkou v náručí. Říkal, že je to jeho desáté dítě a žena trpí poporodními depresemi, takže se nemůže o dítě starat. Jelikož nemůže opustit svou práci, aby se o děvčátko postaral, říkal, že nám ji tady musí nechat. Co mám dělat?“ „Já si ji vezmu,“ odpověděla tehdy Marie. „Jednou mi tě Bůh navrátil a tak já teď strávím zbytek života tím, že udělám jakoukoliv micvu (dobrý skutek, pozn.red.), kterou budu moci,“ řekla tehdy svému synovi. Bohužel Šaul podlehl krátce před svými 50. narozeninami rakovině, zanechal za sebou manželku a čtyři děti. Stejná nemoc si vyžádala život i nejstarší Mariiny dcery Sáry, která zemřela rok před Šaulem.

Dnes Marie říká, že s rodinami dětí, které měla v pěstounské péči nikdy nenavázala v podstatě žádný přátelský kontakt, až na jednu. Jde o arabskou rodinu z města Umm al-Fahm, které není od Afuly daleko. Své nejmladší dítě, chlapečka, který byl ve vegetativním stavu, dali do pěstounské péče, protože se nemohli starat o dítě se speciálními potřebami, když měli ještě dvě starší děti. „Žil se mnou čtyři a půl roku, než zemřel. Někdy jsem si lehávala na zem k jeho posteli, abych věděla, že je v pořádku. Teď už od té doby uplynulo víc jak dvacet let, a já jsem s jeho rodiči v pravidelném kontaktu, dostávám pozvánku na každou svatbu, která se v jejich rodině uděje,“ vypráví Marie.

71. Den nezávislosti

Kromě Marie Nachmiasové zapálil jednu z pochodní na Herzelově hoře v Jeruzalémě v podvečer 8. května, kdy letos začal 71. izraelský Den nezávislosti, také lídr pittsburské židovské komunity Jeff Finkelstein. Od masakru v konzervativní synagoze Tree of Life v Pittsburghu, kde zahynulo 11 lidí, se Finkelstein zasazuje o prohlubování vztahů mezi izraelskými Židy a diasporou.

Dalšími zapalujícími byli Morris Kahn a Kfir Damari, hlavní spoluzakladatelé projektu Berešit, který letos vynesl vesmírnou sondu na oběžnou dráhu Měsíce; Iris Jifrachová, Rachel Frankelová a Bat Galim Šaerová – matky tří hochů, kteří byli uneseni a zavražděni operativci Hamásu krátce před započetím válečného konfliktu v létě 2014; Hodaja Ulielová, absolventka lékařské fakulty, která sama bojuje s mozkovou obrnou; Menaše Zalka, fotbalová hvězda a izraelský aktivista etiopského původu a Moran Samuelová, veslařka a paralympijská vítězka; Gil Šlomová, skautská vedoucí a středoškolačka z města Sderot, které je dlouhodobě sužováno raketovými útoky z Gazy; Šaj Siman-Tov, těžce zraněný důstojník IDF; režisér Avi Nešer; Salman Zarka, ředitel vojenské nemocnice Ziv Medical Centre v Safedu; zpěvák Jehuda Poliker; Hila Hadasová, lékařka a aktivistka za duševní zdraví.

Na ceremonii byli účastni premiér Benjamin Netanjahu s chotí Sárou, kteří na ni pozvali padesátku rezidentů obcí, které sousedí s Pásmem Gazy, přeživšího holocaustu Šaula Lubovitze, který zapálil jednu z pochodní na Den památky holocaustu v Jad vašem, rodinu Fogelových a Samuelových, které přišly o své blízké v teroristických útocích, a také paraguayského prezidenta Horacia Cartese s jeho partnerem. Izraelský prezident Reuven Rivlin tradičně na Den nezávislosti poslal pozdrav a vzkaz i Židům do diaspory v podobě následujícího videa v angličtině.