Rubrika: Izrael

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu se snažil přesvědčit ruského prezidenta Vladimira Putina, že dodávka obranného systému S-300 do Sýrie by mohla přispět k výraznému zhoršení situace v této oblasti. Moskva však trvá na tom, že její povinností je dodržet smlouvu s Damaškem.
Netanjahu okamžitě po svém návratu z cesty do Číny odletěl na naléhavé osobní jednání s Putinem do černomořského letoviska Soči. Netanjahu chtěl nastínit Putinovi, jaký dopad může mít prodej obranného systému syrské vládě na situaci na Blízkém východě. Tento raketový obranný systém je schopen zachytit stíhačky a střely v dosahu 200 kilometrů. Izrael se obává, že S-300 může skončit i v rukou Hizballáhu. Netanjahu upozornil Putina, že v tom případě bude Izrael nucen zasáhnout, což by s velkou pravděpodobností vedlo k rozputání velkoplošného válečného konfliktu. Na postoji Mosky však intervence izraelského premiéra zřejmě nic nezmění. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že Rusko musí dodržet stávající smlouvu se Sýrií, která zahrnuje dodávku obranného systému S-300.
Prezident Putin po rozhovorech s Netanjahuem vyjádřil pouze přesvědčení, že jedinou cestou k vyřešení krize v Sýrii je ukončení ozbrojeného konfliktu a politická stabilizace. Izrael však namítá, že prodej zbraní z Ruska do oblasti, situaci naopak vyostřuje.

Letáky vyzývající k demonstraci proti údajnému úmyslu izraelské vlády „zničit a odstranit všemi možnými způsoby náboženství a Tóru Izraele“ – tedy proti zavedení povinné vojenské služby i pro studenty ješiv – zaplavily ve čtvrtek (16.5.) ty čtvrti Jeruzaléma, v nichž žijí převážně ultraortodoxní Židé. V tentýž den se shromáždily desítky tisíc ultraortodoxních věřících před hlavní budovou odvodové kanceláře v hlavním městě. Demonstranti zahájili protestní shromáždění čtením žalmů a navečer se sešli k modlitbě za „zrušení ďábelského nařízení“ o vojenské službě. Studenti ultraortodoxních náboženských škol byli totiž této povinnosti až donedávna zproštěni. Možné zavedení vojenské služby pro všechny bez rozdílu již dlouho dělí izraelskou veřejnost na dva tábory. V únoru 2012 rozhodl izraelský Nejvyšší soud, že zákon osvobozující ultraortodoxní studenyt od povinné služby v armádě je protiústavní. Od té doby se izraelská vláda již několikrát neúspěšně pokusila zavést odpovídající legislativu. Požadavek zrušení výjimky pro ultraortodoxní se také stal součástí poslední předvolební kampaně. Konkrétně jej prosazovaly strany Ješ atid (Máme budoucnost) Jaira Lapida a Ha-bajit ha-jehudi (Židovský domov) Naftali Bennetta. Obě politické strany zaznamenaly ve volbách značný úspěch a oslabily tak vliv ultraortodoxních parlamentních stran Šas a Jahdut ha-Tora ha-meuchedet (Jednotný judaismus Tóry), jež změnu dosavadní praxe odmítají. V dubnu začal vládní výbor vedený ministrem pro vědu a technologii Jaakovem Perim pracovat na návrhu zákona, který by znamenal východisko z patové situace. Po nedávném schválení rozpočtu na rok 2013/2014 se však objevily jisté obavy, že ministerstvo obrany nebude mít dostatek finančních prostředků na zabezpečení náhlého radikálního zvýšení počtu branců, jež zahájená plošných odvodů mezi ultraortodoxními Židy znamenalo.

Ve středu 15.5. dopadly dvě rakety vystřelené ze Sýrie na horu Hermon na izraelské atraně Golanských výšin. K bombardování se přihlásila den poté doposud neznámá palestinská skupina nazývající se “Bataliony Abdula Kadera Hussejního za osvobození Palestiny“. Abdul Kader Hussejní byl palestinský nacionalista, který založil v roce 1933 islamistickou extremistickou organizaci. Během izraleské války za nezávislost v roce 1948 přišel Hussejní o život. Teroristická skupina útok odůvodnila jako připomínku „Dne pohromy“ a pomstu za smrt „mučedníků“. Těmi byly zřejmě míněny oběti incidentu z roku 2011, kdy bylo 15. 5. zabito 13 palestinských uprchlíků při nepokojích na izraelsko-syrských hranicích.

Osmého května jednal Výbor pro vnitřní záležitosti izraelského parlamentu vedený poslankyní za stranu Likud Miri Regevovou o dlouhodobém neoficiálním zákazu rovnostářských bohoslužeb u jeruzalémské Chrámové hory. Židé vyznávající rovnostářský judaismus se chodí modlit ke Zdi nářků pod Chrámovou horou jako všichni ostatní, ohniskem sporu jsou ovšem ženy, které se halí do modlitebního šálu, mají na sobě modlitební řemínky či čtou ze svitku Tóry, což je podle soudního výnosu z roku 2003 v této lokalitě zakázáno. Tuto debatu izraelského parlamentu si mylně vyložil šéf hamásovského politbyra Músá Abú Marzúk, jenž ji v neděli (12.5.) popsal jako „izraelské rozhodnutí omezit islámské modlitby“ na Chrámové hoře. „To, co sionistický parlament schválil, je velmi nebezpečné. Mluví o tom, že rozdělí mešitu al-Aksá jako výraz svobody modlitby!“ napsal Marzúk na svůj facebookový profil. Mešita al-Aksá, která byla postavena za vlády chalífy Omara na konci sedmého století v jižním vrcholku Chrámové hory, již několikrát posloužila jako symbol pro „povolání do zbraně“ proti Izraeli. K jednomu z nejznámějších incidentů došlo v roce 2000, kdy Chrámovou horu navštívil tehdejší opoziční vůdce Ariel Šaron, což Palestinci chápali jako provokaci a vyhlásili druhou intifádu, známou také jako intifáda al-Aksá.

Podle hebrejského kalendáře připadá židovský svátek Šavuot na 6. a 7. den měsíce sivanu (letos toto datum odpovídá 14. a 15. květnu). Svátek připomíná přelomovou událost dějin židovského lidu – darování Tóry Mojžíšovi na hoře Sinaj. Svátek má také zemědělské kořeny, v tomto období totiž vrcholila ve starozákonní době sklizeň obilí. Ta začínala sklizní ječmene o svátku Pesach a končila o sedm týdnů později sklizní pšenice. Tento svátek, který patří mezi tři židovské poutní svátky, je v biblických textech zmiňován několikrát. Uveďme například Exodus 34,22: „Budeš slavit slavnost týdnů, prvních snopků pšeničné žně“ či Deuteronomium 16,10: „Pak budeš slavit Hospodinu, svému Bohu, slavnost týdnů.“ Svátek týdnů se ve Starém zákoně nazývá také Svátek sklizně (Ex 23,16) a Svátek prvních plodů (Nu 28,26, Český ekumenický překlad uvádí „den prvních snopků“). S obdobím mezi sklizní ječmene a pšenice souvisí zvyk tzv. počítání omeru, což je chápáno jako očekávání budoucího darování Tóry. Omer čili snopek klasů se tradičně obětoval na druhý den Pesachu a padesátý den, který připadá právě na svátek Šavuot.

Anglicky psaný internetový deník Times of Israel v těchto dnech přinesl exkluzivní informace o jednáních, která se údajně konala mezi vedoucím členem Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Abedem Rabbem, a mírovým vyjednavačem izraelského premiéra Jicchakem Molchem, a později i samotným izraelským premiérem, Benjaminem Netanjahuem v letech 2010 a 2011. Abed Rabbo odhalil obsah těchto schůzek minulý týden v rozhovoru s Times of Israel.
Jednání s premiérem se uskutečnila v domě Jicchaka Molcha ve středním Izraeli a v Caesareji v polovině února 2011. Abed Rabbo tvrdí, že Netanjahu projevil ochotu přistoupit na koncept dvou států, jejichž hranice by vycházely ze situace před vypuknutím šestidenní války v roce 1967. Molcho však nebyl připraven předložit mapu tohoto konceptu a vyčerpávající jednání nedospěla k jakémukoliv závěru. Netanjahu podle Abeda Rabba mluvil o židovské historii a strategickém významu údolí Jordánu pro bezpečnost Izraele v případě napadení Iránem. K tajným rozhovorům, které Abed Rabbo vedl s bývalým premiérem Ehudem Olmertem, se prý Netanjahu nevyjádřil a tvrdil, že o nich nebyl informován.
„Netanjahu nic nevyloučil. Převážně poslouchal. Nadnesl také možnost společné komise pro správu otázek týkajících se Chrámové hory v Jeruzalémě – což již navrhoval Olmert.“ Dle Abeda Rabbo, Netanyahu slíbil pokračování rozhovorů co nejdříve, ale k obnovení jednání nikdy nedošlo.
Kancelář premiéra rozhovor Abeda Rabba pro Times of Israel odmítla komentovat.

Po několikatýdenních bouřlivých veřejných diskusích a celodenním maratonu jednání, která se protáhla až do brzkých ranních hodin, izraelská vláda v úterý (14.5.) schválila rozpočtový plán na rok 2013–2014. Většina ministrů hlasovala pro rozpočet, jediný hlas proti byl od ministra pro životní prostředí Amira Perece ze strany Hatnua, který se nesmířil se škrty ve svém rezortu. Jedná se o rozpočet úsporný, jehož smyslem je podle ministra financí Jaira Lapida snížit rozpočtový schodek. „Okleštěný“ rozpočet počítá s dvouprocentními úsporami v roce 2013 a tříprocentními úsporami na rok 2014 na všech ministerstvech s výjimkou rezortů obrany, školství a sociálních věcí. Rozpočet dále počítá se zvýšením daní z příjmů a daní z obratu, snížením některých sociálních přídavků a zavedením speciální daně pro velké společnosti.

Arabští a levicově smýšlející židovští studenti si chtěli v pondělí (13.5.) připomenout tzv. „Den pohromy“ (Jaum an-nakba). Katastrofou, na niž název odkazuje, jsou míněny vysidlování a hromadné odchody arabských obyvatel historického území Palestiny po vyhlášení Státu Izrael a následném izraelském vítězství ve válce za nezávislost v letech 1948–49. To, že si Palestinci Den pohromy připomínají ve výročí dne, kdy z rozhodnutí OSN skončil britský mandát nad Palestinou (15. 5. 1948), čímž byl umožněn vznik židovského státu, však mnozí kritici pokládají za důkaz jejich principiálního nesouhlasu se samotnou existencí Izraele. V reakci na transparenty a shromáždění Arabů a příznivců levice uspořádalo několik desítek pravicových aktivistů z hnutí Im tircu v blízkosti univerzity protidemonstraci. Policie, poučena loňskými střety mezi demonstranty, preventivně zformovala mezi oběma tábory bariéru.

Poprvé od rozhodnutí jeruzalémského soudu z dubna (26.4.), který stanovil, že ženy modlící se u Zdi nářků podle egalitářského ritu neruší veřejný pořádek a neměly by být zatýkány, se aktivistky z hnutí Ženy od Zdi nářků sešly k modlitbě na Roš chodeš, počátek nového židovského měsíce.
Charedim, stoupenci ortodoxního směru judaismu, a zejména mládež z jejich řad, se shromáždili na protest proti této praxi na prostranství u Zdi nářků a snažili se všemi možnými prostředky modlitby přerušit. Konzervativním zastáncům ortodoxního ritu především vadí, že ženy konají svou modlitbuv talitech, modlitebních šálech, které jsou určeny podle ortodoxního ritu pouze mužům. Ortodoxní ženy obsadily ženskou část Zdi nářků. Rabín Aharon Lejb Štejnman, vůdce charedim, svolal již den předem tisíce studentů ortodoxních náboženských akademií k protestu.
Procházející aktivistky v modlitebních šálech tak nakonec musela chránit policie. Během modliteb policisté odráželi útoky ortodoxních mužů, kteří chtěli mezi modlící se ženy vtrhnout . Tři ortodoxní muži byli zatčeni za narušování klidu.