Dnes je 25. 5. 2019
Zpravodajství
O projektu

Dítě a těhotnou ženu v Gaze zabila palestinská raketa

9. 5. 2019, -rjw- |  Blízký východ

GAZA – Nové světlo do smrti čtrnáctiměsíční Sáby a těhotné ženy Falastín Abú Arara vnesly zprávy IDF a údajný únik z Al-Risála News. Zatím je jasné, že za jejich smrtí nestálo izraelské bombardování, ale raketa z Gazy, vypálená možná přímo z domu. A tato zpráva přinesla další otázky a nejasnosti. Situace v sobotu 5. května večer byla nepřehledná: z Pásma Gazy střílely ozbrojené skupiny rakety na Izrael, IDF odpovídala leteckými útoky. Roční Sába byla tou dobou doma, kde ji hlídala těhotná Falastín Abú Arar. Pak přišla rána a oba byli na místě mrtví. Samotná IDF se ještě v neděli domnívala, že příčinou byl chybný zásah a začala případ prošetřovat. Média (včetně zdrojů ZTIS) tehdy neměla jasno o jménu ani pohlaví dítěte. Uváděla také, že mrtvá žena matkou dítěte a bezprostřední příčinou smrti byly střepiny šrapnelu. Jasno v tom nemělo ani ministerstvo zdravotnictví v Gaze.

Al-Džazíra uvedla svědectví jeho tety Ibtisám: „Izraelské letadlo střelilo nedaleko domu a pak do domu vnikl šrapnel a chudinku miminko zabil.“

„Raketa odporu“

V neděli odpoledne se ale objevilo podezření: Zpravodajský server Hamásu – Al-Risála News – uvedl následující zprávu, kterou však krátce nato stáhl: „Ohledně okolností smrti dítěte Sáby Abú Arara pronikla od hrdinů ze Sarájat al-Quds (tj. Jeruzalémských brigád Islámského džihádu), že v domě rodiny vybouchla raketa odporu, jež předčasně explodovala v důsledku technické chyby. Vyskytlo se tvrzení, že k technické poruše došlo v důsledku nízké kvality výbušniny v raketě. – Není pochyb, že smrt dítěte neměla nic společného s plány nepřítele.“

Tuto zprávu psanou v arabštině zachytili na sociálních sítích (Telegram) Al-Risála News novináři z izraelské agentury TPS. Vydali se pátrat dále. Mezitím IDF zveřejnila, že „tragickou smrt matky a dítěte způsobily palestinské zbraně“ a upozornila, že „Hamás obvinil Izrael a novináři tu lež rozšířili.“

Mezitím TPS oslovila nejmenované zdroje v Gaze. Podle nich v neděli dopoledne navštívili truchlící rodinu zástupci Islámského džihádu, nabídli kompenzaci a zapsání dítěte na seznam mučedníků. Mělo to být výměnou za to, že budou mlčet. Novináři v Gaze podle nich znali fakta, ale vzhledem k citlivosti případu mlčeli.

Tato tvrzení, stejně jako svědectví souseda Mahmúda H. (jméno pravděpodobně změněno), že viděl „ohromnou díru zevnitř domu“, nelze stoprocentně ověřit. V Gaze není otevřená společnost, natáčení je krajně obtížné a lidé neříkají takové informace na kameru. A to je v situaci, kdy je boj na fyzické rovině doprovázen dalším, probíhajícím v oblasti informací a PR, špatné pro ověřování faktů.

Těžké hledání pravdy

Tak mají čtenáři médií mají v tuto chvíli před sebou dvě verze: První podává izraelská strana a cituje snímek obrazovky v (pro většinu uživatelů) neznámém jazyce. Jiné písemné doklady zkrátka nejsou. Kdo nechce věřit výsledkům šetření IDF, toho zpráva TPS nepřesvědčí.

Druhou podává strana tzn. propalestinská: Maram Humaid pro Al-Džazíru ještě v pondělní reportáži z pohřbu uvedl, že příčinou smrti bylo izraelské bombardování. V emotivním textu nazvaném „Čím se prohřešily moje děti?“ uvádí jako mrtvé dvě děti (kromě Sáby i tříletou Rafíf) a prohlašuje, že Izrael bombardoval civilní cíle, včetně domu blízko sídla Červeného kříže. Zprávu o příčině smrti Al-Džazíra nekorigovala. Přitom v řadě médií trvá obviňování Izraele z informačních manipulací, aby se svět nedověděl o Gaze pravdu.

ZTIS.cz, stejně jako jeho čtenáři, má nyní k dispozici jen výše uvedené zprávy, nebo jejich citace. A podobně jako všichni, kdo je čtou, si klade otázky: Pokud jsou zjištění TPS pravdivá, co vedlo redaktory z Al-Risála k uvedení a rychlému stažení informace? Byl to omyl, nebo záměrný únik? A pokud skutečně došlo k výbuchu podomácku vyrobené rakety v domě nebo jeho blízkém okolí, znamená to, není to (další) důkaz, že militantní skupiny používají civilní objekty, aniž by dbaly na bezpečnost jejich obyvatel? Nebo šlo přímo o aktivitu rodiny Abú Ararových? Nebo to všechno bylo ještě nějak jinak?

Odpovědi na tyto otázky čtenářům zřejmě nepřineseme. Můžeme přinést jen další ukázku toho, jak je za stavu všeobecné nedůvěry těžké dobírat se pravdy.