Dnes je 25. 9. 2020
Zpravodajství
O projektu

Věčný Žid Netanjahu. Německé noviny kritizovány za titulek s asociací na nacistický protižidovský film

16. 4. 2019, -jg- |  Antisemitismus

BERLÍN – Po izraelských parlamentních volbách, které proběhly minulé úterý a při nichž získal největší potenciál pro sestavení vládní koalice současný premiér Benjamin Netanjahu, zveřejnily německé levicové noviny článek, v němž Netanjahua nazvaly „věčným Židem“. Titul článku, který vyšel ve čtvrtek 11. dubna v názorové rubrice listu Frankfurter Rundschau, zněl „Věčný Netanjahu“ a odkazoval na nacistický pseudo dokumentární film Fritze Hipplera z roku 1940. Film, jehož produkci organizoval nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels, je považován za jeden z vůbec nejštvavějších protižidovských filmů v historii kinematografie a dnes je jeho distribuce zakázána. Může být promítán jen na uzavřených vědeckých seminářích a s patřičným výkladem. Stejná pravidla platí ještě o dalších zhruba 40 filmech vzniklých v Německu mezi lety 1933 až 1945. „Co se to děje s německými editory, že si v titulku ve svém editorialu pohrávají s nacistickým jazykem?“ reagoval na Twitteru novinář z deníku Bild Filipp Piatov.

Po vlně protestů, která se odehrála především na sociální síti Twitter, list Frankfurter Rundschau vydal prohlášení, v němž sdělil, že „původní titulek v našich novinách na téma výsledku izraelských voleb vzbudil kontroverze – a zcela oprávněně. Chtěli jsme poukázat na to, po kolikáté už bude v úřadu premiér Benjamin Netanjahu – a nevzali jsme do úvahy, že nacistický film s antisemitskou propagandou z roku 1940 Věčný Žid agitoval proti Židům. Frankfurter Rundschau se omlouvá za historickou amnezii.“ Poté byla alespoň v online článku změněna podoba titulku: Nejprve z „věčného Bibiho“ na „věčného Netanjahua“, jak vyšlo i v tištěném vydání, a nakonec na „nenahraditelného Netanjahua“.

Deník Frankfurter Rundschau ve své omluvě na jednom místě zmínil, že je „obvzláště složité“ najít slova, která nejsou spojena s antisemitismem. Na to reagoval německý novinář Alex Feuerherdt, který o tématu antisemitismu často píše: „Nemělo by být obvzláště složité používat slova, která nejsou kontaminována antisemitismem. To je totiž něco, co bychom od celonárodních novin očekávali.“ Feuerherdt ještě dodal, že jak samotný původní titulek, tak omluva, jen „poukazují na to, jak hluboko jsou antisemitské myšlenky zakořeněny“.

Film Věčný Žid (něm. Der Ewige Jude) je podle znalců takovým kouskem protižidovské štvavé propagandy, že ještě nebyl dosud žádným jiným snímkem překonán. Rovněž podle historiků je považován za součást propagandy, která měla „odlidštit nepřítele“, „znázornit lidi, kteří už ani lidmi nejsou“ a připravit společnost na tzv. konečné řešení židovské otázky a transporty. V období Třetí říše se promítal ve verzi pro dospělé a pro děti. (Dětská verze například neobsahovala rituální podřezávání dobytka.) Film běžel pod označením dokumentární, ale ve skutečnosti se jednalo o krajně tendenční kompilaci vytvořenou z různých materiálů: záběrů z polských ghett z roku 1939, která měla ukázat chudobu a přeplněnost; prosionistické záběry z Palestiny, které byly použity v jejich protichůdném smyslu; ukázky z hraných filmů a trikové záběry a také fotografie z nacistického Institutu pro studium židovské otázky. Sám jeho režisér o něm po skončení války podle portálu ČSFD řekl, že film je „negací všeho lidského a humánního“. Při jeho premiéře v listopadu 1940 však o něm hovořil jako o „symfonii odporu a hrůzy“.