Dnes je 15. 12. 2019
Zpravodajství
O projektu

Manifest proti „novému antisemitismu“ podepsalo na 300 francouzských osobností

26. 4. 2018, -rjw- |  Antisemitismus

PAŘÍŽ – Hlavním autorem manifestu proti „novému antisemitismu“, který vyšel 21. dubna vyšel v deníku Le Parisien, je Philippe Val, bývalý redaktor satirického časopisu Charlie Hebdo. Během necelého týdne manifest podepsalo přes 300 významných osobností politického, náboženského a kulturního života Francie. Znění manifestu zároveň vyvolává ostrou politickou diskusi. V posledních letech totiž probíhá ve Francii diskuse o tom, proč v zemi narůstá antisemitismus (jak dokládají počty antisemitských útoků včetně brutálních vražd) a v čem se tento antisemitismus liší od dřívějšího, rasového antisemitismu nebo konzervativně křesťanského antijudaismu (a tady se diskuse dostává na tenký led). Tento měsíc se pojem „nový antisemitismus“ etabloval knihou „Nový antisemitismus ve Franci“ (Le nouvel antisemitisme en France), v níž se k problému vyjadřují známí autoři jako Pascal Bruckner, Philippe Val nebo Luc Ferry.

Definicí, co se novým antisemitismem myslí, předložila ve své předmluvě Élisabeh de Fontenayová. Na rozdíl od „starého“ antisemitismu, s nímž se evropský kontinent jakžtakž vypořádal, se „nový“ antisemitismus podle autorů pojí s islámským radikalismem, tedy globálním jevem zasahujícím také Afriku, Asii i Ameriku. Evropská společnost je zaskočena z několika důvodů: tento antisemitismus nepřichází od „většiny“ bílých a (post)křesťanských sousedů, nýbrž od jiné menšiny: radikalizující se muslimské dělnické vrstvy.

„Nový antisemitismus“ – je nový?

A zde se autoři obracejí vůči levici, která podle nich má na situaci značný podíl viny. Levicové strany (zastávající širokou škálu postojů), zaměřující se na situaci voličů z chudých čtvrtí a problémy imigrantů z muslimských zemí, nevěnovaly dostatečnou pozornost rostoucímu islámskému extremismu. Důvodů je řada, jako hlavní však uvádějí antisionistické postoje (nejen) francouzské levice, které umožňují vydávat antisemitskou rétoriku za kritiku politiky státu Izrael a pragmatický fakt, že muslimští voliči židovské voliče prostě přečíslí. A pravicové strany, vystupují z konzervativních, sekulárně-liberálních či nacionalistických postojů (i zde existuje široká škála) proti rostoucímu vlivu muslimských voličů ve Francii, jsou přirozenými oponenty levicových stran.

Dochází tak k tomu, co autoři nazývají tragickým paradoxem: Zatímco koncem 19. století vystupovali levicoví autoři jako Émile Zola nebo Georges Clemencau na obranu židovských občanů, angažovali se v Dreyfusově aféře a bojovali proti bigotně konzervativnímu antisemitismu na pravici, jejich dědicové se nedokáží vypořádat s antisemitismem vlastních členů a příznivců. Tolik autoři knihy.

Dlužno dodat, že pravice za nastalé situace bere někdy Židy „pod ochranu“ rovněž z pragmatických důvodů: zbavuje se tím starých stigmat a – spravedlivých i nespravedlivých – obvinění z nacionalistického šovinismu a v době otevřené křesťansko-židovskému dialogu se už nemusí bát odlivu voličů z řad křesťanských konzervativců.

Manifest a jeho kontroverze

Manifest proti antisemitismu (více o něm přinese ZTIS zítra) vznikl jako bezprostřední reakce na smrt Mireille Knollové (†85), která byla 23. března brutálně zavražděna. Stalo se tak necelý rok po vraždě Sarah Halimiové (†65), jejíž jméno stojí v podtitulu knihy („Návrat aféry Sarah Halimiové“ – Retour sur l’affaire Sarah Halimi). Vraždy mají hodně společného: obě starší Židovky byly zavražděny muslimskými sousedy. Oběti a vrazi se navzájem dobře znali, zločinu předcházely výhružky. V prvním případě soud antisemitský motiv nejprve dlouho zpochybňoval, ve druhém vystoupil do popředí náboženský prvek (vrah křičel „Alláhu akbar“).

Necelý týden po zveřejnění podepsalo manifest přes 300 známých osobností a připojují se další. Mezi význačné signatáře patří bývalý prezident Nicolas Sarkozy (Republikánská strana), tři bývalí premiéři (z různých stran), bývalý primátor Paříže Bertrand Delanoë (Socialistická strana) či celebrity jako Charles Aznavour nebo Gerard Depardieu. Text patrně ovlivnil konečnou podobu výzvy třiceti francouzských imámů proti islámskému extremismu.

Text manifestu vyvolává kromě pozitivních ohlasů také vlny kritiky: Část představitelů francouzských muslimů manifest označila za „nespravedlivý a bláznivý“. Komentátor Daniel Mermet (Là Bas) autory obvinil, že nahradili někdejší představu o „žido-bolševicích“ novým spojením „islamo-levičáci“. Jinými slovy, obvinil je z antisemitismu. Nikoli ovšem starého, předpokládajícího zločinné spolčení bolševiků a Židů, ale „nového“, v němž údajně Židy nahradili vyznavači jiného semitského náboženství: muslimové.