Dnes je 10. 7. 2020
Zpravodajství
O projektu

Italský malíř ztvárnil legendu o Židech vraždících křesťanské děti

15. 4. 2020, -rjw- |  Antisemitismus

ŘÍM – V březnu předvedl známý italský malíř Giovanni Gasparro svůj nejnovější obraz: umučení Šimona z Trentu. Oživil tak pozdně středověkou legendu o nevinném dítěti rituálně zavražděném Židy. Souvislostem díla – mimo jiné s fake news, ultrakonzervativními katolickými kruhy i koronavirem – věnujeme delší článek. Giovanni Gasparro (*1983) je italský katolický malíř, který má rád barokní styl. Na jeho obrazech jsou světci a světice v okamžicích extáze, ponoření do hluboké modlitby, nebo naopak čelící pokušení. Často se na nich objevuje velké množství rukou, pomáhajících nebo zraňujících, silné emoce, trpící Ježíš a mučedníci. Ačkoli nemaluje jen náboženské obrazy, právě ty mu získávají ocenění a zakázky ze strany Římskokatolické církve (výzdoba basiliky v Aquile ).

Dlouho připravovaný skandál?

Dne 24. března zveřejnil na svém facebookovém profilu obraz „Mučednictví svatého Šimona z Trentu skrze židovskou rituální vraždu“ (Martirio di San Simonino de Trento, per omicidio rituale ebraico).
Téměř okamžitě se strhlo to, co autor musel očekávat: bouřlivá diskuse o tom, jaké jsou jeho motivy a zda znázornění legendy je nebo není antisemitské. Příspěvek byl opakovaně nahlášen jako násilný, potenciálně pedofilní, urážlivý a antisemitský. Autor a jeho příznivci si (opět nepřekvapivě) stěžovali na omezování svobody uměleckého projevu: kdyby šlo o dílo otevřeně sexuální, prošlo by, argumentovali. Je ale otevřeně náboženské, a proto má v dnešní době problémy.

Jeho facebookový profil nebývale oživl, přilákal nové návštěvy a diskuse pod články o díle překypují antisemitskými výlevy i agresivními a vulgárními útoky vůči umělci. V necelých osm tisíc komentářů pod fotografiemi obrazu lze najít především emoce, od varování křesťanských sionistů, že pokud se nesmíří s těmi, které si vyvolil Bůh, stihne ho strašlivý trest, po zděšení nad „celospolečenskou cenzurou“, která je vůči nepochopenému umělci uplatňována. Takže: Oč tady jde?

Legenda a její zobrazení

Dne 24. března 1475 došlo ve městě Trentu neboli Tridentu (v letech 1545-1563 se zde konal slavný církevní koncil) k tragédii jedné rodiny: ztratil se tříletý chlapeček Simon. O několik dní později, na velikonoční pondělí, bylo jeho tělo, nesoucí stopy brutálního násilí, nalezeno židovským kuchařem Seligmanem ve sklepě místní židovské rodiny. Sklep údajně sloužil jako rituální lázeň (mikve). – Domácí (rovněž Židé) nález oznámili úřadům. Následně byli členové všech tří židovských rodin z Trentu zatčeni a vyslýcháni za použití mučení. Přiznali se pak nejen k vraždě dítěte, ale i k tomu, že při ní šlo o krvavou úlitbu, provedenou z nenávisti vůči křesťanství. Všichni muži byli upáleni na hranici, ženy byly na přímluvu papeže Sixta VI. osvobozeny (mj. s odůvodněním, že se nemohly náboženských obřadů jakožto mužské domény v judaismu účastnit).

Co vlastně za zločinem stálo, se už zřejmě nikdy nedovíme. Mohl to být čin sadisty, který využil protižidovských nálad k odpoutání pozornosti. Podle záznamů se ve městě krátce přes Simonovým zmizením zdržoval potulný františkánský mnich Bernardine de Feltre, který zde pronesl ohnivé kázání nejen proti Židům obecně, ale i proti přítomnosti Židů v Trentu. Samozřejmě, nabízejí se i varianty jako osobní msta rodičům dítěte, nebo snaha dostat Židy z města. S jistotou odpadá jen ta varianta, která dala vznik kultu umučeného děťátka: židovská rituální vražda.

I kdybychom předpokládali, že vrahem byl někdo z místních Židů a v době uplatňování kolektivní viny schoval mrtvolu k někomu ze souvěrců, nebo dokonce ve vlastním sklepě, nebyla by to vražda rituální. Mrtvola a krev v domě, natož mikve, jdou proti veškerým rituálním předpisům judaismu, pomineme-li, v jakém rozporu vůči judaismu je vražda.

Událost ale udeřila na citlivou strunu a dala vznik kultu „Nevinného Šimonka“. Měla v tom ostatně předchůdce i následovníky. Podobně byli prý zavražděni i další „dětští mučedníci“: William z Norwiche (1132-1144), Harold z Glouchesteru (z. 1168), Werner z Oberwechselu (1271-1287), Hugo z Lincolnu (z. 1255) a další.

St. Simonino bývá zobrazován jako barokní „putti“, buclaté děťátko, obvykle světlovlasé (pozitivně vnímaná světlá kontrastuje vůči temně zbarveným vrahům). Na obrazech bývá zachyceno mučení, přibližně odpovídající vynuceným výpovědím: Skupina mužů drží nahé dítě v poloze připomínající ukřižovaného Ježíše. Drží hřebíky, kladivo a kleště – nástroje Ježíšova umučení –
případně i nože, a jeví zájem zvláště o hošíkovo pohlaví. Zejména z toho zachycují krev do misky, v níž dítě buď stojí nebo ji má mezi rozkročenýma nohama. Pokud má na sobě bederní roušku, opět se jeden ze zločinců právě blíží, aby mu ji strhl. – To jsou vzory, jejichž inspirace na obraze z roku 2020 zřejmá.

Obraz a jeho souvislosti

Také na Gasparrovo ztvárnění představuje sadistické týrání dítěte v poloze ukřižování. Nejvýrazněji vystupuje plačící tvář a chlapečkův penis, na který už se chystají kleště a hřeby. Na krev už se chystá drahocenná nádoba a dvě mísy. Z šerosvitu vystupují rozšklebené a chechtající se tváře, z pozadí září světla sedmiramenného svícnu. Mezi pachateli je i tmavovlasá žena, připravená bodnout; v uchu má náušnici ze zlaté mince. Podobně jako na obraze od Giuseppe Albertiho je Simonino zároveň škrcen pásem bělostné látky.

Zobrazení Židů je přehlídkou křivých nosů a štrajmlů, jarmulek, pejzů. Jak upozorňují historik Gadi Luzzatto Voghera a novinářka Ester Moscati, jde o anachronismus: Židé koncem 15. století takové oděvy nenosili. Takové, nebo jim podobné oděvy lze ale spatřit v dnešních ultraortodoxních čtvrtích. Stará krevní pověra o Židech dychtících po křesťanské krvi se tak může snadno spojit se současnými Židy z Brooklynu nebo Mea Šearim.

Na to upozornili představitelé italských židovských obcí, Liga proti hanobení (Anti-Defamation League) a Centrum Simona Wiesenthala, jehož zástupce se v této věci obrátil přímo na vatikánského státního sekretáře kardinála Pietra Parolina. – Za naléhavostí, která z dopisu zaznívá, není v první řadě estetika Gasparrova obrazu. Je to vědomí, že ke zveřejnění došlo ve dnech, kdy italská společnost prožívala děs z narůstajících úmrtí na mor naší doby – koronavirovou pandemii – a začaly se objevovat první „covid fake news“.

Obraz má ale své místní, italské a církevní souvislosti: Simon z Trentu se nikdy nestal kanonizovaným svatým. Loni v prosinci Diecézní muzeum v Tridentu uspořádalo dokonce za podpory církve výstavu s názvem „Vytvoření viníka“, která poukazovala na falešná obvinění, stojící za lokálním kultem. A tato výstava kromě odsouzení antisemitismu celé téma aktualizovala upozorněním na nebezpečnost konspiračních teorií a fake news. – Je vysoce pravděpodobné, že malba (zveřejněná na výročí Šimonovy smrti) byla odpovědí na tuto akci. Po ní měla 3. dubna přijít konference s názvem „Vytvoření viníka a skrývání nevinného – případ Šimona z Trentu“, která se měla konat 3. dubna, ale kvůli pandemii Covid-19 byla zrušena. Připravoval ji kněz Francesco Ricossa, který se obhajobě kultu údajného „mučedníka“ dlouhodobě věnuje a pořádá „vzdělávací“ akce na jeho podporu minimálně od roku 2017.

Šimon z Trentu ovšem nepatří mezi kanonizované světce. Dostalo se mu pouze blahořečení za papeže Sixta V. (1588), který jej též určil za patrona obětí únosů a mučení. Ze seznamu mučedníků „Martyrologium Romanum“ jej nechal vyškrtnout papež Pavel VI. v roce 1965. Bylo to v období Druhého vatikánského koncilu, kdy vznikly encykliky „Nostra Aetate“ jež znamenala rozchod s antijudaismem a krok k dialogu mezi Židy a křesťany. V soudobém římskokatolickém kalendáři jeho svátek nefiguruje.
Kdo se tento kult ale snaží zachovat (resp. obnovit), jsou ultrakonzervativní příznivci tzn. tridentského kalendáře a rituálu (odvozeno od zmíněného církevního koncilu). Ti zároveň odsuzují takové jevy, jako je ekumenická spolupráce církví, mezináboženský dialog a jakékoli snahy o změnu církevních postojů např. v oblasti rodinného práva. Právě v médiích a publikacích z těchto kruhů se lze ovšem dočíst o nejrůznějších spiknutích, která prý ovládají svět: oblíbení jsou ilumináti, zednáři (o jejichž vazbách na Židy se spíše naznačuje, viz níže citovaný článek), propojení někdy s New World Order, jindy Bilderbergem a různými dalšími existujícími či domnělými organizacemi a lobby. Není pochyb, že výstava Diecézního muzea v Trentu mířila i proti těmto tendencím mezi ultrakonzervativce.

Svědčí o tom i podpora, jíž se panu Gasparrovi dostalo od krajně konzervativních médií píšících v italštině a španělštině. Jako „odvážnému malíři, který dává svůj talent do služby katolického náboženství a jeho svatých proti judaizační tendenci“ mu projevilo solidaritu Radio Spada v článku, který za encyklikou Nostra Aetate vidí zednářské rejdy. – A malíř článek s mottem „Mariinu věřme vidu, zavrhnouce lež nectných Židů“ (úryvek tridentské liturgie) sdílel na svém facebookovém profilu.