Židovský
tiskový a informační servis

Pár posledních měsíců prožíváme soustředěnou snahu prosadit, aby Mezinárodní olympijský výbor vyhradil při zahajovací ceremonii jednu minutu ticha na paměť izraelských sportovců, který byli zavražděni – nikoli zabiti, ale zavražděni – při mnichovských hrách roku 1972. Letošní olympiáda v Londýně potrvá 17 dní. To znamená 24 480 minut. Ačkoli ti, kdo podepsali petici, žádají jen jedinou z těchto minut, že zřejmé, že jejich úsilí nikam nepovede. Než se zamyslíme nad tím, proč MOV klade tak zásadní odpor, připomeňme si, co se před čtyřiceti lety v Mnichově stalo. Když se olympiáda vrátila roku 1972 do Německa, německá vláda usilovala o to, aby ani náznakem nepřipomínaly berlínské hry v roce 1936, které se vyznačovalo těžkou rukou nacistického militarismu. Němci chtěli, aby to byly „Šťastné hry“. Nepočítalo se s bezpečností – když si sportovci zapomněli identifikační odznak, bez zábran přeskočili plot kolem olympijské vesnice. Všechno mělo být uvolněné. Němci měli novou tvář, a tu chtěli ukázat světu.

Izraelským sportovcům na olympijských hrách v Londýně zatím štěstí příliš nepřeje. Tenistka Šachar Peerová podlehla světové trojce Marii Šarapovové v prvním kole ženských singlů ve Wimbledonu. Peerová po zápase prohlásila, že „ze sebe vydala to nejlepší a bojovala do poslední výměny“. Skutečně věřila, že může zvítězit. I přes porážku si však podle vlastních slov užila každou minutu a je vždy velmi hrdá, že může ve světě reprezentovat Izrael. Smutnější osud měla na hrách čtyřiadvacetiletá rozená Ukrajinka Valerie Maksiutová, která dvakrát spadla z kladiny, při závěrečném doskoku navíc ztratila rovnováha a dopadla na záda. Šokovaná Maksiutová pouze řekla, že pracovala velmi tvrdě, aby se na olympiádu dostala, a nedokáže si nastalou situaci vysvětlit. „Je to to největší zklamání, které jsem kdy v životě zažila,“ prohlásila Maksiutová. Ani v plavání nebyli izraelští olympionici úspěšní. Jaakov Turmakin, který získal dvě medaile na evropském šampionátu, skončil na olympiádě až na 24. místě. Podobně se vedlo i Nimrodu Šapirovi Bar-Or, ani tomu se nepodařilo probojovat se do semifinále. Izraelský reprezentant v badmintonu Miša Zilberman prohrál se soupeři Derekem Wongem i s Janem O. Jorgensenem. Judisté Pollack a Aršanski dopadli podobně jako izraelští plavci, ani jim se nepodařilo během prvních dvou dní soutěže postoupit dále.

Arabské státy se chopily příležitosti a izraelskou účast na olympijských hrách v Londýně 2012 představily ve velmi negativním světle. Během zahajovací ceremonie dva renomovaní sportovní komentátoři stanice Al-džazíra Júsuf Saif a Isám Šamali podávali informace o každém týmu, jak se postupně objevovaly na stadionu. Při vstupu izraelského týmu oba ztichli a Shamali pouze poznamenal: „Ti si to nezaslouží.“ Arabská přezíravost byla znatelná již při prvním večeru, kdy libanonští judisté odmítli trénovat na stejných matracích jako izraelský tým a nutili organizátory her, aby oba týmy oddělily plentou. Rozhořela se též debata o bojkotu izraelských sportovců, podle zpráv o něm uvažovalo i Alžírsko, ačkoli vedoucí olympijského výboru Rašid Hanifi na tiskové konferenci popřel, že by alžírská vláda vydala sportovcům podobné instrukce. Bojkot izraelských sportovců není ničím novým, například v roce 2004 se íránský judista Araš Mirasmaeili odmítl postavit Izraelci Udi Waxovi s odůvodněním, že je „solidární s palestinským utrpením“. V Íránu se vláda rozhodla upravit přímý přenos ze zahájení olympijských her, takže diváci ani izraelskou delegaci neměli možnost vidět. Islamisté tento krok odůvodnili „neslušným vzhledem“ izraelských sportovkyň. Mnoho Íránců se ale na přenos dívalo přímo přes satelit a protestovalo proti zkrácenému záběru íránského týmu. Obvinili britského režiséra, že záměrně rychle sklouzl kamerou na jiný tým.

V posledních dnech opět pokračuje ostřelování izraelského území v blízkosti pásma Gazy ovládaného Hamásem. V pátek (27.7.) dopadly na zemědělská pole v jižním Izraeli dvě rakety. Palba z pásma Gazy pokračovala i přes víkend, během soboty (28.7.) dopadly dvě rakety u jihoizraelského města Sderot a v noci na neděli byly vystřeleny další dvě rakety. Během víkendu tedy na území Izraele dopadlo celkem šest raket typu Kasám. Při střelbě byla zraněna devětadvacetiletá žena, když utíkala do krytu. Jiná zranění ani škody na majetku zatím hlášeny nebyly. I v minulém týdnu byl Izrael ostřelován, v blízkosti města Aškelon pak s úspěchem použil svůj mobilní systém obrany Železný štít, určený proti střelám krátkého doletu, jež je schopen rakety zachytit a během letu zneškodnit.

Republikánský kandidát na příštího prezidenta Spojených států amerických Mitt Romney navštívil na konci minulého týdne Izrael. V neděli pak vystoupil s projevem, během nějž mimo jiné označil Jeruzalém za hlavní město Izraele. Svou řeč věnoval hlavně otázce Íránu. Prohlásil mimo jiné, že aby člověk považoval popírání holocaustu či hrozby íránských vůdců, že vymažou Izrael z mapy světa, za pouhý rétorický exces, musí být přinejmenším naivní. Podle Romneyho testuje Teherán státy světa, kdo se postaví proti íránské agresi a kdo raději stočí pohled jinam. Amerika, vzkázal Romney Izraeli i Íránu, se stranou dívat nehodlá. Současně ani neporuší svůj loajální vztah k Izraeli. Republikánský prezidentský kandidát dále citoval Menachema Begina: „Pokud nepřítel židovského lidu tvrdí, že nás chce zničit – věřme mu. Viděli jsme hrůzy historie (…) a bylo by hloupé nevzít íránské vůdce za slovo. Nakonec jde o produkty radikální teokracie.“ Romney ještě dodal, že bezpečnost Izraele je i americkým zájmem a vzájemná spolupráce obou zemí je navíc založena i na hodnotách, které oba státy sdílí.