Židovský
tiskový a informační servis

Švédské židovské organizace volají po odvolání Sonji Abrahamssonové, externí zaměstnankyně švédské vládní agentury VisitSweden, která propaguje Švédsko jako turistickou destinaci. Sedmadvacetiletá Abrahamssonová je jedním z hostujících „tweeterů“, kteří na oficiálním twitterovém profilu agentury @Sweden sdělují své dojmy a zážitky, jež mají zaujmout potenciální návštěvníky země. V úterý (12.6.) začala Abrahamssonová na Twitteru rozpřádat úvahy na téma, jak poznat židovského muže. Podle deníku The Times of Israel se přitom dopustila nevybíravých a značně vulgárních narážek na tradiční rituál obřízky. Odtud přešla k obecnému konstatování, že poznat Žida je těžké, což komentovala slovy „v nacistickém Německu jim dokonce museli přišívat na oblečení hvězdy, aby si je poznali.“ Tyto příspěvky vyvolaly bouřlivé a vesměs odmítavé reakce čtenářů. Abrahamssonová se vzápětí omluvila s tím, že nepředpokládala, že by její slova mohla kohokoli urazit.

Značný rozruch způsobila ve Francii otázka, jež byla položena při zkoušce studentům medicíny pařížské Diderotovy univerzity. Tamní profesor Christophe Oberlin se mediků otázal, zda lze izraelský vojenský zásah v Gaze během operace Lité olovo, kdy při bombardování zahynulo 22 členů téže rodiny, označit za „genocidu“. Proti sugestivně položené otázce se ohradila zastřešující židovská organizace Francie CRIF, podle níž otázka představuje zřejmé podněcování nenávisti vůči Izraeli a porušení akademické neutrality. Totéž soudí i rektor univerzity Vincent Berger. Otázka podle jeho vyjádření „obsahuje politováníhodný kontroverzní postoj, který stojí v rozporu s neutrální a sekulární povahou vysokoškolského vzdělávání“. Rovněž děkan lékařské fakulty Benoit Schlemmer vyslovil nad incidentem politování a dodal, že sdílí legitimní pobouření, jež tato otázka vyvolala. Unie židovských studentů ve Francii, již pobouřila i skutečnost, že dotyčný profesor neumožnil studentům vyjádřit veřejně svůj nesouhlas s tímto zavádějícím ideologickým tvrzením, nyní vybízí vedení univerzity, aby profesora Oberlina předvolalo k vysvětlení svého jednání.

V průzkumu vztahu Norů k Židům zodpovědělo 38% respondentů kladně na otázku, zdali souhlasí s tvrzením, že Izraelci zacházejí s Palestinci podobně jako nacisté s Židy. Čtvrtina dotazovaných se dále domnívá, že Židé využívají památky holocaustu pro svůj vlastní prospěch, a podle 26% z nich se Židé „považují za lepší než druzí“. Průzkum iniciovalo Centrum pro studium holocaustu a náboženských menšin se sídlem v Oslu a zúčastnilo se ho přes 1500 respondentů. Ve zprávě k průzkumu centrum nicméně uvedlo, že „závažné“ předsudky vůči Židům zastává 12% populačního vzorku a že obecné rozšíření antisemitských postojů v Norsku lze pokládat za omezené, neboť odpovídá zhruba náladám veřejnosti v Británii, Nizozemí, Dánsku či Švédsku. Více než tři čtvrtiny těch, kteří dali v průzkumu najevo protižidovské postoje, současně podle sebraných dat zastává podobný přístup k muslimům.

Bülent Yilrdim, vedoucí turecké islamistické nevládní organizace Nadace pro lidská práva a svobody (IHH), je ve své zemi stíhán pro podezření ze spolupráce se sítí Al Káida. Státní žalobci jej podezírají z převodu finančních prostředků na účty vedené členy tohoto mezinárodního teroristického hnutí. IHH mohla fungovat jako prostředník, zajišťující anonymitu původního dárce. Informaci o tomto případu dnes zveřejnil internetový server Světového židovského kongresu s odvoláním na turecký deník Hürriyet. IHH je vlastníkem tří lodí, jež se před dvěma lety v rámci tzv. „flotily svobody“ pokusily prolomit izraelskou námořní blokádu pásma Gazy. Jedna z těchto lodí, Mavi Marmara (oficiálně registrovaná na Komorách) se stala dějištěm střetu izraelské pobřežní stráže s demonstranty, z nichž devět přišlo o život. Tento incident se stal impulsem k hluboké krizi v turecko-izraelských vztazích.

Jak informoval časopis Nature, maďarské Centrum pro lékařský výzkum hodlá prošetřit genetickou laboratoř Nagy Gén, u níž si maďarský zákonodárce z extrémně pravicové strany Jobbik nechal vystavit certifikát, osvědčující jeho „rasovou čistotu“. Certifikát se již v květnu objevil na pravicových webových stránkách a vzbudil bouři negativních ohlasů v maďarských médiích. V návaznosti na skandál odstoupil od společnosti také jeden z jejích finančních partnerů, trojnásobný držitel olympijské zlaté medaile za vodní pólo a člen prominentní židovské rodiny Tibor Benedek. Centrum pro lékařský výzkum (ETT), které je poradním orgánem maďarské vlády pro zdravotní politiku, označilo certifikát za „profesionálně pochybený, eticky nepřijatelný a ilegální“. Certifikát totiž porušuje omezení zakotvené v zákoně o genetice z roku 2008, dle něhož smí být genetické testování prováděno výhradně ze zdravotních důvodů. Proti postupu Nagy Génu se ohradila i další profesní sdružení. Například podle ředitele Institutu genetiky na Maďarské akademii věd Istvána Raska nemůže podobný genetický test prokázat etnický původ. „Je to naprostý nesmysl a celá záležitost může značně poškodit profesi klinické genetiky,“ prohlásil Rasko.

Bernard Wasserstein, britský historik působící na universitě v Chicagu, předkládá ve své nové knize „On the Eve“ („V předvečer“) detailní portrét evropské židovské komunity na samém sklonku předválečného období. Meziválečná léta, v kontrastu s následující hrůzami nacistické perzekuce, bývají často pokládána za éru klidu a pokojného rozkvětu evropské židovské komunity, plně začleněné do prosperující demokratické společnosti. Wasserstein však předválečné židovstvo ukazuje jako společenství čelící hluboké vnitřní krizi, rozdělené na mnoho politických, náboženských a světonázorových frakcí a vystavené vážné demografické hrozbě. S využitím velkého množství historických údajů a statistických dat autor dokazuje, že zejména ve vyspělých zemích podíl židovského obyvatelstva v předválečných desetiletích prudce klesal vlivem velkého počtu smíšených manželství, radikální asimilace a emigrace. Mnoho praktikujících ortodoxních Židů, vesměs příslušníků nižších vrstev, využilo liberálnějšího prostředí po první světové válce k odchodu do USA, zatímco sionističtí aktivisté ve velkém odcházeli do tehdejší Palestiny. Tyto základní trendy způsobily, že Evropa postupně přicházela o životaschopné jádro židovské komunity. Jakým konkrétním směrem by tato situace vyústila, však není možné zjistit – nastolen nacionálněsocialistického režimu v Německu znamenalo radikální zásah, který zcela znemožnil pokračování přirozeného historického a demografického vývoje.

Starosta Lvova Andrij Sadovij v neděli (10.11) popřel, že by v jeho městě vzkvétal antisemitismus. V rozhovoru s novináři mimo jiné prohlásil, že „antisemitismus tu nikdy nebyl a nikdy nebude“. Lvov se stal předmětem zájmu světových médií v souvislosti s probíhajícím mistrovstvím Evropy ve fotbale, které se odehrává mimo jiné právě zde. Halič, jejímž je Lvov historickým centrem, bývá často označována za centrum ukrajinského nacionalismu. Mnoho místních obyvatel také sympatizuje s hnutím banderovců, kteří za druhé světové války na straně německého wehrmachtu bojovali proti Rudé armádě. Tato partyzánská organizace však byla proslulá i krajním antisemitismem a přímo se podílela na vyhlazování ukrajinských Židů. Lvovská radnice se také právě chystá začít udělovat Cenu Stěpana Bandery, určenou osobám, které „napomohly rozvoji ukrajinské státnosti“. Nejvíce kritiky však vzbudily restaurace záměrně využívající historických a antisemitských stereotypů (informovali jsme o nich minulý týden). Starosta Sadovij však veškerá obvinění odmítá, restaurace jsou podle něj „jen turistické atrakce“.