Židovský
tiskový a informační servis

Tři nové knihy přeložené z hebrejštiny, izraelská účast na veletrhu Svět knihy, animovaný film na festivalu v Třeboni i vystoupení izraelského dirigenta jsou události, které v oblasti izraelské kultury čekají Českou republiku v nadcházejícím květnu. Na třeboňském festivalu ANIFILM přijede režisérka Sivan Kidron představit svůj snímek Plejtvák obrovský, jímž se zapojí do zde probíhající mezinárodní soutěže krátkých animovaných filmů. Na Pražském jaru vystoupí 15. května světoznámý dirigent a klavírista izraelského původu Daniel Barenboim, pod jehož taktovkou se v Obecním době přestaví koncert vídeňských filharmoniků.

V Izraeli se pravděpodobně schyluje k předčasným volbám, a to kvůli takzvanému Talovu zákonu, který se týká účasti ultraortodoxní komunity v armádě. Termín voleb sice dosud není znám, hovoří se ovšem o polovině srpna, září či dokonce říjnu. Podle průzkumu publikovaného serverem Ynet by vítězem co do počtu hlasů byl vládnoucí Likud, který by mohl získat až 30 křesel oproti současným 27. Oslabil by naopak Liebermanův Jisrael Bejtejnu (Izrael náš domov), který by podle průzkumu získal 13 křesel v Knesetu oproti současným 15, a propad by čekal nejsilnější opoziční stranu Kadima, která by pravděpodobně získala pouhých jedenáct křesel (přitom v současnosti představuje se svými 28 poslanci nejsilnější frakci izraelského parlamentu).

Dvaaosmdesátiletý norský sociolog profesor Johan Galtung, který je označován za „otce mírových studií“, přednáší na univerzitě v Oslu a publikuje řadu článků ve vědeckých periodikách, se stal terčem veřejné kritiky pro své antisemitské a antiizraelské výroky. Ty zazněly během jeho přednášky otevřené pro veřejnost a zopakoval je později i v článku publikovaném v norském tisku. Galtung například prohlásil, že existuje spojení mezi izraelským Mosadem a norským nacionalistou Andersen Breivikem, který na konci července 2011 spáchal sérii teroristických útoků, při nichž přišlo o život 93 lidí a sto dalších bylo zraněno. Galtung svá tvrzení podložil „argumentem“, že Breivik byl ve spojení s organizací svobodných zednářů, jež má židovské kořeny. Breivikovo spojení s Izraelem se podle něj uskutečňovalo přes Mosad, který jej údajně instruoval.

Pokud se někdo aktivně účastní humanitární pomoci pro třetí svět, nemůže být antisemita. Alespoň toho názoru byl italský soud, který s podobným odůvodněním zprostil viny italského karikaturistu a levicového aktivistu Vaura Senesiho. Tento kreslíř, který patří k protiizraelským aktivistům a chtěl se zúčastnit i nedávné „flytily”, ovšem úřady jej nepustily na palubu letadla, publikoval před čtyřmi lety v levicovém listu Il Manifesto karikaturu zobrazující italskou političku Fiammu Nirensteinovou, která je židovského původu, jako obludu se židovskou hvězdou na prsou a několika fašistickými symboly. Pod obrázkem je nápis Fiamma Frankensteinová.

V těchto dnech vychází v Americe nová kniha bývalé ministryně zahraničí Spojených států amerických Madeleine Albrightové. Memoáry s titulem „Prague Winter: A Personal Story of Remembrance and War, 1937–1948“ (Pražská zima: Osobní vzpomínky a válka, 1937–1948) odhalují mnoho nových faktů ze života této slavné političky, mimo jiné i to, že mezi lety 1942 a 1944 bylo přinejmenším 25 členů její rodiny deportováno do ghetta Terezín, žádný z nich však válku nepřežil. Albrightová také píše, že jí o jejích židovských kořenech a o rodinné tragédii rodiče nikdy nevyprávěli. Narodila se roku 1937 v Praze jako Marie Jana Korbelová a v roce 1939 emigrovala s celou rodinou do Londýna. Byla vychovávána jako katolička, později jako členka episkopální církve. Ve článku publikovaném v listu The Washington Post Albrightová vypráví o bolestném odhalování vlastní minulosti, procházení řady krabic s rodinnými dokumenty i nalezení nepublikovaného romány jejího otce, diplomata Josefa Korbela, který byl za druhé světové války členem exilové vlády a řídil vysílání londýnského rozhlasu.

Amr Moussa, který je v současné době favorizovaným kandidátem na post egyptského prezidenta a deset let zastával funkci ministra zahraničí ve vládě svrženého Husního Mubaraka, se během nedělního (1.5.) předvolebního shromáždění na jihu Egypta vyjádřil i k dlouho diskutovaným dohodám mezi Izraelem a Egyptem uzavřeným v září 1978 v Camp Davidu. Tyto dohody označil za „mrtvý a pohřbený“ dokument, který patří do historie, a to už proto, že jeden z jejích článků hovoří o založení nezávislého palestinského státu. Bývalý ministr zahraničí ovšem na rozdíl od většiny egyptské populace v zásadě rozlišuje mezi výše zmíněnými dohodami a izraelsko-egyptskou mírovou smlouvou (1979), i když k ní zaujímá kritický postoj. Během své návštěvy západního Egypta před dvěma týdny nicméně Moussa o dohodách z Camp Davidu hovořil jako o „inkoustu na papíře, jehož platnost již vypršela“, aniž by od sebe oddělil články pojednávající o Palestině a ty, které hovoří o Izraeli.