Židovský
tiskový a informační servis

Podle zprávy vydané Kantorovým centrem pro studium současného evropského židovstva klesl za uplynulý rok počet útoků proti Židům o 27 procent (z 614 na 446). Vzrostla ovšem závažnost útoků na židovský majetek i brutalita násilných incidentů. Největší počet takových útoků se objevil ve Francii (zde monitorováno 114 případů), následované Velkou Británií (105 útoků). Nejvíce incidentů bylo zaměřeno proti jednotlivcům (42 procent), pět procent případů ovšem zahrnovalo užití střelné zbraně. Synagogy se staly terčem útoků ve 20 procentech případů, zatímco vandalské zneuctění hřbitovů představuje 14 procent a útoky na židovské školy a komunitní centra 6 procent případů. Zpráva konstatuje, že nejčastěji vycházejí útoky od mladých islamistů, zpravidla z přistěhovaleckých rodin, a od stoupenců extrémně pravicových hnutí. Prostorem, kde rasismus a antisemitismus bují nejvíce, se stává internet a sociální sítě, uvedla zpráva.

Po letech ohnivých debat rozhodlo městské zastupitelstvo ve Vídni, že přejmenuje ulici nesoucí až dodnes jméno někdejšího primátora Karla Luegera, známého ve své době pro veřejně hlásané antisemitské názory. Lueger stál v čele Vídně v letech 1897–1910 a město zmodernizoval, současně je však považován za jednoho ze zakladatelů moderního antisemitismu. Lueger rovněž prosazoval rasistickou politiku vůči neněmeckým obyvatelům Rakouska-Uherska. Jeho protižidovské názory inspirovaly také Hitlera, jenž ve Vídni žil mezi lety 1907–1913 a Luegera velmi obdivoval. Proti přejmenování ulice na Universitätsring, odkazujícímu na zde sídlící hlavní budovu univerzity, se vyslovila pouze krajně pravicová Svobodná strana Rakouska, představitelé židovské obce krok naopak uvítali. I po přejmenování zde však zůstane Luegerův pomník.

V Basileji, městě s dvoutisícovou židovskou komunitou a významnou sionistickou minulostí, byla tento týden nová ortodoxní synagoga. Stalo se tak poprvé po 83 letech. Zásluhu na tom má hnutí Chabad, jehož rabín Zalmen Wishedski bude synagogu vést. Rozpačité hlasy se však ozvaly z vedení basilejské židovské obce. Joel Weill, její předseda, vyjádřil obavu, že otevření nové synagogy může obec rozštěpit – věřících účastnících se bohoslužeb je ve městě jen tisícovka a stále ubývají. Basilej je městem, jež má v novodobé židovské historii výsostné postavení. Právě zde se odehrál v roce 1897 první sionistický kongres a Theodor Herzl si v souvislosti s jeho konáním poznamenal do deníku: „V Basileji jsem položil základy židovskému státu.“

Při dramatickém čtvrtečním hlasování se izraelské konzervativní hnutí Masorti rozhodlo, že bude přijímat jako rabíny rovněž osoby otevřeně homosexuální orientace. Schechterův rabínský seminář, který je s hnutím spojený, bude od příštího roku přijímat mezi své studenty také gaye a lesby, aby je připravil na duchovní dráhu. Izraelská odnož konzervativního judaismu se tak připojila k americkým stoupencům hnutí Masorti, kteří k podobnému kroku přistoupili před několika lety; diskuse o tom se však vedla celé desetiletí a nalézt shodu rozhodně nebylo jednoduché. Konzervativní proud judaismu, který představuje jakousi střední cestu mezi ortodoxií a reformním liberálním judaismem, totiž dbá přísněji než liberální proudy na dodržení halachy. Neshoda mezi americkou a izraelskou větví Masorti dokonce svého času hrozila rozštěpením hnutí. Rabi Mauricio Balter, který izraelskému konzervativnímu hnutí předsedá, je s rozhodnutím rabínského shromáždění spokojen. „Je to krok správným směrem. Všichni jsme byli stvořeni k obrazu Božímu, a jako takoví jsme si rovni. Vždycky jsem tvrdil, že bychom gaye a lesby měli přijmout mezi sebe,“ řekl deníku Haaretz.

Izraelský premiér se již podruhé v řadě probojoval do prestižního žebříčku nejvlivnějších osobností, který každoročně sestavuje časopis TIME a v němž se objevují lidé, kteří „inspirují, představují výzvu či mění svět“. Letos se tam objevil například po boku amerického prezidenta Obamy, německé kancléřky Angely Merkelové, ale také íránského ajatolláha Aliho Chameneího či syrského prezidenta Bašara Asada. Jeho medailon obsahující zdůvodnění této volby napsal pro časopis TIME šéf klubu republikánů americké Sněmovny reprezentantů Eric Cantor. Zdůraznil zejména schopnosti izraelského lídra obracet pozornost mezinárodního společenství k íránské hrozbě, která podle něj visí nejen nad Izraelem, ale i nad Amerikou a celým světem. Netanjahu je zde popsán jako „silný a rozhodný vůdce“, který „nyní, v období povážlivé mezinárodní nestability a v atmosféře sílícího nebezpečí, dokázal přesvědčivým a dobře zdůvodněným způsobem poukázat na jednu z nejzávažnějších hrozeb, jimž svět nyní čelí“. Netanjahu je ve sloupku označen za vhodnou vůdčí osobnost Izraele i za patřičného partnera Ameriky v této nelehké době.