Židovský
tiskový a informační servis

Rada bezpečnosti Organizace spojených národů dnes na svém odpoledním jednání jednomyslně odsoudila nedávné útoky na izraelské diplomaty v Indii a Gruzii. Jedná se o první oficiální prohlášení rady, v němž se odsuzuje násilí proti Izraeli, přijaté od roku 2005. Konec „dlouhých sedmi let mlčení“ přivítal izraelský velvyslanec při OSN Ron Prosor. „Jednomyslné odsouzení útoků proti Izraeli as jeho občanům je prvním krokem v boji proti teroru. Věřím, že od této chvíle začne Rada podnikat aktivní kroky, jež budou s to zabránit opakování podobných akcí v budoucnu.“ Hlasování v Radě bezpečnosti jsou oficiální reakcí tohoto vrcholného orgánu OSN na problémové situace, při nichž dochází k porušování zásad spojených národů. často však nepřímo odrážejí i politické preference a spojenecké závazky trvalých či dočasných členů rady.

Izraelská Národní knihovna včera (22.2.) zveřejnila na svých internetových stránkách dopis, který napsal těsně před svou sebevraždou rakouský židovský spisovatel Stefan Zweig. Autor, pokládaný za jednoho z nejvýznamnějších romanopisců dvacátého století, si vzal spolu se svou manželkou život přesně před sedmdesáti lety, 22. února 1942. Svou rakouskou vlast opustil v atmosféře narůstajícího vlivu nasitické ideologie ještě před jejím připojením k Německu, roku 1934. Po emigraci pobýval nejprve ve Velké Británie, odkud později odešel do Spojených států amerických a posléze do Brazílie. Tam po šesti letech exilu podlehl sílícím depresím, způsobeným ztrátou zázemí a násilným vytržením z prostředí liberální kosmopolitní středoevropské kultury meziválečného období. Podle Stefana Litta z archivu Národní knihovny spisovatele po emigraci „zlomila ztráta naděje a úpadek předválečného ducha míru, kultury a humanismu.“ Tento názor má jasnou oporu v textu dopisu, v němž Stefan Zweig mimo jiné vyslovuje svou vděčnost Brazílii, jež mu poskytla druhý domov poté, co „se svět mého rodného jazyka propadl do šílenství“.

Francouzská agentura pro výzkum veřejného mínění zveřejnila výsledky předvolebního průzkumu, z nějž vyplývá, že velká část židovské komunity v zemi podpoří stávajícího presidenta Nicolase Sarkozyho, jenž se uchází o znovuzvolení. Zatímco prezidentovu středopravicovou stranu, Unii pro lidové hnutí, podporuje pouze 26 % francouzských voličů, mezi členy židovské komunity tento podíl dosahuje až 40 . Židé jsou tak skupinou obyvatelstva, u níž se strana těší druhé nejvyšší oblibě (na prvním místě jsou praktikující katolíci). Zvláště vysoké podpoře se Nicolas Sarkozy těší mezi francouzskými Židy, žijícími v Izraeli. Americký politolog Arthur Goldhammer, zabývající se francouzským politickým děním, upozorňuje, že narozdíl například od Spojených států (kde přibližně 70 Židů obvykle volí středolevou Demokratickou stranu), v evropských zemí netvoří židovský elektorát kompaktní skupinu se stálými a předem odhadnutelnými politickými preferencemi. „Mí francouzští židovští přátelé zastávají široké spektrum politických názorů“, řekl Goldhammer a dodal, že kromě šovinistické Národní fronty „není (u Židů) vyloučena podpora žádné strany“.

Evropský institut odkazu Šoa (ESLI) se sídlem v Praze vydal dnes oficiální prohlášení, v němž se vyjadřuje k pobuřujícím, nepokrytě antisemitským mediálním vystoupením publicisty Adama B. Bartoše, o nichž jsme před několika dny již na těchto stránkách informovali. V prohlášení, pod nímž jsou spolupodepsáni také představitelé Federace židovských obcí, Terezínské iniciativy a Židovského muzea v Praze, se mimo jiné konstatuje, že Bartoš ve svých výpadech čerpá z argumentace nechvalně známých antisemitských pamfletů, jako jsou Protokoly sionských mudrců, a především se zde upozorňuje na politické pozadí celé kauzy: Bartoš se na svých stránkách chlubí fotografiemi, kde je zachycen s veřejnými představiteli české politické scény včetně například prezidenta Václava Klause či hradního vicekancléře Petra Hájka, kteří se dosud k Bartošovým antisemitským vystoupením nijak nevyjádřili. „Má-li být toto mlčení navíc projevem respektu k občanským svobodám, k nimž bezpochyby také náleží možnost příklonu ke konzervativismu a tradicím, potom je současně třeba připomenout, kým a jak byly tyto hodnoty v minulosti zneužity a s jakými následky,“ konstatuje ve svém závěru prohlášení ESLI, jehož plný text je dostupný ke stažení v odkazu pod tímto článkem.